Přeložené povídky (Stránka 1 z 3)

Zrozen v minulosti

John nevěděl, jak dlouho seděl schoulený na podlaze, nechal slzy téct, protože si to pamatoval. Nebyl si jistý, proč cítí Allison potřebu, ale poslušně zůstala po jeho boku a hladila ho v poklidu po vlasech.

Když John konečně zvedl hlavu, uvědomil si, že se zbytek davu rozptýlil, v chodbě bunkru zbyl jen on, Allison a Kyle. John se díval nahoru do obličeje svého otce, prohlížel si ho červenýma očima z příliš mnoho slz.

Dokonce i když bojoval proti strojům, měl vždy ty nejlaskavější oči … jeho matka měla pravdu. Mohl to teď vidět. Kyleovi oči byly soucitné a milující.

"Allison," řekl Kyle jemně, ale autoritativním hlasem Allison půvabně vyskočila ze strany Johna a přistoupila ke Kyleovi a očima se na něj zvědavě dívala .

"Zdá se mi, že si potřebuje odpočinout ," Kyle mumlal jemně, ačkoli John ho slyšet docela dobře. "Vem ho do jednoho z prázdných lůžek. Vypadá to, že si prožil těžký den."

Allison přikývla. "Téměř to vypadá, jako by si uvědomil co se stalo." Zamračeně se podívala. "Ale jak se to mohlo stát? Válka trvá už třináct let."

John se snažil to vypočítat. Soudný den byl v roce 2011. To musí znamenat, že je rok 2024. Ledaže by byla mamka schopná to zdržet znovu. Pak znovu, Allison nevypadala starší než on.

Kyleův tón se snížil a John se snažil poslouchat. "Já nevím, ale zkus se podívat, co z něj můžeš dostat. Rozhodně něco skrývá. Musíme vědět co to je."

Allison vypadala skepticky ohledně Kyleova podezření. "Už víš, že není z kovu. Je to prostě kluk v mém věku."

"Grayové můžou být kdokoli," odpověděl Kyle vážně. "To si nepamatuješ, co se stalo mému bratrovi? To experimentování provedli na něm, výuka strojů jak být lidštější." Jeho tvář je zkroucena odporem. "Connor není Terminátor, ale tam venku jsou horší věci. Grayové jsou zrádci. Představ si, co by se stalo kdyby dostali někoho zevnitř ?"

Allison pomalu přikývla. "Uvidím co se dá dělat. Ale opravdu si nemyslím, že je jeden z nich . Zdá se… že je nějaký jiný."

Kyle se usmál smutně. "Ty nikdy nepřijmeš to nejhorší v někom, je to tak?"

Allison se usmívala jasně. "Někdo musí udržet naživu optimismus v tomhle týmu."

"Jen pro něj udělej co můžeš."

Allison řekla. "Rozkaz generále Reese!"

John vykulil oči. Kyle neučinil žádný krok k nápravě, takže jeho titul musel být správný. Wow, pomyslel si John nevěřícně. Můj otec je generál.

Allison se vrátila k němu s úsměvem, který znal a miloval. "Půjdeme ti najít pokoj." Její oči přelétly přes Kyleovu dlouhou bundu, kterou si John zahříval své studené tělo. "A nějaké oblečení," dodala.

Následoval ji, jeho srdce bilo rychle. To ho zabíjelo, být v její blízkosti, dívat se na její tvář a vědět, že tohle není Cameron tam uvnitř. Pokaždé, když se ohlédla na něj s příjemným a širokým úsměvem, ucítil čerstvé bodnutí bolesti, kterou se snažil zamaskovat nuceným úsměvem.

Malá část jeho ji nenáviděla za to co mu dělá, že ho právě mučí. A přesto, další část zjistila, že se na ni nemůže zlobit. Nejenže nemohl snést někoho s tváří Cameron, zjistil, že Allison byla velice sympatická osoba, laskavá a roztomilá s dobrým smyslem pro humor. Myslel si, že najít takovou osobu v budoucnosti bude těžké.

"Tudy pojď," Allison říkala, vedla ho do malé, tmavé místnosti ne o moc větší než chodba, kterou šli. Cítil tu slabé formy, kanalizace, a mokrých psů,v tomto shledal, že je to velmi nepříjemná kombinace. Dětská postýlka byla sama dost opotřebovaná a roztrhaná, stěží dost velká pro něj i pro jeho velikost, aby se na ni vešel.

Zdálo se, že měřila jeho odporný výraz. "Máš štěstí," vložila ochotně. "Spousta lidí nemá ani toto. Jsou tam zásobníky s téměř všemi civilisti, kteří se na sobě tísní jako plechovka sardinek. Mnozí z nich jsou jen tunelové krysy, nebo 'krysaři' jak jsou nazýváni. Obvykle mladí lidé, kteří stěží dostanou dost jídla pro přežití."

"Je to opravdu mnohem horší?" John se zeptal.

Allison pokrčila rameny. " Všichni žijeme v tunelech. Jíme odpadky na snídani."

"Ne, myslím tím že, vypadáš hrozně mladá na to že jsi voják," John odpověděl. "Nemyslíš, že by to bylo jednodušší kdy by jsi byl civilista?"

Allison potřásla hlavou. "Nejsem příliš mladá. Je mi sedmnáct. Byli mi tři když Soudný den nastal. Kyle Reese mě našel a přinesl mě sem. Je skoro jako můj otec, mohl by jsi říci. Není to jako by mě přinutili stát se vojákem. Vybrala jsem si to sama. Chci bojovat proti strojům. Chci zastavit Skynet."

John se pousmál a posadil se na postel"Myslím, že to chceme všichni."

Pozorovala ho tiše, zvednul hlavu na stranu, jako ona. John ucítil svůj dech. V té chvíli, s jejím obličejem netočeným, ale přesto zmateným, dívala se přesně jako Cameron a napůl očekával, že mu řekne něco jako "děkuji za vysvětlení." Pak si ale uvědomil, že naklonění hlavy bylo zřejmě jen jeden z Allisoniných zvyků, něco co si Cameron vybrala co Allison používala.

"Budeš si asi myslet, že jsem blázen, že se ptám, ale co se děje s válkou ? Jaký je rok ?"

Allison napnula nevěřícně obočí. "Ty jsi žil pod skálou posledních třináct let?" Dobromyslně se zasmála "Dobře, myslím, že to všichni známe ?"

John bránil touhu říct jí pravdu, že sem přišel z minulosti. Měl pocit, že by mu věřila, bez ohledu na to jak to vypadalo nyní. Rychle si připomněl, že z něj měla dostávat informace pro Kylea. Musel by sledovat co jí řekl.

"Je rok 2024," Allison dodala, potvrzovala jeho časnější vypočítání. "A co válka?" Její úsměv se hořce otočil. "Dobře, stroje vyhrají, jestli je to co tě zajímá."

"Kdo vás vede ?"

"Náš bunkr je veden  Kyleem," Allison odpověděla v jejím hlase šla slyšet pýcha. "Je to generál, který plánuje všechny naše mise."

"A co ostatní bunkry ? Jiné odporové kapsy ?"

Zamračila se. "Já nevím. Spojili jsme se s několika dalšími skupinami, ale … tam venku je jich ještě hodně. Často jsem se ptala Kylea a Dereka proč nejsme všichni pohromadě, ale … to by jsme museli všichni být ve stejné oblasti, nebo udržovat vzájemný kontakt. Pokusili jsme se poslat zvědy pro další kapsy odboje, ale nikdo se nevrátil. Je tam obrovská T-888 přímo mezi továrnou a mezi našimi hlavními dvěma silami."

"Nikdo není schopen tam jít ?"

"Nikdo není schopen tam jít," Allison odpověděla. "T-888 hlídá obrovský obvod a nemáme dodávky nebo příděly jídla, protože se nedá nijak obejít. Nikdo se tam zatím nevydal." Zamračila se, ačkoli to vypadalo, že je víc zvědavá než podezřívavá. "Zdáš se být velmi vojenský."

"Máš ponětí," John odpověděl suše.

Podívala se na okamžik dolů, studovala trhliny v betonové podlaze a pak zvedla své oči se setkaly s jeho. "Když jsi mě uviděl poprvé … myslel jsi si, že jsem někdo jiný že ?"

Mohl cítit své srdce, jak bije v jeho hrdle a podařilo se mu dusit se, "Ano."

"Viděla jsem to v tvých očích," říkala, její pohled nyní obsahovat kousek smutku. "Tvůj úsměv. Měl jsi pohled čisté radosti a lásky na tváři, ale to se ztratilo ve zmatku a bolesti. Mohla jsem to vidět."

John pevně stiskl své rty, snažit se je držet u sebe. "Jsi velmi všímavá," podařilo se mu dostat skrz zaťaté zuby.

Naklonila svou hlavu, studovala ho, snažil se odvrátit zrak, ale zjistil, že to nemůže. Oh, Cameron …

Zavřel oči a snažil se zablokovat všechny denní události. Možná to byl jen sen, strašně realistický sen, ze kterého se brzy probudí, skončí ještě jednou v hotelovém pokoji, Cameron bude ležet na posteli vedle něj, bude přemýšlet jak dostat Sarah z vězení.

Oh, jak moci si přál, aby to byl jen sen.

Když konečně otevřel oči, viděl ji, jak pomalu ustoupuje ke dveřím, zády k němu, zřejmě věřila tomu, že spí. Ne, neopouštěj mě…

"Cameron!" vykřikl, jeho hlas byl ochraptělý a zoufalý.

Obrátila se, oči ji zradily ve zmatku. A náhle si vzpoměl, že nebyl ve snu, nebyl probuzen z této noční můry.

"Allison," zašeptal slepě. "Omlouvám se."

Nevypadala že se urazila, že si spletl její jméno, místo toho se vrátila zpět a sedla si na okraj postele. John cítil jak se celé jeho tělo zachvělo.

"Cameron," Allison opakovala jemným hlasem, starala se. "Byla ta dívka o které jsi si myslel, že jsem to já ?"

John slabě přikývl. "Ano … vy … vy jste téměř dvojčata. Výš co se říká každý má své dvojče."

Zamračila se. "Kdo to říká ?"

Najednou si uvědomil, že pravděpodobně  nikdy neslyšela frázi jako je tato. Nakonec, náhle si vzpomněl, že jí byly jen tři roky když skončil svět, který si pamatoval, strčil všechny doby období tmy, ničení a smrti.

"Nevadí," odpověděl.

Allison mlčela, než odpověděla"Milovali jsi ji ?"

Johnovo tělo vypadalo, že je zmrzlé a těžce polykal. "Ano," řekl chraplavě. "Já ji miluji." Cítil se dobře,když konečně vyslovil ta slova. Ano, já opravdu hluboce miluji Cameron Phillipsovou. S radostí říkal ta slova,také ale cítil ohromující bolest a ztrátu. Nikdy nedostal šanci žíct Cameron ta slova. Ona mu je řekla … vlastně několikrát: když ho prosila o svůj život, když k němu mluvila Rileyiným hlasem přes telefon, nakonec je viděl na obrazovce dříve než skočili.

Ona mu je řekla. Ale on jí je nikdy neřekl.

Náhlý výstřel ho zlomil z jeho snění a slyšel kroky dupající po chodbě, Derekův rozpoznatelný hlas křičící "Terminátor!" Allison se obrátil k Johnovi, její oči se rozšiřovaly strachem, ale také rozhodnutím.

Napřáhla ruku. "Pojď se mnou jestli chceš žít."

John ji chytl za ruku, bojoval, ale snažil se udržel vzpomínku na Cameron z praskání zpět do popředí své mysli. Jestliže byl terminátor v táboře, potřeboval být soustředěný.

Také potřeboval zbraň.

"Hej!" křičel na Allison, při běhu udržoval krok. " Potřebuji zbraň!"

Ani nezpomalovala reakce. "Není čas," odpověděla. "Pro tebe nemáme."

John zrychlil tempo. "Jste připraveni na tento druh úkolu ?"

Allison na něj hleděla ponuře. "Ano, zakryjeme vchod opravdu dobře a doufáme, že ho nenajdou."
Běželi přímo za Derekem a Kyleem. Kyle si oddechl při jejich příchodu. "Je to ve východním depu, ale je to naše šance k rychlému úniku."

"Co chceš dělat ?" zeptal se John.

"Jdi ven a sestěhuj každého do Depa 4," Derek odpověděl snadno. "Toto se stalo i předtím. Nemůžeme soutěžit s novými modely Skynetu. Jsou odolnější, prakticky nezastavitelní. Vyhodili jsme jednoho před několika týdny výbušninami,ale naše munice je už nízká. Musíme se sestěhovat do jiných tunelů,tam možná nastražíme past."

“Proč ji nenastražíte tady ?” John se podíval na světlo ve tmavé hale. Elektřina. "Máme tu někde kbelíky vody ? V prádelně ?"

"Přesně tam," řekla Allison, ukázala, ačkoli v její tváři byl vidět zmatek.

"Už jsme to zkoušeli, chlapče," říkal Derek, blahosklonným hlasem. "To je nezabilo. Zkoušeli jsme to popravit elektřinou, ale zůstali jen ležet na zemi."

"Sto dvacet sekund přesně," John odpověděl rychle, Derek byl překvapený. "A to je čas, který potřebuju."

Allison vypadala překvapeně. "Chceš na něj jít sám ?"

"Někdo to musí udělat," John odpověděl tvrdohlavě. "A jestliže chceme zastavit Skynet, nemůžeme je nechávat získat si důvěru, nemůžeme je nechat vyhrát. Nemůžeme pořád utíkat. Musíme bojovat."

Derek a Kyle si vyměnili letmý pohled a John nakonec chytl kbelík, nůž a šel dolů na chodbu sám. Jeho mysl se točila. Jak odpor mohl přežít tak dlouho ?

Protože utíkali, odpověděl sám. Stále stavěli nové tunely, nepřestávali pohybovat lidmi. Útěk držel lidi naživu, ale to také drželo Skynet naživu. To drželo Terminátory v čele války. Byl si jistý, že Kyle a Derek vykonali nějaké úkoly kde bojovali proti strojům, ale ze všech vojáků měl jen John naději, většina z nich vypadala, že se … jí vzdala.

Lidé byli rozděleni a prohrávali jelikož nebyli sjednoceni, jestliže se nepostavili a nezačali bojovat. Možná nezničil budoucnost tak jak si myslel. Možná ještě může vládnout a sjednotit odpor.

John slyšel hlasité kroky dole v hale a věděl, že má málo času. Toto je nejlepší práce, pomyslel si ponuře, prořízl elektrickou šňůru nožem a hodil ji za roh, opatrně držet konec a dotýkal se ho. Jakmile byl Terminátor nablízku, hodil John drát s napětím pod jeho nohy a vylil kbelík s vodou a byl ukrytý za zdí. Když vystrčil hlavu ven, viděl stroj, jak sebou neovladatelně škube elektrickým pulsem, dříve jen padal těžce k zemi.

John vyrazil za ním, rychle otevřel kapesní nůž a strčil mu ho zkušeně do hlavy. Dělal to už několikrát tak přesně věděl kde řezat. Konečně, John vytáhnul kousek kůže, vytáhnul čip a oddechl si.

Skynet nesmí vypustit lepší modely. Tento nebyl naštěstí chytrý, aby zjistil co se blíží. To mohlo také být tím, že odpor existoval tak dlouho.

John se vrátil najít Dereka, Kylea a Allison čekal, že se budou evakuovat. Všichni vypadali překvapeně a užasle, že vidí Johna živého a zdravého.

Allison vyběhl nahoru k němu. "Co se stalo ? Viděl jsi to … zabil jsi to ?"

John zvedl čip a hleděla na něj, zmateně. "Co to je ?"

Johnovi oči se rozšířily. "To je čip. Jádro, procesor. To je mozek, jediná opravdu nenahraditelná součástka stroje. Bez čipu je Terminátor mrtvý."

Derek hnal vpřed, oči se mu zužovaly. "Pak znič ten čip."

Johnova ruka byla stočená kolem toho. "Ne, potřebujeme ho. Potřebujeme zjistit jakou misi ta věc měla."

"Já myslím, že ji známe," Derek odpověděl popudlivě.

"Já tím myslím z kama přišel, kde ho vyrobili …" Také se potřebuji naučit jak ho přeprogramovat …

Kyle hleděl na Johna s podezřívavýma očima. "Kdo jsi ? Odkud jsi ?"

John nabral hluboký dech. " Jmenuji se John Connor. Jsem z minulosti. Cestoval jsem v čase, abych zastavil Skynet." A našel Cameronin čip. "Terminátoři se vrátili zpět v čase, aby mě zabili … vlastně několikrát."

"Ty?" Allison se zeptala se zamračeným pohledem. "Proč ty?"

"Protože v původním čase, možná je to ještě pravda," přemítal. "Jsem se měl stát vůdcem odporu, tím kdo zastaví Skynet."

Derek řekl hlasitým, nedůvěřivým smíchem. "Ty? Ha! Poslouchej, chlapče …"

"Já znám ty věci," John ho přerušil rozzlobeně. "Já znám tyto věci."

"Ten Terminátor šel k zemi přece dost rychle," Allison poukázala. "Tak co to dokazuje ?"

"To dokazuje, že je to sebevrah," Derek odsekl.

"Dokazuje to, že vím co dělám," John řekl. "Nejsem odtud. Narodil jsem se v roce 1985, cestoval jsem z roku 1999 do roku 2007 a pak z roku 2009 až sem. Technicky, toto jsou mé čtyřicáté narozeniny, právě jsem cestoval časem víc něž polovina z vás. Cvičili mě celý můj život. Byl jsem na útěku. Vím jak ty věci fungují, vím jak myslí. Vím jak je zabít a zničit. Musíte mě poslouchat."

Derek se zasmál. "Ano, Ó velký vůdce."

John nepropásl vzteklý pohled Allison na staršího Reesova bratra. Kyle ještě vypadal skepticky, ale s trochu více otevřenými možnosti. John se rozhodl, že by bylo nejlepší se nezmínit o jejich spojení otce a syna.

"Už jste viděli T-1000?" zeptal se radši.

"Co?" Kyle se zeptal.

"Tekutý kov," John vysvětloval.

"Ne," Allison odpověděla.

"Ty."

"Tekutý kov? Co je to?" Kyle se zeptal.

"Jeden byl poslán, aby mě zabil, když mi bylo třináct," John začal. "Zbraně jim neublíží. Elektřina je netrápí. To byl dost dlouhý souboj něž jsme ho zabili. Je to nezastavitelné. Schopný přejít do jakékoli formy, kapaliny, člověka, obličeje spojence. Zmrazili jsme tu věc, rozbil ji na kusy a ono se to ještě vrátilo zpět v jakési magnetické formě nebo co."

Allisoniny oči se rozšířily během jeho příběhu. Vzal to jako dobré znamení. To pravděpodobně znamenalo, že věří mu. "Jak jsi to zabili ?" zeptala se.

"Spálili jsme to," John odpověděl. "Při moc vysoké teplotě." Podíval se zpět na chodbu kde byl Terminátor. "Už jste někdy zabili jednoho z nich ?"

"Terminátora?" Kyle se zeptal.

"Tohle není vězeňský tábor, chlapče," Derek se ušklíbl.

"Ne, to není," John souhlasil. "Ta tvoje nastražená past, drátěný kousek od elektřiny, kbelík vody a elektrický drát."

"Jsi blázen," Derek říkal a kroutil hlavou.

"Ne," John odpověděl. "Jsem John Connor. Důvěřujte mi," povzdechl si, myslel na Weaverovou, Johna Henry, T-1000, Stroj času …

Potřásl smutně hlavou. "Věci jsou horší o hodně horší."

"A já si myslel, že věci jsou už dost hrozné," Derek mumlal rozmrzele. "Co s Grayi a lidskými Terminátory.  Nemůžeme takhle utíkat napořád, řekl Kyle."

"Co se děje s odporem?" John se ptal. "Proč všichni nebojujete?"

Kyle a Derek si vyměnili letmý pohled dříve, než se Kyle podíval na Johna. "Hádám, že bychom měli začít od začátku."

Derek to převzal. "Bylo mi šestnáct let, když soudný den nastal. Já a Kyle jsme hráli baseball v parku. Učil jsem ho jak správně odpalovat. A pak jsme to spatřili. 'Ohňostroj' říkal. Raketový obraný systém Skynetu zahájil útok. Já jsem vzal Kylea a utíkali jsme do podzemí." Zasmál se hořce. "Jak můžeš říct osm let starému chlapci, že stroje jsou po celém světě ?" Potřásl hlavou před zodpověděním jeho vlastní otázky. "Tak, že mu to neřekneš."

John polykal těžce, snažit se tajit své city. Slyšel Dereka vyprávět tento příběh již předtím, s téměř stejným způsobem, ale bez té stopy smutku. John věděl proč. Tento Derek ještě měl Kylea. Jeho Derek ne. "Co jste dělali ?"zeptal se John.

"Schovávali jsme se," Derek odpověděl s pokrčenými rameny. "Tam byly tyto tunely pod radnicí, postaveny během studené války. Zůstali jsme tam a dostávali jakékoli jídlo, které jsme mohli. Pokusili jsme se lovit jeleny ale …" John nepropásl  Derekův pohled na Kylea. "… nemohl to jíst." John se díval dolů k podlaze, pamatovat si ten příběh, jak jeho otec začal plakat, když Derek zabil jelena, jak byli hladový v noci.

"Když byl dost starý, nakonec jsem mu všechno vysvětlil. Setkali jsme se s některými co přežili a zůstali skrytí až si jednoho dne Skynet našel nás."

Kyle převzal příběh. "Bylo mi dvanáct, když mě přivedli do pracovního táboru. Já a několik jiných lidí jsme byli jejich vězni, nutili nás pracovat, stěží nám dávali jídlo a mučili nás."

John hodil rychlý pohled na Dereka. "Ty taky ?"

"Ne. Utekl jsem předtím než je dostali, ale nemohl jsem zachránit Kylea. Potom jsem začal hledat, nacházel jsem malé skupiny bojovníků odporu měli tábor pod zemí. Přesvědčil jsem velkou skupinu z nich, abychom zaútočili na pracovní tábor, osvobodili Kylea a ostatní. To skončilo …" Derek trhl tváří a byl vidět jeho žal a pocit viny. "… špatně. Chytili nás. Ne Terminátoři, ale Grayové, zrádcové, lidé pracující pro stroje."

John slyšel ten název už předtím, samozřejmě tomu nikdy opravdu rozuměl. "Proč by tam lidé pracovali pro Skynet ?"

Derek trpce pokrčil rameny. "Skynet jim nabídl místo k pobytu, jídlo, život výměnou za jejich práci. Hádám, že to bylo hodně motivace pro některé zradit vlastní druh. Někteří byli jen ekology, kteří cítili, že lidský život jen ničí zemi a proto lidé potřebují být vyhlazeni."

"Ale oni jsou taky lidé," John protestoval, úplně zmateně.

"To je ta nejlepší část," Derek odpověděl. "Když byli ostatní pryč, dovolili Skynetu zabít je, aby zachránili Zemi." Projel jím suchý smích. "Hloupé. Byl tam jeden Gray, nejhorší z nich, Charles Fischer. On je ten, který nás začal vyslýchat, mučit nás zatímco se stroje dívaly, sledovali to, učili se jak vypadat jako člověk. Jen málo z nás to přežilo. Byl tam jeden muž co se jmenoval Arnold. Byl legračním a příjemný. Vzali ho někam na zvláštní místo a pracovali na něm. Konečně jsem unikl a vrátil se k odporu. Jen o den později, se objeví Arnold znovu, ale vypadá jinak. Příjde k veliteli a říká 'Hasta la vista baby' v přesném Arnoldově hlasu, přízvuku a slovech. Ale pak Arnold zvedne zbraň a vystřelí na velitele přímým zásahem. Jeden z dalších vojáku vykřikne a vystřelí díru Arnoldovy do hlavy."

Derek potřásl smutně hlavou. "To je, když všichni pochopíme, že je to kov. Používali Arnolda jako model, který začali vytvářet s kůží. Vypadalo to a cítilo to skutečně, kruci, to bylo skutečné. Organická tkáň na kovovém endoskeletonu. Opravdový dokonalý robot. Dobře, jak si můžete představit, po tom jsme všichni byli extrémně opatrní. Tyto věci uměly pravděpodobně předstíral, že vypadají jako někdo jiný. Stalo se to teprve před pár lety. Někteří z nás, stejně jako se s nimi dříve setkali, když jsi přišel byli ještě trošku nervózní. Ale kdo je může obviňovat ?"

Strýček Bob, John si uvědomil. Tento legrační a příjemný Arnold  byla šablona užitá na strýce Boba T-850 Terminátora.

"Jen o několik měsíců později," Kyle opět promluvil. "Poté, co jsem strávil šest roků v pracovním táboře, mě skupina dalších vojáků zachránila."

"V té době mu bylo devatenáct," Derek dodal s pyšným úsměvem. "A byl oslavován jako hrdina. Zanedlouho po tom se stal neoficiálním Generálem odporu, shromážďil skupinu vojáků pod jeho velením, kteří jsou umístěni v různých bunkrech."

"Pokusili jsme se najít další," Kyle říkal. "Ale náš útok na T-888 nevyšel. Byli zabiti bezprostředně a Terminátoři dávali jejich hlavy na kůly jen jako upozornění pro nás. Všichni zřejmě ztratili důvěru. Oni ví, že nemůžeme soutěžit se stroji a všichni ztratili naději. Tak utíkáme a občas i bojujeme."

John se podíval na Allison jak se snažila zpracovat informace, které se dozvěděla. "Tak jak tě našli ?"

"Už si toho moc nepamatuji," Allison odpověděla, zamračený pohled procházet přes její rysy jak pátrala ve své paměti. "Byly mi tři když Soudný den nastal, to už jsem ti řekla. Byla tam dívka, pravděpodobně ne moc starší než devatenáct let. Lauren Fieldsová. Našla mě a zachránila, ačkoli měla mladší sestru o kterou se starala. Když mi bylo 13, slyšeli jsme o útěku z pracovního táboru. Lauren přinesla nás obě a Sydney sem a Kyle mě přijal, ačkoli nechtěl, abych začala bojovat tak mladá."

Kyle jen pokrčil zatímco se na ni díval otcovským úsměvem. Allison se zašklebila.

"A Lauren?" John ji pobízel. To jméno mu znělo povědomě. Byla jedna ze seznamu ? Jedna, kterou jeho matka zachránila ?

"Je pro nás lékařka," Allison odpověděla. "Jedna z nejlepších."

Nyní, když znal celý příběh konečně pochopil, co se děje. Odpor naději ztrácel, jejich důvěra byla rozbita všemi silami Skynetu: zpustošení Soudného dne, hrůzný pracovní tábor a nový Terminátor s kůží kde měl předtím jen kov nastavil lidi na vysokou pohotovost, věděl že stroje ukázali, že mohou vypadat jako někdo. Normální člověk, náš přítel, náš spojenec. A samozřejmě T-888, která se objevovalo mezi dvěma největšími odporovými sílami účinně rozdělil Skynet na dva.

Ještě tady mám úkol, uvědomil si John, zatnul pevně pěsti. Mohu dát všechno do pořádku. Dnes je ten den.

Žádný osud, jen to co si udělám.

Naposledy upravil: Kackahaluzova (30.7.2010 20:29:23)

http://www.youtube.com/watch?v=mb-C2F1cRj8

Tyhle fan fiction nejsou přeložený, ty klidně překládat můžeš, ale většina rozhovorů týkajících se TSCC je přeložena (viz sekce Press na webu) .

De nám to dobře zítra chci přidat další půlku "Zrozen v minulosti"(Born in the Past)

http://www.youtube.com/watch?v=mb-C2F1cRj8

3. kapitola                                                    Born to Watch -  Zrodený k pozorovaniu

John Connor sa oprel lôžko, ťažko vzdychajúc. Jeho myseľ stále prekypovala otázkami, ktoré boli položené od jeho časového skoku. Najväčšia z nich, samozrejme bola, ako nájsť Johna Henryho a Cameronin čip. Toto bolo jeho hlavnou prioritou, prečo nasledoval Weaverovú do budúcnosti.

Narazil som na teba naprieč časom, Cameron. Milujem ťa.

Druhá otázky skoro rovnako dôležitá, ako presvedčiť Kyla a Dereka, že hovorí pravdu. A nie len to, ale ako sa stať budúcim vodcom a priniesť nádej späť rozdrobenému odporu.

Niečo lesklé a kovové spadlo zo svietidla nad posteľou a on cukol späť k stene, pozorujúc prekvapene ako sa kovová kvapka na podlahe materializuje do formy Weaverovej. Ako náhle John prekonal počiatočný šok, začal sa v ňom rodiť náhly hnev, keď si spomenul, že Weaverová ho opustila keď prišiel.

„Kam si šla?“ opýtal sa. Bolo zlé veriť jej? Čo ak tajne pracuje so Skynet-om? Mala jeho matka pravdu celý čas?

„Skrývala som sa,“ jednoducho odpovedala Weaverová. „Odpor by ťa rozhodne nenechal nažive, ak by ťa videl cestovať so strojom. To sa zatiaľ nestalo.

John zvraštil obočie. „Čo nie?“

„Ty, preprogramúvaš stroje a udržiavaš ich v tvojich táboroch

John roztvoril päsť a pozrel sa dole na čip v jeho ruke, čip ktorý zobral z padlej 888-čky v tábore. Ako spoznám kedy začať? Musel sa uistiť, že bude schopný opraviť Cameron keď nastane čas a jeho vlastné slová sa vrátili k nemu: Skynet nesmie chcieť preprogramovať ma v budúcnosti.

„Teraz nemôžem začať,“ ticho povedal. „Nie kým ju nezískam späť.“ Nemohol riskovať, žiadnu šancu.

Weaverová sa na neho zvedavo pozrela, ako by sa divila, ked prišiel k tomuto šialenému nápadu. „Staviaš sám seba do nevýhody.“

„Nie,“ opakoval John pevne, verím tomu tým viac, čím viac o tom premýšľam. „Je to ako to má byť. Keď som bol v roku 2009, bol poslaný terminátor na Dr. Shermana. Cameron ho porazila, ale keď som skúmal čip, sám sa zničil.

John sa zastavil, zdvihnúc CPU 888-čky. „Niekedy po začatí preprogramovávania, Skynet si uvedomí čoho som schopný a pokúsi sa ma zataviť, výrobou samodeštrukčných čipov. Ak začnem preprogramúvať teraz, v čase keď sa znova ukazuje Cameron....jej čip môže byť samodeštrukčný....“ Cítil sa ako chorý, keď na to pomyslel a neústupne zavrtel hlavou. „Nie, všetko sa stane ako sa má. Možno Cameron bola môj prvý preprogramovaný čip v originálnej časovej línii. A Cameron bude prvá tiež teraz.

„Keď už hovoríme o všetkom čo sa deje ako sa má,“ začala Weaverová. „Musíš nájsť ostatných ľudí a zjednotiť odpor. V súlade s časovou osou spätne, eventuálne vyhrať vojnu, musíš sa stať vodcom odporu.

„Prečo ja?“ zamumlal. „Som si istý, že Kyle a Derek by boli rovnako dobrý vodcovia ak by chceli.“

„Nie,“ povedala Weaver, pevným a veliteľským tónom. „Máš to byť ty. Neskôr to pochopíš.“

Nebol si istý že to chce vedieť. „Ale Kyle a Derek sú vojaci,“ protestoval John. „Už bojujú roky.  Nezostanú náhle na chvoste a nebudú prijímať rozkazy od dieťaťa. Pochybujem, že vôbec verili môjmu príbehu. Sakra, ja sám by som neveril svojmu príbehu.“

„Nie každý ti verí,“ odpovedala mysteriózne Weaverová.

Johnovou mysľou zableslo na Allison, ako mala Weaverová v úmysle, a zavrtel hlavou objasňujúc jej imidž. „Ako?“

„Predpokladám, že si hovoril o zariadení 888 ktoré Skynet zriadil,“ začala Weaverová. John na potvrdenie prikývol, a ona pokračovala. „Ako vieš, je to nebezpečná bariéra medzi Kylovým odporom a ostatnými ľuďmi. Zničiť a spojiť sa.

John sucho zakašľal. O koľko viac vádna mohla byť? Bolo to ako povedať nejakému bohatému magnátovy z mesta „to je krava, to mlieko.“ Poznal problém, nevedel ako ho vyriešiť. „Okay. Ako to mám spraviť?“

„Pomôžem ti,“ povedala Weaverová s milým úsmevom. „Budem.....rozptýlenie pre stroje. Dokonca John Henry by mohol asistovať.

Na to meno sa Johnove pery a oči zúžili. John Henry bol dôvod prečo tu bol. Dôvod Cameron bol mŕtvy. „Na koho strane je John Henry?“ spýtal sa cez zuby.

„Kľud,“ jednoducho povedala Weaverová. „Ako som povedala tvojej mame, postavila som niečo na boj so Skynetom. Môžeš vyhrať vojnu, ale nemôžeš vyhrať bez Johna Henryho. Prišiel vytvoriť frakciu strojov, ktoré nechcú, aby boli ľudia eliminovaný. Nechcú Skynet zničiť celkom. Chcú žiť v harmónii.

Nezáležalo na tom ak John Henry nejako bojoval proti Skynetu. „Chystám sa ho nájsť,“ chmúrne predniesol Johna. „Má jej čip.“

„Stretneš Johna Henryho už čoskoro,“ odpovedala Weaverová pokojne, nevnímajúc jeho hrozbu ani v najmenšom. „A ty ju uvidíš znova. Ale najprv, musíš naplniť svoj osud. Staň sa Johnom Connorom, vodcom, ešte raz.

John sa zhlboka nadýchol, časť jeho hnevu opadla. Weaverová mala pravdu, vedel to. Stále mal spraviť nejakú robotu. To bola jediná vec, ktorú mohol spraviť. Pretože Cameronine telo bolo preč. Dokonca ak získa jej čip späť, nemohol by spraviť nič, kým sa Cameron z tejto časovej osi neukáže. A ona by sa mala....jedine ak sa stane vodcom ako by mal byť.

„Čo sa stalo s mojou matkou?“ opýtal sa ticho. „Zrejme to nemohla zastaviť, ale ona....“ Zaváhal, obávajúc sa odpovede, ale napriek tomu to potreboval vedieť. „Prežila?“

„Sarah Connor zomrela dva roky po súdnom dni. Rakovina.“

John prehltol. Tak Cameron mala pravdu. Sarah bola skutočne chorá. Jeho matke nebola poskytnutá príležitosť odísť z boja. Nenávidela by to.

Weaverová na neho pozerala. „Som si istá, že uskladnila zbrane pre teba. Vedela kde skočíš. Pripravila by niekde bezpečný dom, nie?“

Johnove oči sa rozžiarili. „Púštny bezpečný dom! Je v podzemí v mieste kde vedeli, že by nemali spadnúť bomby. Vlastne, nemalo by to byť ďaleko, aj keď nájsť to by mohol byť problém, lebo veľa krajinných pamiatok je preč. Ale je to trochu s malou okľukou k továrni na T-888.“ Náhle sa mu začal utvárať plán. „Dala tam tony C4-ky. Mohli by vyhodiť továreň na 888-čky do vzduchu presne ako Cyberdyne. Možno sa im podarí získať aj nejaké nové zbrane.

Weaverová sa usmiala na jeho rastúce nadšenie. „Výborne, sprav svoju prácu.“

Počas čakania na bezpečnú noc, John začal zhromažďovať nejaké zásoby na cestu. Derek a Kyle boli skeptický, keď im povedal o svojom pláne, ale ani jeden sa nepokúšal ho zastaviť. V skutočnosti, predstavoval si, že by neboli smutný, keby ho videli ísť. 

Myslia si že som blázon, po tom všetkom vykrikovaní o minulosti a budúcnosti. Cestovanie častom zatiaľ neexistuje.

Zobral pušku zo zbrojnice, keď Allison vošla cez dvere, jej oči vyzerali spýtavo, a dokonca aj bolestivo. „Odchádzaš?“

Odmietol sa na ňu pozrieť. Opustiť Kyla a Dereka bolo dosť ťažké, ale opustiť ju.... „Mám úlohu, ktorú musím spraviť.“ Tiež si myslí, že si blázon, zlostne povedal sám sebe. Nikto nemohol počuť môj pokrútený príbeh o cestovaní časom a skutočne veriť, že som pri zmysloch. „Nečakám že to pochopíš.“

Bolestivý výraz, ktorý sa objavil na jej tvári, to spravil len horším. „Verím ti,“ povedala ticho, „pre to, čo za to stojí. Myslím že vieš veci. Myslím, že vieš ako spraviť veci správne.“

Naozaj? spýtal sa mrzuto sám seba. John si prehodil pušku cez plece a zamieril k dverám, ale ona ich zablokovala, naklonila hlavu, a uprene sa na neho dívala. „Kam ideš?“ spýtala sa.

Povzdychol si. Nemalo by jej to ublížiť, ak to povie? Koniec koncov, opustí jej tábor o niekoľko hodín. Najskôr ju už nikdy potom neuvidí. „Idem do bezpečného domu mojej matky, a potom pôjdem zničiť továreň na 888-čky a zjednotím odpor.

Nebol by prekvapený, keď sa začala smiať, alebo ho nazvala hlúpym, alebo len zostala ticho, mysliac, že je úplný blázon. Namiesto toho, na jeho veľké prekvapenie, jej oči sa rozšírili, nie v otázkach, ale v ustarostenom pohľade.

„Ideš sám?“

Nahol obočie. „Vidíš niekoho hlásiť sa ako dobrovoľníka na samovražednú misiu?“ Možno, že nakoniec by videla ako nemožne jeho úloha vyzerá.

Bola neochvejná. „Idem s tebou.“

Rýchlo a dôrazne zavrtel hlavou. „Nemôžem ťa posiť ťa o to.“

Allison jednoducho pokrčila plecami a usmiala sa. „Nemusíš sa.“

Predtým ako mohol argumentovať ďalší bod, prešla okolo neho a vzala ďalšiu zbraň. Márne sa snažil skryť úsmev. Mala ducha ktorého obdivoval, rovnako ako Cameronine vzdorovité odhodlanie a odvahu.

Musel priznať, rovnako neznášal byť pri nej, rovnako neznášal konflikt emócií, ktoré spôsobila, nenávidí svoje vzdialenie sa od nej.  Toto bola jediná vec, ktorá mu vtisla pochybnosti o jeho misii, len jediná vec pre ktorú zvažoval zostať v tábore Reesovcov. Musel opustiť Kylea a Dereka, áno. Ale mal skutočne obavy...a bol sklamaný....čo sa týka jej opustenia.

Ale cítil ešte horšie ten pocit, ak sa zraní pri jeho stráži.

„Si si istá?“ protestoval. „Bude to nebezpečné.“

Uškrnula sa. „Smejem sa tvárou v tvár nebezpečenstvu.“

„Ale nemáš tu nejakú prácu? Mala by si sa spýtať Generála Reesa.“

Allison odfrkla. „Oh, prosím. Milujem muža smrti, ale nie je skutočný generál. Nasledujeme ho pretože vždy vedel, čo je najlepšie.

„Čo ak si myslí, že je nalepšie pre teba zostať tu?“ čelil John.

Usmiala sa. „To je, keď sme mu pripomenuli, že to technicky nie je jeho starosť.“

John zavrel oči. „Chlapci, nemáte disciplínu,“ zvatipkoval. „Niet divu, že Skynet vyhráva.“

Triezvo sa na neho pozrela. „Možno nevyhrávame pretože nemáme správnu osobu vo vedení.“

John sa zhlboka nadýchol. Má pravdu, samozrejme, ale bol prekvapený že mu verila tak ľahko. Tak verila. Čo povedala jeho matka, predtým ako bola zavretá do väzenia?

Nikomu nemôžeš veriť.

To bol jej svet. V tejto budúcnosti, dôvera je podstatná. Bolo to všetko čo mali. A to bol čiastočný dôvod, prečo bol odpor otrasený. Prečo Skynet začal posielať terminátorov, ktorý vyzerali ako dôveryhodný spojenci, ľudia stratili vieru....a nádej.

Ale Allison. Mala pravdu. Bola skutočne svetlým bodom v odboji. Ako Kyle povedal, nikdy nepredpokladá to najhoršie. Sotva ho spozala a skutočne verila každému slovu, ktoré povedal, bola ochotná nasledovať ho do pazúrov smrti aby zmenila a zastavila teror Skynetu.

Bola jediná, kto mu veril. Mal zomrieť predtým ako dovolí aby sa jej niečo stalo. Dvere zbrojice sa otvorili a vstúpili bratia Reesovci, Kyle si s úľavou povzdychol keď uvidel Allison.

„Hľadal som vás všade,“ pvedal. „Čo tu robíte?“

Allison ukázala na zbraň v jej ruke. „Ako to vyzerá?“ spýtala sa jedovato.

„Vyzerá to ako by ste sa balili na cestu,“ odpovedal Derek chladne. „Čo nevieme prečo. Skrývame sa hlboko, odkedy Terminátor zaútočil.

John odolal nutkaniu pozrieť sa mu do očí. Mal veľa práce a šiel zmeniť zberbu odboja na plnohodnotnú armádu.  Toto „skryť sa hlboko“ a utekať nebola myšlienka, ako strýka poznal.

„Chystáme sa uzavrieť továreň na 888-čky,“ vysvetlila Allison.

Kylove oči sa rozšírili prekvapením a Derekova tvár zčervenela, ako sa díval z Allison na Johna. „Ideš s ním?“ Na nejakú samovražednú úlohu?“

Allison držala vztýčenú hlavu. „Áno. Verím že John Connor je kľúč k zastaveniu Skynetu.“

Derek sa uškrnul. „Nie, myslíš, že je roztomilý.“

Allison očervenela a Kyle sa obrátil pohľadom na jeho staršieho brat, potom späť na Allison.

„Niesi môj otec,“ pripomenula mu ticho Allison. Kylov výraz sa zemnil v šok a Allison zavrela oči, a zhlboka sa nadýchla. „Pozri, John má pravdu.“ Nemôžeme stále utekať. Musíme bojovať spolu. Spojený stojíme, rozdelený padáme.“

„To je zlý nápad. Je to nebezpečné. Nemôžem ťa nechať ísť.“

„Kto to povedal?“ spýtal sa Derek.

„John. Povedal, že je to dobré motto.“

Kyle si vymenil pohľad s Derekom. „Možno to dieťa vie viac ako si myslíme. Bol batoľa v súdny deň, ako by si mohol pamätať hovoriť takto?“

„Alebo to počul od niekoho kto žil pred súdnym dňom,“ odsekol krátko Derek, civiac na Johna. „Tak, čo ak pozná motto z minulosti?  To nič nedokazuje. Neverím mu. A, Allison, ak pôjdeš s ním, si zapísaná do pracovného tábora Skynetu....alebo na čosi horšie.“

John sa narovnal. „Nedovolím aby sa jej niečo stalo.“

Kyle si zahrihol do pery, váhajúc, zatiaľ čo Derek pokračoval. John sa cítil trochu nesvoj, uvedomujúc si po prvý krát ako znepokojený jeho strýko začína súťažiť. Cameron sa vždy darilo lepšie ako mne.

„Dobre,“ ochabol Kyle, s povzdychom. „Ale...buď opatrná.“

Na Allisoninej tvári sa objavil široký úsmev a rýchlo objala Kylea pred upustením jej vaku. Kylov pohľad ľahko našiel Johna a on vykonal krok pvpred, pričom znížil hlas, aby ho Allison nemohla počuť. „Ak sa pokúsiš o niečo alebo ak sa jej niečo stane, nevracaj sa späť.“

John vážne prikývol, aj keď cítil podivnú zmes pocitov. Bolo to prvý krát, čo mu otec dal prednášku. Samozrejme, tiež takto videl otca prvý krát. A Kyle nevedel kto on bol.

„Môžete sa pohybovať za súmraku,“ Kyle skončil a obrátil sa k odchodu.“

John opatrne otvoril dvere, nahliadol do temnoty, ale nezbadal žiadnu hliadku Terminátora. Allison sa zakrádala za ním, mávajúc Kyleovi, kým mladší Reese zavrel dvere bunkra a John pomohol zakryť vstup kusmi ocele a suťe.

„Dobre,“ zašepka. „Musíme sa dostať do bezpečného domu pred svitaním. Malo by to byť presne medzi nami a továrňou na 888-čky, len trochu okľukou.

Kráčali celé hodiny, našľapujúc zľahka na zvyšky budov, cez vyblednuté lebky. John ťažko prehltol. Vo všetkých jeho najdivšých snoch, si nikdy nepredstavoval budúcnosť ako toto. Skynet zničil všetko. Vidiac zničenie na vlastné oči len slúžilo ako náplň pre jeho odhodlanie. Musím to zastaviť.

„Povedz mi o nej,“ ozvala sa Allison, konverzačným tónom

John sa nepotreboval spýtať o kom hovorí. Už len myšlienka priniesla novú vlnu trápenia. „Čo mám povedať?“ sptýal sa mrzuto. „Je mŕtva.“

„Niekedy je dobré hovoriť o veciach.“

„Niekedy nie je.“ Zvýšil tempo, odchádzajúc od nej, a dúfal, že stratí záujem. Miesto toho Allison spomalila a zastavila.

„Prepáč,“ zavolala

John zastavil, zavrel oči, upokojil sa a otočil sa. „Nie je to tvoja chyba.“

Jej tvár bola napätá a rozrušená. „Prepáč, že vyzerám ako ona, že ti ju pripomínam. Prepáč, že ťa to bolí.“

Zťažka prehltol, bojujúc s knedlíkom v krku. „Som v poriadku.“

Našťasie upustila od tohto objektu záujmu a pokračovali v tichu, Johnove myšlienky rástli na intenzite. Zamračil sa, majúc pocit, že ublížil Allisoninim citom, ktoré sa tak krížili s jeho. Nebolo by pre neho dobré prísť o ňu, zvlášť pred veľkou úlohou.

Bez ohľadu na to ako vyzerá.

„Prišla z budúcnosti,“ ozval sa sledujúc ju obrátene so záujmom a malým prekvapením. „Volala sa Cameron,“ Objasnil.“ Hovorila so mnou o budúcom Johnovi, ja....“ stíchol, náhly zásah jeho slov ho zasialoh ako rana do žalúdka.

Allison podišla o krok bližšie. „Čo?“ povzbudzovala.

„Je to len....celý môj život bol o premýšľaní môjho budúceho ja. Bolo to ako by to bola celkom odlišná osoba. Tu som bol ja John a tu bol budúci John. Ale teraz...ja som budúci John. Som budúci John a som minulý John.“ Zavrtel pomaly hlavou. Nie, žiaden z nich bolo pravdou.

„Som len John,“ uvedomil si.

Zľahka sa usmial, keď si ho prezerala.

„Bola ako ty,“ pokračoval. Mala pravdu, skutočne. Rozprávanie o Cameron truchu zmiernilo jeho bolesť. „Vzdorovať, určuje divokosť. Musím priznať, že máš lepší zmysel pre humor.“ Allison sa uškrnula, čo je ďalšia vlastnosť ktorú na Cameroninej tvári nevidel. „A smeješ sa viac,“ dodal. „Ak by som to očakával od niekoho v budúcnosti, si to ty.“

Allisonin úsmev sa rozšíril a pokrčila plecami. „Ako povedal Kyle, niekto musí uržiavať optimizmus nažive. Ak nemáme nádej....nemáme nič.“

„Všetci ostatný, zdá sa, stratili nádej,“ podotkol.

„Chce to len jednu osobu, ktorá to zmení.“

„Prečo si šla somnou?“ opýtal sa. „Veríš, že ja im môžem priniesť nádej?“

Pozrel do jej očí, potvrdzujúcich jej prechádzajúce slová. „Áno.“

„Budeš sám,“ zamrmlal. „Viem, že Kyle a Derek mi neveria. Potrebujú dôkaz, ktorý nemám.

Ako im mal dokázať svoj príbeh?

„Je tu niekto koho stretol v 2009 a mohol by ho tu poznať?“ navrhla Allison.

John  sa chystal zavrtieť hlavou v odpoveď nie, keď si spomenul, „Martin Bedell.“

„Bedell?“ zopakovala a Allison a zamračila sa. Zdalo sa mu, začul nejaké uznanie.

„Poznáš ho?“

Zvraštila tvár, ako sa skúšal spomenúť si. „Znie to povedome, ale nemyslím, že je v našom tábore. Pozná ťa?“

„No, mohol by jednoznačne potvrdiť cestovanie v čase. Pokiaľ ide o vedenie ľudstva, len on vie čo počul odo mňa a od Dereka.“

Nie je žiadny spôsob dokázať teraz, čo sa ešte nestalo. To bolo nemožné. Jediné čo mohol spraviť, bolo ukázať im, že je hodný titulu vodcu, a nechať ich nech sa rozhodnú.

Pokračovali v chôdzi, zatiaľ čo John monitoroval vzdialenosť a čas ktorý prešli. Rýchlo zapol baterku na preskenovanie okolia a po desiatich sekunádch ju vypol. Nemohol riskovať upozornenie hliadky Terminátora svetlom.

„Je to o dosť ťažšie s všetkými troskami okolo,“ zamumlal John s úškrnom. Zrazu bol vďačný za to, ako ho mama nútila pamätať si všetky možné cesty do bezpečného domu.

„Vieš, toto technicky nie je púšť,“ pripomenula Allison.

„Bývala,“ odpovedal John pokrčením ramien. „A bezpečný dom nebol presne uprostred púšte. Mal by byť......vlastne niekde tu.“

Urobil niekoľko krokov dopredu a zavadil nohou o niečo tvrdé, skryté pod nánosom piesku a špiny. Odhrnul ho preč a skúsil otvoriť dvere do podzemia bezpečného domu, ťahajúc odpaky a suť prevyšujúce dvere, keď sa zavreli. Museli zabezpečiť, aby bolo miesto ukryté.

Allison sa zrovna rozhliadala po bezpečnom dome. Nebol veľmi veľký, ale boli tam nazhromaždené výbušniny, zrane, granáty. Do veľkej miery, niečo užitočné. Skrýša bola určite zväčšená, odkedy ju John videl naposledy.

Otvoril skrňu a našiel neotvorený balíček krumkavého Cheetos. Smutne sa usmial. Povedal matke, že to boli jeho obľúbené chrumky.

Aj keby boli 13 rokov staré.

„Wow,“ povedala Allison, a zdvihla balíček C4 z police. „Tvoja mama bola určite pripravená.“

„Áno, bola, mala dostatok času,“ odpovedal jednoducho John, skladajúc balíčky do batohu. Budú ich potrebovať na zničenie zariadení T-888. „Skúšala zastaviť Skynet, ešte skôr ako som sa narodil.

John zdvihol futuristicky vyzerajúcu zbraň, študujúc ako bola vyrobená a nízko umiestnené mieridlá. „Fázová plazmová puška. Spravíme nejaké škody. Je to perfektné.“

Allison prešla k malej nádobe v rohu a zdvihla veko. „Čo je toto?“

John podišiel bližšie a pozrel na to, skoro mu vyrazilo dych, keď to študoval. „To je moje. Zachovala to.“

Vo vnútri krabice bolo všetko, čo vzal so sebou z domu v LA County, keď sa pripravovali na presun do bezpečného domu. Vyzeralo to takmer nedotknuto zobral niekoľko kusov oblečenia. Jeho srdce sa rozbúchalo keď uvidel čo je ešte na dne krabice.

Náhrdelník čo mu dala Cameron.

Vreckové hodiny s deštrukčným spínačom. Vytiahol ho von, hojdajúc ho v ruke, jeho myseľ automaticky prešla späť do toho okamihu. Cameron mu dala náhrdelník na krk, s upokojujúcim úsmevom.

Prečo by som ťa chcel zabiť?

„Čo je to?“ spýtala sa Allison, všimnúc si náhrdelník.

Nedokázal jej povedať o rozbuške. Nemohla vedieť, že bol zamilovaný  do kyborga. Do nej, stroja, ktorý bol stále nepriateľ. Mal pocit, že väčšina bojovníkov odboja cíti aj práve toto teraz.

„Sú to vreckové hodinky,“ rýchlo povedal.

Nadvihla obočie, „Čo?“

„Hodinky,“ zopakoval, skôr ako si uvedomil, že si zrejme nepamätá čo hodinky boli. „Má mi to povedať čas.“

Bezmocne pokrčila plceami. „O-kay. Tak koľko je hodín?“

John otvoril hodinky, pozrel ešte raz na červené tlačidlo vo vnútri. Čas na nájdenie Cameron. „Neviem,“ povedal nahlas. „Sú rozbité.“

Zavesil si hodinky na krk a zastrčil si ich pod pošeľu pred tým ako siahol späť do krabice. Vytiahol malú štvorcovu fotografiu, ktorú zobral z Ellisonovho domu keď on a Cammeron konfrontovali agenta FBI ohľadom krádeže Cromartieho tela.

John sa zviezol na podlahu, civiac na fotku jeho mamy, zhlboka sa nadýchnuc. Oh, mami, prajem si aby si tu bola. Vždy si vedela, čo treba spraviť.

Allison prišla bližšie a sadla si vedľa neho a pozerala sa na neho spýtavo. „Čo sa deje?“

John zavrtel hlavou, s očami upretými na fotku. „Nebudeš mi veriť...ale vytvoril som časový paradox, čo sa stane v budúcnosti, má vplyv na minulosť.“ Povzdychol si. „Je to komplikované. Pre jednu vec....Kyle Reese je môj otec.“

Jej oči sa rozšírili. „Tvoj....otec?“ zopakovala. „Ako je to.....narodil si sa skôr ako on.“

„To je paradox,“ vysvetlil John. „V určitom bode som ho poslal späť v čase na ochranu mojej mamy pred zabitím a myslím že sa našli. Počali ma tesne pred jeho smrťou. V minulosti. Teraz sa musím uistiť, že sa to stane.“

Allison sa oprela späť, a zamyslene sa zamračila. „Tak, ty potrebuješ spojiť svojho otca so svojou matkou aby si sa mohol narodiť?“

John by prisahal, že počul v jej hlave skepsu. „Ak mi neveríš....“

„Nie, nie, verím ti,“ opravila sa. „Len je to...“ spravil tvár. „ ....divné.“

„Vitaj v mojom svete,“ zhodnotil John. „Teraz sa musím uistiť, že Kyle je ten kto pôjde späť. Musím sa uistiť, že sa zamiluje do mojej matky, ešte skôr ako sa s ňou stretne.“

Mohol sa smiať sám sebe. Aké je to originálne? Ako sa môžem zamilovať do ženy, keď verím že je mŕtva? Do matky Johna Connora. Ako to mám spraviť?“ spýtal sa bezmocným pokrčením ramien.. „On ani nevie ako vyzerá.“

Allison ukázala na fotografiu v jeho ruke. „Tak mu daj túto fotku.“

„A čo povedať?“ John sa pousmial. „Tu je obrázok mojej mamy? Možno sa ti bude páčiť?“

„Len povedz, prinesie ti veľa šťastia...ako strážny aniel.“ Allison sa usmiala a Johnovi jej nápad začal dávať zmysel.

„Okay,“ súhlasil, strčiac si obrázok do vrecka. „Nie je to ako by som mohol zničiť časovú os, viac ako som práve spravil.

Allison pohodila hlavou a pozrela na neho. „Nemyslím že zničíš časovú os. Myslím, že si tu práve teraz z nejakého dôvodu.“

John zadržal jej pohľad na chvíľu, kým sa pozrela preč, zahryzol si do pery. Vedel že za ním bol skrytý význam slov. Mala ho rada. Ak by neskočil naprieč časom, nikdy by ju nestretol. Bol by o trinásť rokov sarší ako ona.

„Čo spravíme teraz?“ ticho sa opýtala.

„Počkáme na rúško tmy,“ odpovedal. „Potom budeme pokračovať do zariadenia na 888-čky.

„Čo sa stane ak nás Terminátor nájde?“

„Kričať?“ odpovedal John s pokrčenými ramenami.

„Myslím to vážne.“

Otočil hlavu k nej, s vážnymi očami. „Nepripustím aby sa ti niečo stalo. Sľubujem“

Usmiala sa predtým ako si ľahla na podlahu. „Dobre. Nechcem premýšľať o tom, čo by ti Kyle spravil ak by si pripustil.“ Otvorila jeno oko a pozrela na neho. „Nejdeš spať?“

Pokrčil ramenami. „Budem strážiť. Nie som unavený.“

Možno jeho telo bolo nastavené na denný čas v roku 2024. Hodiny bdelého stavu boli efektívne obrátené: spať vo dne, vstávať v noci. Bol stále v stave vstávať na nočné. A samozrejme, časové oneskorenie môže tiež byť dobrým dôvodom.

Ale Kyle-ove slová ho prenasledovali. Ak sa jej niečo stane....John neústupne zavrtel hlavou. Nenechá odísť jej strážcu, nepripustí aby sa niečo Allison stalo. Bude dávať pozor. Pretože tu dole, v podzemí, v jeho skrytom bezpečnom dome, neboli v bezpečí.

Nikto nebol v bezpečí. To bolo motto jej matky, jej príručka životom. To bola tiež jeho príručka života. Nikto nebol nikdy a nikde v bezpečí. Bolo to tak ako to muselo byť.

Jeden musí strážiť, zatiaľ čo jeden musí spať.

Naposledy upravil: merlin131 (19.8.2010 19:27:26)

United we stand, divided we fall

Tak jsem přidala další půlku Zrozen v minulosti(Born in the Past).Možná ještě o víkendu přidám poslední část(nedávale jsem to do nového příspěvku,ale dávám to do stejné části),ale nejsem si jistá musím se hodně učit do školy .

http://www.youtube.com/watch?v=mb-C2F1cRj8

mám nápad, co takhle tyto oznámení psát do sekce překládání a sem psát jen dané povídky, aby to šlo hezky za sebou

Will you join us?

5. kapitola                                    Born to Lead -  Zrodený k vedeniu

John ticho ležal v jeho posteli, jeho mozog stále spracovával Weaverovej slová. Tvoja práca len začala. Mala pravdu, v tomto bode. Teraz nebol schopný nájsť Johna Henryho. Podľa Weaverovej, stále má dôležitú prácu....a ak bude úspešný, nájsť Johna Henryho – a čo je dôležitejšie, Cameron – by potom malo nasledovať.

Nebola tu žiadna možnosť, znova zaspať v tomto bode, zvykol si vstávať skôr ako zvyčajne, hodil na seba nejaké oblečenie a vošiel do tunelov Depa č.2. Tunely boli relatívne tiché, aj keď mohol počuť tiché kroky a nejaké šúchanie na steny tunela.

Zvedavý, John nasledoval silnejúci zvuk a našiel Allison stojacu pred múrom s niekoľkýjmi otvorenými plechovkami farby pri nohách. Ale čo skutočne zachytili jeho oči, bolo jej umelecké dielo na betónovej stene. Predstavovala leva s hlavou terminátora medzi zubami. Nápis jednoducho vyjadroval. „Vydrž, miláčik.“

Na Johnových ústach sa zjavil úsmev. Allison počula jeho nízku píšťalu a otočila sa k nemu s vlastným malým úsmevom.

„Hej, Generál Connor,“ povedala

John sa hravo usmial. „Nemyslím, že som teraz Generál.“

Pokrčila ramenami a otočila sa späť k jej maľbe. „Tak aký je plán tvojej akcie?“

John zovrel pery. Skutočne na to nemyslel. To čo chcel skutočne viac, ako čokoľvek iné, bolo konfrontovať Johna Henryho tvárou v tvár. To čo skutočne chcel bolo nájsť Cameronine telo v tejto časovej osi, ak vôbec ešte exituje, čo pochyboval. Ale podľa Weaverovej, čo skutočne potreboval bolo pokračovať v zjednotení odporu. Dal dokopy vodcov, ale vojaci sami potrebovali obnoviť svoju nádej, obnoviť vieru, zdvihnúť náladu.

„Možno pôjdem do všetkých bunkrov,“ začal. „Naučte sa ako nastaviť pasce na Terminátorov, povedať určitý druh brilantnej motivačnej reči....“ Prišiel pár krokov bližšie, a kývol k umeleckému dielu.

„Hovoriť brilantne, to je skutočne dobré, „povedal. „Kde si sa takto naučila maľovať?“

Začervenala sa a otočila sa v rozpakoch, z jeho chvály. „Môj otec,“ začala. „Bol architekt. Naučil ma, ako na to.“ Obe jej oči aj úsmev boli smutné. „Miloval kreslenie,“ povedala láskyplne. „Pracoval na návrhu budovy v jeho kancelárii, kým ja som kreslila veci ako motýle. Nevidela som motýľa od....“ odmlčala sa, a zavrtela hlavou. „....dobre pred súdnym dňom.“

John zovrel pery, rýchlo zmenil objekt rozprávania z obávanej nukleárnej vojny. „Čo tvoja mama?“

„Bola tanečnica,“ odpovedala Allison, pozrela preč s úsmevom na tvári. „Sedávala aj niekoľko hodín a počúvala Chopena.“

Chopen. John sa takmer začal dusiť. Cameron tiež počúvala Chopena. Cameron tancovala balet v izbe, keď si myslela, že ju nikto nepozoruje. Ťažko prehltol, keď sa Allisonine hnedé oči pozreli späť na neho.

Boli časy ako tento, keď zistil, že je takmer nemožné pripomínať si, že Cameron a Allison neboli tá istá osoba. Že teraz bola Cameron mŕtva.

Ich oči zostali nepohnute niekoľko sekúnd, kým John neodvrátil pohľad, odkašľal si, a pozrel sa na slogan na obrázku: Vydrž, miláčik.

Pripomenulo mu to bezpečný dom, plagát Derekovich bojovníkov odporu, použitý na ukrytie sejfu. Malá mačička prichitená na strome, s tými istými slovami. Vydrž, miláčik.

Ľudia majú radi zvieratá.

Johnove srdce vytiahlo ďalšiu spomienku na Cameron. Allison sa zdalo, že zbadala zmeny v jeho držaní jeho tela a v jeho tvári.

„Čo sa deje?“ spýtala sa, evidentne s obavou v hlase.

John rýchlo zavrtel hlavou. „Už som videl túto frázu. Na plagáte mačičky, nejakých vojakov z budúcnosti, ktorý si ju zavesili v ich základni.

Allison nadvihla obočie a uškrnula sa. „Oni mali plagát mačičky?“

„Ľudia majú radi zvieratá,“ zopakoval svoje zistenie John.

Allisonine oči sa rozžiarili vzrušením. „Oh, pripomína mi to niečo! Mám pre teba niečo.“ Vrhla sa do tunela, zanechajúc Johna samého a veľmi zmeteného.

Len o niekoľko minút neskôr, sa vrátila, a niesla niečo malé a fúzaté v rukách. Chvíľu trvalo, kým si John uvedomil, že je to malé šteňa nemeckého ovčiaka. Oči sa mu nežne rozžiarili, keď mu podala psa a on ho pochoval nežne v náručí. Bolo to už dlho, čo mal psa. Jeho prvý pes bol zabitý T-1000-ckou, ktorý prišiel do domu jeho pestúnskych rodičov. Nikdy viac iného nedostal.

Aj keď, mal najlepšie varovania pre prichádzajúci útok Terminátora, nikdy sa nechcel znova vzdať psa. Nechcel ho nechať, vždy keď museli odísť v danom okamihu. Tiež nechcel mať na rukách jeho smrť, keď by ho zabil Terminátor, ktorý si prišiel po neho.

Ale silné puto medzi chlapcom a psom bolo takmer okamžite späť ako podržal malé šteniatko v rukách, s úsmevom od ucha k uchu si ho pritiahol bližšie a nechal si olizovať nos.

Allison sa zdalo, že ho potešila. „Jeden z našich strážnych psov mal práve vrh šteniatok,“ vysvetlila. „Zatiaľ nie sú pomenované, takže by si mu mohol nejaké dať sám. 

John ani nemusel myslieť. „Max,“ povedal, a pohladil šteniatko po hlave. On a Allison strávili väčšiu časť rána tak, že sedeli na podlahe a hrali sa s Johnovým novým šteniatkom.

A v najbizarnejšom vývoji udalostí, John skutočne našiel, čo väčšina normálnych ľudí cítila v celom ich živote. Nikdy by neočakával, že príde okamih, keď pôjde o 13 rokov do budúcnosti, sediac vo vnútri tunela, vo vojne so vraždiacimi robotmi, oproti dievčaťu ktoré vyzerá ako kyborg, ktorého miluje, hrajúc sa so šteniatkom, ktoré práve stretol ale vrúcne ho miluje. 

Možno pre neho to bolo normálne.

Nie dlho nato, sa však zvyšok tábora začal hýbať a prišiel Bedell, ktorý našiel Johna široko sa usmievať.

„Connor! Výborné správy!“ zavolal. „Zničenie továrne na 888-čky poslalo Skynet späť. Je to na zlosť, ale tiež priznávam, že by sme sa mohli stať znovu hlavnou hrozbou. Potrebujeme zasadiť úder kým je to možné.“

Nie. To je to, čo Skynet chce, aby sme si mysleli. Chce aby sme boli príliš sebavedomý. V okamihu, keď to spravíme, sme stratený. „Skynet nie je nikdy ohrozený,“ odpovedal John. „Bude to očakávať. Nie, teraz nesmieme zaútočiť.

Bedell vyzeral trochu zmetene, ale teraz vedel lepšie o úsudku Johna Connora, pretože vedel, čoho všetkého je John schopný. „Tak čo budeme robiť?“

„Idem do všetkých táborov a bunkrov, čo máme,“ objasnil John. „Ľudia sa potrebujú zhromaždiť pod jednotným velením. Naučím ich ako rozoznať Terminátorov od ľudí, ako ich poraziť, ako nastaviť elektrické pasce v celých základniach. „Otočil sa a ozrel na Allison. „Budem rád ak pôjdeš so mnou.“

Allisnin úsmev sa rozžiaril. „Áno, pán Generál.“

Bedell pozrel medzi nich, jeho úsmev sa rozšíril. „Veľa štastia, Connor.“ Martin sa otočil k odchodu, potom sa však otočil na päte. „Oh, a veselé Vianoce, pane.“

Johnove oči sa rozšírili a otočil sa k Allison vo viditeľnom šoku. „Aký je dnes dátum?“

„25-ty December,“ zopakovala.

John rýchlo zažmurkal. „To sú Vianoce?“

Pokrčila ramenami. „Tak to niektorý ľudia volajú. Skutočne neviem prečo. Ale, hej, môžeš si myslieť, že šteniatko je tvoj vianočný darček.

John sa pozrel na šteniatko, a ostro ho bodlo v srdci. „Ty nemáš Vianoce?“

„Niektorí zo starších vojakov nám povedali o tom čo sa konalo v minulosti cez Vianoce,“ vysvetlila Allison nenútene, ako by hovorila o tom, kde sa nachádzali toalety. „Hlúposti o morkách a darčekoch a nejakom tučnom chlapovi prichádzajúcom dolu komínom....čo dáva zmysel, samozrejme....“

„Nie je to o tom,“ trval na svojom John. „Je to tiež o rodine.“ Nie že by bol nejaký expert na Vianoce. V skutočnosti bolo pre neho a jeho mamu vzácne sláviť Vianoce, zvlášť, keď boli neustále na úteku.

„Áno dobre, väčšina z nás nemá rodinu,“ pripomenula mu Allison.

„Čo Kyle?“ John už vedel, že Kyle sa správal ako Allisonin otec. Nechcel by aby jeho „dcéra“ poznala sviatky? „Nikdy neskúšal oslavovať Vianoce?“

„Kyle si sotva pamätá čo Vianoce sú,“ povedala Allison so smutným úsmevom. „Nemyslela som na to, kým nám to obom Derek nepripomenul. Dokonca aj Derekova pamäť je trochu rozmazaná. Myslím, že začali zabúdať kto boli, keď je boj prehratý tak dlho.

John sa posadil na podlahu a šteniatko rýchlo vyskočilo do jeho lona. Cítil sa divne, ale myslel, že Max bol najlepší Vianočný darček ktorý kedy dostal. A dostal ho v budúcnosti, kde Vianoce boli iba spomienkou z detstva. Skutočná irónia.

Náhle sa pozrel na Allison, náhle sa cítil veľmi netaktne, napriek skutočnosti, že až do tohto bodu nevedel v ktorom mesiaci pristal. „Nepriniesol som ti nič.“ Možno by  mohol nájsť nejaké iné šteniatko prechádzajúce okolo....

„Áno, mohol,“ zopakovala s milým úsmevom. „Priniesol si nám všetkým Vianočný darček.“

Johnove čelo skrčilo, keď sa zamračil. „Čo?“

„Nádej.“

„Pôjdeš do všetkých táborov okolo?“ Spýtal sa Derek skepticky. „Povedať malú motivačnú reč, nastaviť nejaké pasce a očakávať, že všetci budú veriť v Johna Connora?“

Jozna sa zamračil, ale prehovorila Allison. „No tak Derek. Videl si čo dokáže. Videl si ako zničil továreň na 888-čky.

„Nehovorím, že mu neverím.,“ odpovedal Derek s ležérnym pokrčením ramien. „Myslím, že Beddel potvrdil jeho príbeh, a Bedell je pravdovravný chlap. Ale bude to chcieť trochu viac ako toto, presvedčiť ľudí, že si dobrý obchod.

„Myslím, že ľudia teraz hľadajú niečo viac ako vieru,“ zdôraznila Allison. „Ak ich môže motivovať, ak ich môže naučiť novú taktiku, ak im môže dať vieru že môžeme zvíťaziť....Myslím že ho budú nasledovať.“

„Hovorím začnime práve tu,“ povedal John. „Tento bunker. Potrebujeme zhromaždiť všetkých vojakov, aby som k nim mohol prehovoriť.“

Derek pomaly prikývol ako potvrdenie. „Máš to mať, Connor.“

Netrvalo dlho a Derek a Kyle zoskupili ľudí v Depe č.2. Bolo tu menej ako stovka z nich, všetci vyzerali zničene, špinavo, hladne a beznádejne, ako povedala Allison.

„Okay,“ začal John. Všetci vojaci pozerali na neho skepticky, nepochybne očakávali hovoriť na tejto schôdzke Kyle-a alebo Dereka.

„Moje meno je John Connor. Neviem, či vám to povedali alebo nie, ale dva hlavné časti odporu sa spojili a továreň na 888-čky bola zničená.

Bolo zrejmé, že to bola novinka medzi vojakmi, pretože niektoré oči sa rozšírili. Derek vykročil vpred, s ironickým úsmevom.

„Myslíte, že to je prekvapujúca novinka?“ spýtal sa. „Dobre, John Connor, tu je, je ten kto ju zničil.“

„Samostatne, bez cudzej pomoci,“ pridala Allison s úsmevom jej vlastným.

„To nie je pravda,“ povedal John polohlasom. „Pomohla si.“

Allison odfrkla. „Prosím....odniesla som balíčky C4. Si jediný, kto nemal len kuráž pokúsiť sa o nemožné, ale tiež inteligenciu a prostriedky to vykonať.

A mal som pomoc Weaverovej, pomyslel si John.

„On zničil celú továreň na 888-čky?“ spýtal sa jeden vojak, s hlasom naplneným nedôverou. „Je len dieťa.“

John sa zamračil. „Neznášam to. Je mi sedemásť.“

„Mal tri na deň zúčtovania,“ odsekol vojak. „Čo ho robí tak špeciálnym?“

Kyle a Derek práve odporučili Johnovi nehovoriť o príchode z minulosti nikomu inému. To bola tá časť príbehu, ktorej boli naklonený najmenej, kým Martin Bedell nepotvrdil vedomosti o mladom Johnovi v 2007, kedy, bez cestovania časom, sa John ešte ani nemal narodiť. Ale nie všetci budú veriť Bedellovi, pretože veľa z nich ho nepoznalo. Kyle utvoril blízky vzťah s Martinom, predtým, ako sa ukázal John, takže vedel, že Bedellovemu slovu môže veriť.

„Viem ako pracuje Skynet,“ začal John. „Viem ako stroje pracujú. Viem ako ich zničiť.“

Starší vojak s hustou bradou vykročil vpred. „Ty myslíš...môžeš nám pomôcť zničiť Skynet?“ počul John rezignáciu v mužovom hlase, zamračil sa a sklonil hlavu aby si prezrel muža.

„Kto je to?“ spýtal sa Dereka.

Derek sa usmial. „Toto je Billy Wisher. Je to dobrý muž. Je mi ako brat.“ Jeho úsmev rýchlo zmizol, keď John zdvihol obočie. „Prečo?“

John pokrčil ramenami. „Pripadá mi povedome.“

„Clapče, myslím že je zriedkavé vidieť niekoho kto vyzerá povedome.“, jednoducho odpovedal Derek. „Hlavne keď nie si tunajší.“

„Som odtiaľto,“ opravil ho John. „Len som....z inej doby.“

„Um...Connor?“

John sa otočil späť, a videl Wishera stále tam stáť, čakať na Johnovu odpoveď.

„Oh, áno,“ odpovedal John. Ideme zničiť Skynet. Ale najprv, chlapci, potrebujete plán. Nie ako je tento, skrývať vchod a dúfať, že sú príliš slepý aby ho našli. Potrebujeme nastaviť pascu. Každý nech používa zadný vchod na odchody a príchody. Treba zapojiť predné dvere do elektriny. Mať pasce na ostatných vchodoch. Môže to byť jednoduché, ako vedro s vodou, fázový vodič a nejaký druh bezpečnostného systému.

„Povedz im ako si vyradil toho Terminátora.“ navrhol Derek.

„Okay, tak povedz ako popraviť 888-čku v elektrickom kresle. Keď ide Terminátor dole, máte 120 sekúnd, pred tým ako sa znovu nahodí. Tak, tu je čo urobíte.

Allison vyšla dopredu a sadla si pred neho a on ukázal kruh, na pravej strane jej hlavy. „Port Terminátorovho čipu je presne tu. Použite nôž a vyrežte kruh do hlavy, vytiahnite čip a zničte ho. Je to jediná cesta ako ho môžete zničiť.

„Dobre,“ pokračoval, obzerajúc sa na Dereka. „Plukovník Reese vám pomôže začať nastavovať nejaké pasce, približne tu.“

Derek sa naklonil. „Som len poručík.“

„Gratulujem,“ odvetil John rýchlo. „Bol si povýšený.“ Otočil sa späť k vojakom, niektorých tváre boli stále skľúčené.

„Dobre, počúvajte chlapci,“ povedal, premietajúc odhodlanie do hlasu. „Viem čo to muselo byť pre vás, celý čas utekať, čeliť pekelnej budúcnosti, bojovať prehratú vojnu. Len chcem povedať, viem čo cítite. Celý môj život, som utekal pred týmito strojmi. Zdalo sa, že to bolo všetko čo sme robili, ja a moja matka. Sťahovať sa z miesta na miesto, nezostať na žiadnom mieste príliš dlho....pretože nikde nie ste v bezpečí. Ale teraz, prišiel čas zastaviť sa. Dnes je deň keď sa odpor znovu zrodí. Máte teraz viac spojencov ako ste mali predtým. Máte silu otočiť tento boj.

Odmlčal sa, pohliadnuc občas na Allison, ktorá mu poslala upokojujúci úsmev. „Nehovorím, že toto bude ľahšie,“ pokračoval. „Toto je vojna, zničujúca a krvavá vojna. Ale môžeme ju vyhrať. Pomôžem vám k víťazstvu. Niekedy sa budeme musieť  obetovať. Nemôžete byť vždy hrdinom. Nebudeme môcť zachrániť každého. Vedel to ako nikto iný. Pretože stratil všetkých.

Ťažko prehltol, zatláčajúc strašné spomienky na Charlieho, Rileynu, Derekovu a Cameroninu smrť. „Bude to ťažké.“ povedal. „Ale budete ma musieť v tomto počúvať. Niektorý, z vás, budú vyzvaný aby položili životy za našu vec. Musí to byť niečo, čomu veríte, že stojí za to bojovať. Budeme bojovať za zastavenie strojov. Budeme bojovať za ľudstvo, za ľudskosť. Budeme bojovať za budúcnosť.

„Moja mama mi hovorievala toto,“ pokračoval. „Budúcnosť nie je daná. Neexistuje žiaden osud, ale len to čo robíme. Tak čo budeme robiť? Budeme len tak sedieť a necháme rozhodnúť o našej budúcnosti Skynet?“

„Nie!“ vykríkli v odpoveď Derek a Allison. Pomaly, niektorý ďalší bojovníci odporu začali vykrikovať a dvíhať ruky a John mohol vidieť ich tváre stvrdnúť odhodlaním.

„Neexistuje žiaden osud, ale len to čo spravíme,“ zopakoval John. „Ste pripravený prestať utekať? Ste priravený bojovať?“

Tentoraz zborový chór „áno“ bol počuť od všetkých blízkych bojovníkov odporu. John si dovolil malý úsmev. Teraz začala skutočná vojna.

„Ideme zastaviť Skynet. Vezmeme si budúcnosť späť. Ideme vyhrať.“

John kráčal chodbou, zbadal bojovníka odporu Billyho Wishera, pracujúceho a napájajúceho elektrikou kľučku predných dverí. Wisher bol rozhodne starší ako Derek a dokonca aj Martin, a pracoval s elektroinštaláciou ako profesionál. Ale čo skutočne zaujalo Johna na Billim bola jeho nepopierateľná intenzita. Bol jedným z najvýraznejších bojovníkov akých John videl, široko-ďaleko, tak rád a pripravený zničiť Skynet. Ale bolo tu niečo iné na Wisherovi, čo bolo odlišné od ostatných. Ak by John hľadal slová ktoré by popísali Wisherovu tvár, bol by to výraz „viny“. Ale to nedávalo zmysel. Pretože čo na zemi mohol Wisher spraviť, aby sa cítil previnilo?

Billy pozrel na Johna, ako sa mladý generál približoval. „Ako to robím, Connor?“

John prikývol na súhlas. Wisher mal určite nejaké technické vedomosti. „Vyzeráš povedome,“ povedal John, žmurkajúc na vojakovu tvár.

Wisher pokrčil ramenami, hladiac si fúzy. „Neviem prečo. Nikdy predtým v mojom živote som ťa nevidel.“

Otočil sa späť k vedeniu, zanechajúc Johna len krútiť hlavou. Možno som ho len videl v okolí tábora. Malo by to byť to, povedal si John sám pre seba.

„Connor!“

John pozrel a videl pribiehajúceho Martina. Otočil sa späť k Wisherovi, s priateľkým úsmevom. „Uvidíme sa neskôr, Wisher.“ Billy len prikývol.

John obrátil svoju pozornosť k Bedellovi. „Čo sa deje?“

„Dal som svojich vojakov dokopy,“ ohlásil Martin. „Si pripravený predniesť im zvláštnu motivačnú reč?“

Bedell previedol Johna chodbou, kam odviedol vojakov. Všetci z nich vstali a postavili sa do pozoru keď Bedell vstúpil.

„Zdravím, vojaci,“ začal Bedell. „Dnes máme špeciálneho hosťa, hrdinu ktorý zničil továreň na 888-čky. Bol by som rád, ak by ste mu prejavili plnú pozornosť.“ Bedell ukázal na Johna s veľmým úsmevom. „Pozdravte môjho priateľa, Johna Connora. Je ten kto prichádza zničiť Skynet. Toto je jeho životný cieľ a chcem aby sme mu pomohli to dosiahnuť. Connor?“

John sa usmial. Spomenul si keď Bedell povedal niečo podobné na P.Alto. Prečistil si pamäť a pristúpil k davu.

Všimol si ju, samozrejme. Akonáhle vstúpil prvý krát do jej miestnosti, upútala jeho zrak, najkrajšie dievča čo kedy videl. Ale rozhodol sa spraviť zo seba blázna, keď sa vyhýbal očnému kontaktu s ňou, pozerajúc priamo dopredu, ako keď učiteľ začne svoju lekciu.

„Aké je tvoje meno?“

Rýchlo trhol hlavou, ktátko uvažujúc či sa mu to sníva. Ale nie. Prekrásne tmavo- vlasé dievča predstúpilo dopredu, pozerajúc sa na neho v očakávaní odpovede.

„John,“ podarilo sa mu povedať.

Usmiala sa a jeho srdce poskočilo. „Cameron,“ odpovedala. John prikývol, snažiac sa byť ľahostajný, zatiaľ čo vo vnútri sa cítil vzrušene a zmätene zároveň. Prečo by dievča ako kvietok hovorilo s novým divným deckom? Aké sú šance že najkrajšie divča na škole by bolo tiež najmilšie.

Bolo ťažké udržať myseľ v strehu po celý zvyšný čas, ale podarilo sa, pohybujúc sa zo stoličky rýcho, keď zazvonil zvonček. Skúsil si povedať, že ona pravdepodobne s ním znovu neprehovorí. Možno ju len  učiteľ požiadal,  aby ho privítala v jeho novej škole. Áno to to muselo byť.

Strčil knihu do batoha a naraz počul vedľa seba nejaké kroky, perfektne zosúladené.

„John,“ pozdravila Cameron.

Otočil sa, neschopný zadržať úsmev. Možno bola skutočne len priateľská. „Hej.“

„Nevidela som ťa tu predtým,“ prehovorila, ako kráčali k jeho skrinke. „Práve si sa prisťahoval?“

„Uh, áno,“ povedal John, rýchlo prikývnuc a prinútiac sa v úsmev. Nenávidel rozhovory o sťahovaní. Nehovoriac o tom, nemal dovolené rozoberať intímne detaily svojho života s úplným cudzincom. Bez ohľadu aká bola krásna a ako milo vyzerala.

Mäkko sa smiala.

Jeho úsmev sa rozšíril a nakazil smiechom aj ju. Mala zmysel pre humor. Bol rád. Keď sa priblížil k skrinke, rýchlo naťukal kombináciu, ktorú si zapamätal noc predtým.

„Čo robí tvoj otec? Môj predáva traktory.“

John sa tváril ľahostajne, aj keď jeho vnútro sa pomaly rúcalo. Môj otec je mŕtvy...alebo sa zatiaľ nenarodil, v závislosti na verzii, o ktorej hovoríme. „Poistenie,“ improvizoval.

„Skutočne?“ zvedavo sa spýtala. „Aký druh?“

V jeho črevách sa usadil divný pocit. Prečo by mala byť tak zvedavá? Vzal si poistenie, pretože nebolo zaujímavé. Väčšina normálnych ľudí by chcela počuť nejakú inú tému, nechcela by sa nudiť. Tak bola Cameron jednoducho prirodzene príliš priateľská, alebo bol nejaký hlbší umysel za jej otázkami?

„Nudné druhy,“ odpovedal.

Znova sa zasmiaal, aj keď nechápal čo bolo tak zábavné. „To je druh traktorov predávaných mojím otcom. A čo tvoja mama?“

Červená vlajka zaviala v jeho mozgu a vyškrabal ospravedlnenie. „Uh, skutočne musím ísť na ďalšiu hodinu, tak....“

Jej výraz opadol. „Tak....“ zopakovala nádejne. „Možno ťa uvidím neskôr?“

Rýchlo kývol, túžil sa od nej dostať, vyriešiť konfliktné myšlienky preháňajúce sa mu cez hlavu. „Samozrejme.“

Usmiala sa a ešte povedala, „Bye.“

„Bye,“ zopakoval, pozorujúc ako odchádza chodbou. Kto bola a prečo sa tak zaujímala o jeho život? Je možné, že sa jej jednoducho páčil a chcela ho spoznať, ale John vedel lepšie ako získať informácie. On tiež vie lepšie ako zostať pripojený, ale z nejakého dôvodu sa ocitol v jej nádejných slovách. „Možno ťa uvidím neskôr.“

Dúfal tak.

V počítačovej triede, sa rozhodol spraviť malý prieskum ohľadom nej. Stále si hovoril, je to len overenie spoľahlivosti, aby sa uistil že nemá žiaden dôvod hľadať Connorovcov. Ale v srdci, bol skutočne zvedavý na ňu. Teraz chápal jej vlastný záujem rovnako dobre.

Našiel jej záznam ako CAMERON PHILLIPS. Nebola to jej skutočne dobrá fok,a v zázname a zistil, že sa na ňu pozerá o niekoľko sekúnd dlhšie ako je nutné.

„Si plný tajomstiev,“ povedal mäkký hlas za ním.

Johnove oči sa rozšírili a on rýchlo minimalizoval okno počítača, otočiac sa a vidiac cameron stojacu za jeho ramenom, s jedným obočím zdvihnutým ako pozerala na obrazovku. John cítil ako mu srdce rýchlo bije. Koľko toho videla? Vie, že ju hľadal? Vie skutočnosť, že sa zaujímal o ňu?

Koktal celý zvyšok rozhovoru,a bol nútený odmietnuť jej pozvanie, aby jej pomohol s počítačmi. Ranil ju, vedel, a cítil sa hrozne, a to všetko pretože jeho matka bola magor do kontroly....s dobrým dôvodom.

Keď prišiel domov, Sarah sa posadila na okraj postele, pýtajúc sa, „stretol si nejaké pekné dievča?“

Malý úsmev roztiahol okraje jeho úst, ale klamal. „Nie. Hovoril som ti, že je to mesto kreténov.“

Mal vedieť, že nemôže oklamať matku. Jemne ho štuchla. „No tak....“

Nehovoril, len sa usmial a ona vedela, že už pozná odpoveď.

Johnove oči sa otvorili do tmy a on sa otočil na lôžku, s ťažkým povzdychom. Dokázal si predstaviť, že rozhovor prebieha práve teraz.

Hej, John, aký bol tvoj prvý deň v budúcnosti? Stretol si nejaké pekné dievča? Zatvoril oči, spomínajúc si ako sa cítil keď uvidel Allison, stojacu za jeho otcom, maznajúcu sa s nemeckým ovčiakom.

Áno

Ale nebola to Cameron.

John sa zohol pod posteľ, prstami znovu zovrúc Maxov kožúštek. Šteniatku je zima, kokrým jazykom mu olízlo ruku, a šťastne kňučalo. John vytiahol šteniatko až do postielky a Max sa pritúlil k Johnovi.

„Veselé Vianoce, Max,“ ticho poprial John, hľadiac do tmy. Podvedome siahol na vreckové hodinky, hojadjúce sa mu okolo krku a otvoril ich. Na chvíľu si prial vložiť do neho jej obrázok, ak keď pôvodne bol navrhnutý aby ju zabil.

A teraz, mal žijúci obraz Cameron len niekoľko dvier nižšie, niet pochýb že spí, čo mu pripomenulo že Allison a Cameron boli dve odlišne osoby ktoré vyzerali identicky.

Vyzerali.

Akokoľvek divné sa to môže zdať iným, vedel hlboko vo svojom srdci, že nemôže milovať ľudskú verziu, tak ako miluje kyborga.

Nenahradím ťa, Cameron, sľúbil sám sebe. Nič nemôže vziať tvoje miesto, ani Allison. Vedel to. Pretože, vždy keď pozrel na Allison, tak myslel na Cameron. Tak ako stále sníva o nej, jeho myseľ mu ju stále pripomína, aje keď nechce na to myslieť, len sa ukázalo že ju skutočne miloval.

Takže pozor, John Henry, pomyslel si chmúrne. Nezáležalo na tom, čo povedala Weaverová o Johnovi Henrym stojacom na „dobrej“ strane. John prišiel do tejto budúcnosti pre jeden jediný účel: nájsť Johna Henryho a priniesť späť Cameronin čip. Toto bolo len malé meškanie pre jeho konečný cieľ. Bol som vybraný, aby som viedol odpor, ale ja som si vybral teba. Idem si pre ňu.

A získam jej budúcnosť.

Naposledy upravil: merlin131 (19.8.2010 19:29:35)

United we stand, divided we fall

7. kapitola                                          Born to Sacrifice - Zrodený pre obetu

October 2025
Sklad 2

John bol prvý kto počul hlasné klopanie, prichádzajúce z vchodu skladu č.3. Nasledovaný malou jednotkou vojakov ktorý pripravili svoje zbrane, pre prípad, John otvoril dvere, spozorujúc dve ženy stojace vonku. Jedna bola, pravdepodobne, nie veľmi mladšia ako bol on, druhá bola rozhodne staršia, ale mala mladú tvár. Vyzerali rovnako a on predpokladal, že boli pravdepodobne sestry.

Spoza neho, počul výkrik prekvapenia a otočil sa k Allisoninej tvári osvetlenej radostným uznaním. „Lauren! Sydney!“

John otvoril dvere dokorán aby nechal dvoch bojovníkov odporu vo vnútri, blokujúc vstup za nimi.

Neušiel mu Laurenin pohľad, keď sa dívala na Allison, neušiel mu podivný záblesk a pochybnosti, ktoré jej prešli cez oči, ale nakoniec objala Allison.

John si uvedomil čo to znamená. Toto bola Lauren Fields, dievča na zozname, ktorému jeho matka a Cameron pomohli. Tá, ktorá zachránila Allison Young po súdnom dni. Len jedna ďalšia osoba okrem neho vedela o spojení medzi Cameron a Allison, ak Laura vôbec vedela o prepojení. Mal pocit, že už si dala dva a dva dohromady.

Sydney bola oveľa pokojnejšia ako jej staršia sestra, ale podľa úsmevu na tvári a pohľadu v jej očiach bola  skutočne rada že vidí Allison. Čo by dávalo zmysel, povedal si John sám pre seba. Koniec koncov, Allison a Sydney vyrástli spolu pod dohľadom Lauren. Po výmene objatí dvoch dospievajúcich dievčat sa Lauren obrátila k Johnovi.

„Ty si John Connor,“ povedala. Bolo to zhodnotenie, nie otázka, ale napriek tomu prikývol.

„A ty si Lauren Fields-ová,“ odpoveda. „Moja mama pomohla zachrániť teba a tvoju rodinu. Povedala mi o tebe. Povedala, že sa ti páčilo stavať domčeky pre vtáky.“

Smutný úsmev prebehol po Laureninej tvári a potom zmizol. „Prepáč, že ťa otravujem, Generál,“ povedala ospravedlňujúco. „Prišli sme z bunkra Kansas požiadať o nejaké lekárske potreby,“

John sa okamžite zamračil, vo vysokej pohotovosti. „Je tam nejaký druh epidémie?“

„Nie, nie,“ ubezpečila ho. „Len ako zvyčajne, ale dochádza nám základné ošetrenie. Myslela som, že by sme sa mali zásobiť, skôr ako bude príliš neskoro.“

John prikývol na súhlas, zámerne rozhliadnuc sa späť k Lauren, šúchajúc si krk a cítiac sa trochu trápne. „Nie som si istý, kde sú lekárske potreby.“

„Môžem ti ukázať,“ ozvala sa Allison, prichádzajúc zachrániť Johna.

Lauren kývla na jej mladšiu sestru. „Sydney, pôjdeš s ňou?“ Ako sa dve dievčatá ponáhľali preč, Lauren sa na nich pozerala a potom prešla pohľadom na Johna.

„Vždy som vedela, že mi bolo niečo povedomé okolo Allison,“ začala. „Dokonca keď som ju zachránila po súdnom dni, bolo niečo podivne známe v jej tvári. Teraz keď je staršia, je to ešte výraznejšie.“ Udelila Johnovi pohľad a on hneď vedel kam smeruje tento rozhovor. „Vyzerá trochu ako kyborg tvojej mamy, ktorého priniesla do našeho domu, ktorý bojoval s Terminátorom.“

„Cameron,“ odpovedal John. Tupá bolesť bola vždy v jeho srdci, keď spomenul jej meno, ale zatlačil ju späť. 

„Myslím,“ povedala Lauren s pokrčením ramien. „Nikdy som nepočula jej meno. Ale vždy keď sa pozriem na Allison, si spomeniem na kyborga.“

John sa zhlboka nadýchol. Vitaj v mojom svete. „Nemáš predstavu. Nie sú si len podobné....sú rovnaké.“

Lauren sa zamračila. „Ako by mohla mať dvojičku kyborga? Ak nie...“ jej oči sa rozšírili hrôzou. „Použili ju ako model. Použili Allison ako model pre Cameron, je tak? Čo sa stane, Connor?“

John zaváhal. Ako má vysvetliť svoju teóriu, že Cameron nakoniec zabije Allison a vezme si jej identitu? Dokonca aj teraz, sa nemohol prinútiť to prijať. Nechcel mať ďalšiu krv na svojich rukách. Mal rád Allison, nechcel aby zomrela. Nie po prvý krát ho napadlo, ako ďaleko je ochotný zájsť, aby získal Cameron späť. Poslal by Allison vedome na smrť? Obetoval by človeka, priateľa, kvôli stroju?

Nebol si istý, že chce vedieť odpoveď.

„Nemyslím, že by si mala vedieť tak veľa o budúcnosti,“ povedal Lauren váhavo. „Budúcnosť nie je daná. Nie je tu žiaden osud ale len to čo robíme pre seba. Mohli by sme zmeniť niečo, čo nechceme zmeniť.“

Laureninino zamračenie sa prehĺbilo. „Takže vieš čo sa stane.“

John zovrel pery a pomaly prikývol. „Viem čo sa stalo pôvodne. Nie som si istý čo som zmenil, keď som skočil sem.“

Allison a Sydney prišli späť z tunela, každá nesúc jeden koniec veľkej krabice zdravotníckych potrieb. John napol obočie.

„Nechali ste niečo pre nás? spýtal sa.

Allison pomaly prikývla. „Sklad 2 bol veľkým skladiskom našich lekárskych potrieb. Niektoré naše misie v minulosti boli na dodanie liekov ostatným bunkrom. Je tu toho oveľa viac, ako tam, z kade prišli.“ Posunula svoje uchopenie boxa. „Hej, John. Idem im pomôcť vziať tieto veci späť do Kansasu. Sydney hovorila, že by mohli využiť ďalší pár rúk na liečenie chorých.

Johnovi sa usadil v srdci divný pocit osamelosti. „Oh...okay.“

Pokojne sa na neho usmiala. „Hej, nemaj strach. Vrátim sa späť.“

Snažil sa upokojiť jej voľbou slov. „Zabudla si požiadať o povolenie.“

Hravo sa zasmiala. „Haló? som zástupca zachráncu ľudstva, pamätáš?“ John sa premohol do malého úsmevu a jeho tvár zvážnela.

„Len buď opatrná.“

Allison mu poslala dvojprstový pozdrav. „Áno, pán generál.“

A keď odišla, spolu s Lauren a Sydney, nechajúc ho viac osamelého ako v prvý deň, keď prišiel.

Kde je Weaverová, keď ju potrebujem?

Ako sa ukázalo, nebol dlho sám. Kyle a Derek čoskoro dorazili, so zbraňami prehodenými cez ramená, ako zvyčajne. Derek zbadal Johnovu plazmovú pušku, ktorá mu robila spoločnosť od doby čo sa John vrátil z matkinho bezpečného domu.

„Kedy začneme vyrábať s tamtým problémy?“ spýtal sa Derek s úsmevom.

John pokrčil ramenami. „Kedykoľvek môžeme začať veľkovýrobu. Alebo ak nájdem nejakú tajnú skrýš, niekde. Podľa toho, čo sa zdá perspektívnejšie.“

Derek sebou trhol. „Ani jedno sa nejaví veľmi perspektívne.“

„Kde je Allison?“ opýtal sa Kyle

„Jednoducho zamierila do bunkra Kansas pomôcť Laure a Sydney Fieldsovým, starať sa o chorých,“ odpovedal John.

Kyle-ove pery sa skrútili do úsmevu a John mohol vidieť samoľúbosť v jeho očiach. „Áno, to znie ako ona. Vždy skúša pomôcť ľuďom.“

„Derek! Kyle!“ Martin Beddel prišiel, bežiac s niečím malým a hranatým v rukách. Chvíľu Johnovi trvalo, kým si uvedomil, že vec sa podobala na pochôdzkovú vysielačku.

Derek skepticky zdvihol obočie, keď zobral do rúk jedno z komunikačných zariadení. „Čo je to? pochôdzková vysielačka? stará škola.“

„Vlastne je to nové,“ odpovedal Martin. „Naše technické tímy pracovali na komunikačnom zariadení, ktoré je vynálezom Skynetu.“

„Vynález Skynetu,“ zopakoval s otázkou John.

„Našli spôsob ako odstrániť ochranné opatrenia aby sa do nej mohli heknúť a počúvať“ vysvetlil rýchlo Martin. „Nepýtajte sa ma ako; tu je dôvod – nie som z technického tímu.“

„Nechaj ma hádať,“ povedal Derek s úsmevom. „Prišiel s tým Wisher.“

Bedell privývol. „Áno. Myslím že Billy bol veľmi zaneprázdnený.“

Derek sa uškrnul. „Ten muž je génius, čo mám povedať?“

„Hocičo,“ pokračoval Bedell. „Idem späť do Hammerhead. Je tam skupina sledujúca sily Skynetu ktoré sa mobilizujú niekoľko míľ odtiaľto. Dúfame, že nepôjdu naším smerom, ale ak áno, máme nejaké magické guľky v bunkri.“

John si nebol istý, čo boli magické guľky, ale rozhodol sa nepýtať v tomto bode. Nedávno zvýšil svoje súčasné hodnotenie a zatiaľ všetci prijímali nové vedenie veľmi dobre. John nechcel zničiť pokrok s nimi tým, že si budú myslieť že je neschopný.

„Derek, Kyle,“ ponúkol sa Bedell. „Vy dvaja idete so mnou?“

Obaja bratia Reesoví prikývli a zamierili k východnému exitu. John chytil Martinove rameno, keď sa otočil na odchod, a naliehavo cítiac nutkavú potrebu povedať mu ako veľmi ho ocenil.

„Hej, Bedell,“ začal John. Bedell sa otočil, čakajúc s očakávaním. John sa pozrel a náhle mu pamäť zaštrajkovala. Bedell sa šiel obetovať v jeden z takýchto dní. Možno to bolo včera možno to bude zajtra, možno o roky. Alebo možno zmenil budúcnosť, kde Martin nebude musieť obetovať svoj život.

„Connor,“ pripomenul mu Bedell. „Generál? Si v poriadku?“

John pomaly prikývol. „Áno som....len som ti chcel povedať že ďakujem. Si hrdina.“

Bedellova tvár zostala na okamih prázdna, akoby skúšal rozlúštiť Johnove slová. Potom sa kútiky jeho úst zdvihli do úškľabku. „Ty si hrdina, Connor. Spojil si ná. Ja som nespravil nič.“

John udržal tvár a oči seriózne. „Viem, ale urobíš.“

Konečne Bedell zvraštil obočie v zmätku. „Je tu viac vecí cestovaní v čase?“

„Trochu,“ súhlasil John. „Len čo mi povedal Derek, Derek vedel že si na P.Alto.“

„Povedal ti, že som sa stal hrdinom?“ Bedellov hlas bol naplnený nedôverou ale tiež úctou a predvídavosťou.

„Spravil to. Zachrániš desiatky životov.“

Bedellov úsmev zostal na niekoľko sekún akoby ho zasiahol „Ako budem vedieť...“

„Budeš vedieť,“ sľúbil John. „A keď príde čas, ak nebudem nablízku aby som ti osobne poveda.....len vedz, že ti budem naveky vďačný.“

„Tak dobre....cool...“ Beddel sa kľudne otočil k odchodu do chodby, ale otočil sa späť a zavolal, „Ideš, Connor?“

John sa to rozhodol zobrať ako výzvu. Ísť do Hammerheadu s Bedellom a bratmi Reesovými bolo určite lepšie ako zostať v sklade 3. Ak mal viesť týchto ľudí, potreboval dostať sa do akcie.

Hammerhead nebol veľmi ďaleko, a našťastie tam nebolo veľa hliadok Skynetu. John stál vedľa Dereka a Kyle-a v hornej časti bunkra, pozorujúc cez....nemohol to vlastne nazvať oknom, ale bola to veľká štrbina v múre ktorá im umožňovala dávať pozor na vonkajšiu stranu a na streľbu Terminátora, keď nadíde čas. Ako sa John pozrel do ďalekohľadu, uvidel jednotku Skynetu, veľký kovový tank pohybujúci sa pomaly ich cestou.

„Bedell,“ povedal, udržiavajúc hlas pevný, napriek tomu že v bruchu sa mu začali tvoriť motýle. „Musíme niečo spraviť.“

Martin bol okamžite po jeho boku, a ďalekohľadom pozrel do temnoty. „To je Ogre.“

„Ogre?“ zopakoval John.

„Hk-tank.“ dodal Kyle, schmatnúc svoju zbraň. „Voláme ich obre alebo kentauri."

„Alebo čoskoro budú brúsené dosky kovu.“ pridal Kerek s nonšalantým pokrčením ramien. „Tvoja voľba, skutočne.“

„Yeah, dobre, máme jedného prichádzajúceho našou cestou,“ odpovedal John.

Kyle prišiel k Johnovmu boku a pozrel do dieri, žmúriac do diaľky. „Niekto musí to ísť ohlásiť ostatným do skladu 2. Ak sa táto vec bude držať našej cesty, môžeme potrebovať nejaké posily. Musia byť pripravený....“

John prepol do svojho generálskeho módu. „Presne. Reese, Beddel zostanú tu a nespustia oči z tejto cesty. Ja idem späť do skladu 2 podať varovanie. „Zdvihol jenu z vysielačiel. „Podávajte mi hlásenia v pravidelných intervaloch. Nemôžeme si dovoliť stratiť nad týmto kontrolu.

„Áno pane,“ povedal Derek s falošným salutovaním.

John to sa sa bezpečne dostane do skladu 2 a stretne Majora Perryho, prichádzajúceho hlavným tunelom, vyzerajúceho ustarane.

„Generál,“pozdravil Perry. „Máme problém.“

„Nemáme stále?“ spýtal sa John pred tým ako zvážnel. „Viem. Máme ogre prichádzajúceho týmto smerom. Bedell má skupinu umiestnenú na Hammerhead k sledovaniu pohybov Skynetu.“

Perry zaváhal. „Je to horšie, ako viem.“

John zhlboka vzdychol. „To zvyčajne je.“

„Konvoj Skynetu mieri priamo na bunker Kansas.“

Na chvíľu John cítil, ako by zamrzol. Otvoril ústa aby prehovoril, ale žiadne slová nevyšli, ani si nebol istý, čo sa snažil povedať. Možno len chcel kričať.

Allison bola v bunkri Kansas. Ak Skynet udrie tam....

John bol okamžite v pohybe, utekajúc k dverám skladu č.3. Počul Perryho šialený hlas volať ho.

„Connor! Počkaj! Čo to robíš?“

John sa zastavil pri dverách, otočil sa späť k majorovi a hodil mu vysielačku. „Idem ich varovať, možno sa tam dostanem pred úderom Skynetu. Ty zostaň tu, počkaj na Bedellove hlásenie.“

Bez ďalších slov, John rozrazil dvere s plazmovou puškou v ruke, keď vyrazil ku Kansasu. 

Kansas Bunker

John zabúchal na dvere bunkru Kansas, nie dlhšie, obávajúc sa pritiahnutia pozornosti.

Bolo už príliš neskoro. Nemohli uniknúť.

Vojak opatrne otvoril dvere a vtiahol Johna dovnútra. „Rýchlo!“ zvolal bojovník. „Sme pod útokom.“

„Hľadám poručíčku Allison Young,“ povedal John v zhone. „Mala by byť s Lauren a Sydney Fieldsovými.“

„Ah, áno, doktorky,“ povedal vojak. „Tadeto.“ Keď sa rozbeho, otočil sa vojak k Johnovi. „Kto vlastne si?“

„Som John Connor,“ odpovedal John bez zastavenia.

Vojak sa šmykol a zastavil, s očami rozšírenými úžasom. „Connor? Ty si náš spasiteľ?“

„To, čo hovoria,“ odpovedal John.

Vojak natiahol ruku. „Kapitán Wells. Je česť stretnúť Vás, pane.“

„Ďakujem, teraz by sme mali ísť ďalej, ak sa nechcece mať česť zoznámiť sa so svojim hrobom.“

Wells rýchlo prikývol a ponáhľal sa nájsť Lauren, Sydney, a Allison ktoré boli v hornom poschodí, krčiac sa pri priehľade bunkra. John si vydýchol úľavou, že sú nateraz v bezpečí.

„Čo sa deje?“ spýtala sa Sydney, s očami rozšírenými od strachu.

Allison skrútila pery. „Blbosť. Máme tam ogre a tri opičie vagóny.“

„Opičie vagóny?“ zopakoval John.

„Väzenské transporty,“ vysvetlila Allison. „Kyle mi o nich povedal. Keď bol prvý krát transportovaný do tábora. Ak nás chytia....“ nedobrovoľne sa striasla.

„To sa nestane,“ povedal John pevne.

Na jednom konci bunkra sa ozval hlasný pád a John odtrhol hlavu od zvuku, počúvajúc pridusený výkrik. Jeho srdce skoro zastavilo. „Sú vnútri. Musíme ísť teraz!“

„Kam? chcela vedieť Allison. „Vonku sú tiež! Hliadky 888-čiek nás môžu zabiť.“

„No tieto to budú určite,“ odsekol John. „Toto je naša jediná šanca.“ A nerád to hovorím, že to nie je veľmi dobré. 

Bunker Hammerhead

Derek Rees stál pri okne, hľadiac von na odohrávajúcu sa bitku. Jeho oči blúdili zo scény na jeho prata Kyle-a, ktorý sedel na podlahe, čakajúc a pozerajúc na niečo malé, štvorcové na jeho dlani.

„Čo je to?“ spýtal sa Derek

Kyle sa pozrel nakrátko na objekt. „To je fotka.“

Fotka. Nevidel žiadnu už chvíľu. Nedokázal si predstaviť koho fotku jeho prat mohol nosiť. „Koho?“

„Sarah Connor.“

„Sarah Connor?“ neveriadky zopakoval Derek. Čo to sakra má znamenať? „Connorovej matky. Prečo sakra nosíš fotku Connorovej matky?“

Kyleove oči sa rozšírili v defenzíve a strčil si fotku späť do vrecka kabáta. „Pre šťastie,“ odpovedal.

Derek sa uškrnul. „Je mŕtva. Aké šťastie to môže byť?“

Kyle sa na neho pozrel a Derek pokrčil ramenami, vyzerajúc von z okna. HK-čka teraz lietali nad ich hlavami a ogre strieľal z plazmové gule na cieľ, ktorý Derek z tohto uhla nemohol vidieť.

Bedell prišiel, so zbraňou pripravenou, vyzerajúc zaneprázdnene a ustarosterne naraz. „Čo sa deje?“

„Ogre strieľa na niečo, ale nemôžem to vidieť,“ odpovedal Derek, snažiac sa zazrieť cieľ. „Sme v zlej pozícii pre vizuálnu dohľadnosť.“

Kyle rýchlo vstal. „Idem to preskúmať,“ ponúkol sa.

Derek zavrtel neústupne hlavou. Jeho brat môže byť hrdina, ale teraz nebol žiaden spôsob ako tam ísť v zápale boja. „Kyle, nie, nemôžeš. Pôjdem ja.“

Kyle zdvihol ruku aby ho zastavil. „Derek, stoj. Kto tu velí?“

Stupídna otázka. „Connor.“

„Okay,“ Kyle ochabol. „Ale kto je vo velení pred Connorom?“

„Nikto.“

„To je fér, ale ja som ten kto plánoval misiu a dal radu. Teraz tu Connor nieje, bez ohľadu aký je mladý, mám pocit ako by som si sám vybral boj, trochu, nechajúc ho skutočnému odporu.

Derek pokrčil ramenami. „Yeah, ten chlapes spravil dobrú prácu....“

„Ale tera je na čase, aby som začal znova robiť niečo odlišne,“ trval Kyle. „Zvládnem to, Derek. Idem do toho.“

Bez ďalších slov, Derek bol nútený sledovať ako jeho mladší brat otvoril dvere bunkra a zmizol v ohni.

Okolie bunkra Kansas

Plaznová puška sa nabila a John stlačil spúšť, zbraň sa odrazila od jeho ramena. Plazmový výbuch spravil dieru do Terminátorovej hlavy, kompletne zničiac stranu čipu na lebke.

Nanešťastie, plazmový výbuch tiež upozornil niekoľko ďalších 888-čiek v oblasti. John zahrabaný na bunkri, pevne zvieral zbraň. Musím vás zastaviť. Som John Connor. Znova nabil zbraň.

Nebrániť. Hlas ho teraz vyľakal skoro rovnako ako prvý krát. Cameronin hlas. Nedaj im vedieť, kto si. S divným pocitom si uvedomil, že má pravdu. Nemohol nechať vedieť Skynet, že je John connor. Musel hrať rolu regulérneho vojaka. Alebo by mohol byť zabitý na mieste, ak by mal podozrenie, že je jedným z vodcov.

Odhodil pušku a ponáhľal sa späť k Allison a ostatným, kĺzajúc sa na kuse kovu.

„Čo sa deje?“ spýtal sa Wells. „Zabil si to?“

„Príliš veľa,“ odpovedal John, ťažko oddychujúc. „Nie je tu nič, čo by sme mohli spraviť.....okrem nádeje, že z nás spravia vezňov.“

„Nikdy som si nemyslela, že budem hovoriť tieto slová,“ zamrmlala Allison.

Trojica 888-čiek prešla cez hromadu trosiek, s červenými očami hľadiacimi na nich. John pomaly zdvihol ruky nad hlavu na znak kapitulácie, ťažko prehĺtajúc. Vyzerali trochu strašidelnejšie bez živej tkáne. Endoskeletony prešli dole, každý chytil vätna. John zavrel oči, keď mu kovové prsty zovreli golier. Ak by som bol v 2009, bol by som mŕtvy....Vďaka bohu, terminátory nevedeli kto to bol. 

Ďalší terminátor prišiel cez hromadu, 888-čka, tentokrát s podobou Vicka Chamberlaina. „Naložte,“ zavelil monotónne. John, Allison, a ostatný boli naložený do preplneného opičieho vagóna. S hrôzou si John uvedomil, že Skynet ronako zajal zvyšok bunkra. Bolo tu okolo pätnásť ľudí napchatých v tomto opičom vagóne.

Jeho oči sa zavreli v zármutku, keď si spomenul na Derekov príbeh, ktorý mu povedal. Štyridsať väzňov.....Oh Martin.....dnes je ten deň.....

Bunker Hammerhead

Derek odtrhol pohľad od bitky. Ešte stále nevidel, na čo Skynet útočí, ale videl nebespečenstvo blízko miesta, kde ležal bunker Kansas. Kde bola Allison. Derek necítil toľko octovskej lásky k Allison ako Kyle, ale ak sa jeho brat chová ako jej otec, tak on by mal byť jej strýko. Okrem toho, Derek mal rád Allison. Mala zmysel pre humor a osobnosť ktorú bolo zriedkavé nájsť v týchto dňoch. Dúfal že bude v bezpečí bunkra.

Bedell zopakoval svoju otázku cez komunikátor, „Kansas, tu je Hammerhead, počujete? Kansas, odpovedz!“

Derek zahliadol záblesk pohybu pv okne. „Je späť!“ vykríkol, rýchlo sa pohybujúc k dverám bunkra. „To je Kyle!“

Bedell vytasil zbraň a zamieril na dvere keď ich Derek prudko otvoril. Kyle vrazil dovnútra, vydiahnuc vreckovku a priložiac si ju k ústam a nosu. Derek mohol vydieť hrôzu a strach v Kyleovych očiach.

„Tin Cans jednoducho zaútočil na bunker Kansas.“

„Nejaký preživší?“ spýtal sa Martin.

„Len väzni,“ odpovedal Kyle. „Jeden ogre tank, tri opičie vagóny. Konvoj bude prechádzať dole do Wilshire v nasledujúcej hodine. Derek....“Kyleov hlas bol zmučený zármutkom a zranením. „Allison je tam.“

Derekovo srdce kleslo k zemi, ale nebolo nič, čo by mohli spraviť pre Allison a ostatných. „Kyle, nemôžeme....“

„Musíme ju dostať von,“ protestoval neústupne Kyle. „Rozmýšľam....“
„Nie,“ povedal derek, zavrtiac hlavou. „Uh, máme svoje rozkazy. Connor chce tento koridor kontrolovať. Tak zostaneme sedieť, pozorovať pohyb Skynetu a hlásiť v praidelných intervaloch a to je všetko.“

Šok a znechutenie na bratovej tvári mu pripadali hrozné, ale Derek vedel čo mal spraviť. „Čože chceš do hlásenia povedať?“ chcel vedieť Kyle. „Huh? Že pozorujeme Skynet presúvajúci týchto ľudí do tábora smrti, kým my sedíme?“

„Videm!“ prerušil ho Derek, zvyšujúcim sa hlasom aby upokojil Kyle-a. „Viem je to na hovno, dobre? Ale ak spustíme oči z tejto cesty, môžeme stratiť viac ako jeden bunker, Kyle.“

Kyle zaťal zuby a odvrátil pohľad.

Derek na neho pzrel, skúšajúc vidieť bratovu reakciu. „Ak by tu bol Connor...“

„Connor tu nieje.“ rýchlo povedal Martin. Derek sa otočil k veliteľovi, s vráskami na čele. Bedell šiel znova proti Johnovi Connorovi? Bedell bol ten, kto presvedčil každého chlapca že sa mu dá veriť.

V Martinovom prejave neboli pocity viny, len tvrdé odhodlanie.Desiatnik, choď ďalej, nájdi v tuneloch nejaké potkany.

Kyle zavázal, pozerajúc na Dereka pred presunom. Derek pozoroval svojho brata, ako zostúpil do podzemných úrovní komplexu, otočil sa k Martinov, s nesúhlasným sónom, takmer s hnevom.

„Martin. Vieš čo povedal. Vieš čo Connor povie.“

„Áno, viem čo povedal,“ súhlasil Bedell. „Ak ma Connor bude chcieť zastreliť za neuposlúchnutie rozkazu, bude rovnaký ako plecháči.“ potriasol Martin hlavou, smutne sa usmejúc. „Ale neurobí to.“

Derekova tvár očervenela zlosťou. „Prečo? Pretože je chlapec?“

„Pretože sa stará,“ opravil ho tvrdo Bedell. „Ak vie, že Allisn bola skutočne v transporte, nebude veci na planéte, ktorá by mohla zastaviť Johna Connora ísť po ňu. Na to nemusí byť jeden génius.“

Derek stále kýval hlavou dopredu a dozadu. To nieje pravda. Mali rozkay, dokonca aj keď prišli od sedemnásť ročného chlapca. V tomto prípade, mal John Connor pravdu. „Nemôžeme riskovať životy celého jedného bunkru odporu, Martin, bez ohľadu na to, kto v ňom je. To je to prečo sme predtým prehrávali. Connor by povedal niečo také, ak by bol tu.“

„O tom pochybujem.“

Derekova tvár očervenela hnevom. Ak John Connor vyrástol trénujúc do vojny v ktorú nikto iný neveril že nadíde, pochopil by že obetovanie je časť boja. John Connor by pochopil, že nemožno zachrániť každého. Súdny deň to dokázal.

„Čo všetko povedal o obetovaní?“ spýtal sa. „Nemôžeme zachrániť každého, Martin. Musíme byť schopný žiť s obetou.“

„Má pravdu. Niekedy sú obete nevyhnuté.“ celkom súhlasil Martin, ale Derek nemohol prepočuť prichádzajúce „ale“.

„Ale on myslí, že by sme nemali riskovať naše životy na samovražednej misii k záchrane niekoľkých, ak by to znamenalo smrť ostatných.“

Čo to hovoríš?“ „To je samovražedná misia.“

„Možno,“ odpovdeal vážne Bedell. „Ale myslím že je to môj osud.“

Osud? „Čo?“

„Connor mi povedal, že som bol hrdina, že som zachrránil životy mnohých ľudí. Myslím že teraz je tá chvíľa. Mám to spraviť.“

Derek vrtel hlavou, po celý čas čo Martin odpovedal. „Nie, to nespravíš,“ povedal dôrazne. „Spomínaš čo Connor hovoril? Budúcnosť nie je daná. Nie je žiaden osud ale len čo spravím my sami?“

„Toto by sa malo stať, Derek,“ ticho odpovedal Martin.

Derek nahnevane skrútil pery. „Prečo? Pretože budúcnosť sa už stala a my len prechádzame cez ňu v pohybe? Nemáme na výber v tejto veci?“

„Máme na výber,“ povedal Martin s použitím najvážnejšieho hlasu. Derek vedel že to bolo niečo čo Bedell bude potrebovať mať vždy na pamäti, vziať si k srdcu. „Musím spraviť len to čo je správne. Jeden zachráni životy. Robíme to.“

Opičí vagón Sknyetu

„Čo sa s nami stane?“ zašepkala Allison do tmy väzenského transportu. John by mohol povedať že skúšala byť statočná, ale počul záchvev strachu v jej hlase. Nikdy predtým ju nevidel takú vystrašenú.

„Sľúbil som že nedovolím aby sa ti niečo stalo,“ pripomenul jej John, skúšajúc udržať svoj vlastný hlas silný. Musel byť schopný ich upokojiť. Bol John Connor, ich vodca, jediný vyzerajúci ako ich pomoc v časoch ako sú tieto. Držal ju v bezpečí. Sľúbil to, nie len Kyle-ovi ale aj sám sebe.

„Dostaneme sa z toho,“ ukončil John.

Wells pozrel rezignovane na Johna. „Skutočne myslíš že niekto z nás sa z tohto dostane? Koľko z nás skutočne myslí, že prežije tábor?“ Wells zavrtel rýchlo hlavou. „Nie, všetci zomrieme.“

„To nehovor,“ zasyčal John.

John sa zamračil. „Prečo?“

„Možno bude lepšie to ukončiť hneď,“ odpovedal s pokrčením ramien vojak. „Bude to lepšie ako byť umučený v tábore smrti.“

Samovražda. Zaoberal sa tým celý svoj život. Sledoval bezmocne ako Jordan skočila zo strechy školy. Skoro si odstrelil pištoľou hlavu, aby si ju prečistil. Všetci predpokladali že to je stress. Smrť nebola odpoveď. Potrebovali žiť, prežiť. Samovražda bola zákerná cesta von z toh, ak to vôbec bola cesta von zo všetkého. 

„Nie,“ prikázal slabým hlasom John. Jeho intenzita a tmavé trochu povzbudili samovražedného vojaka. „Nikto nezomrie.“ Unikneme z tadeto. Musíme byť trpezlivý.“

Cameronin hlas bol znova v jeho hlave. Musíš byť silný, John. Musíš na mňa počkať.

Johnovi sa roztriaslo dýchanie. Skúšam, Cam. Skutočne som. Teraz to nie je na mne. Je to na Kyle-ovi a Derekovi. Je to na Martinovi......

Bunker Hammerhead.

Derek zo strany pozoroval ako Martin zdvihol jenu magickú guľku, ktorú mali schovanú v Hammerheade. Kyle sa vrátil s tromi tunelovými potkanmi, mladými, ale pripravenými pomôcť svojou časťou k záchrane väzňov.

„Stretnite môjho priateľa EFP,“ začal Martin, ukazujúc na výbušninu. „Sedí si uprostred cesty a uštedruje rany kovákom. Toto je jeho životná náplň a ja chcem pomôcť mu ju dosiahnuť.“

„Posiali sme ulicu týmito vecami,“ pokračoval Derek. „Ale musíme sa uistiť, že ogre bude spolupracovať.“ Tak kde ste, poďte ďalej. 

„Plukovník Reese vás nastaví,“ dokončil Bedell. „Keď konvoy prejde cez vašu pozíciu, odpáľte to. Na tomto bunkri. Ogre bude myslieť, že je to kovák a príde na pomoc. A keď to spravý....boom.“

Bedell pohliadol na tváre bojovníkov. „Nejaké otázky?“ Nikto neprehovoril a Beddel sebavedome prikývol. „Pohyb.“

Podal Kyle-ovi EFP a Derek chytil Kyle-a za rameno predtým ako jeho brat odišiel. „Hej, sú to deti.“

Kyle sa na neho pozrel pohľadom, ktorý hovoril „duh“. „Viem,“ odpovedal.

Derek krátko zavrtel hlavou. „Deti...“

Opičí vagón Skynetu

John našiel malú dieru v opičom vagóne z predchádzajúceho boja. Nebola dostatočne veľkaá pre nikoho aby sa do nej zmestil, ale aspoň mohol vystrčiť von hlavu k čiastočnéhomu pohľadu čo sa deje v bitke. Z jeho uhla, mohol vidieť ogre tank pohybovať sa stále po ceste.

„Čo sa deje?“ spýtala sa Allison, otierajúc sa vedľa neho.

„Vyzerá to tam ako nejaká explózia v uličke,“ uviedol John.

Mohol len vidieť jej tvár vzhľadom na malé množstvo svetla prenikajúceho cez dieru, ale uvidel druh úsmevu. „Plánujú záchranu.“

John pomaly prikývo, očami hľadajúc kopy, za ktorým sa skrývali nejaký vojaci. „To je Kyle,“ povedal, sledujúc svojho otca vedúc troch ďalších ovjakov ktorý začali strieľať na jednotku 888-čiek, ktoré ich strážili.

Allisonin úsmev sa rozšíril. „Vidíš? Dostaneme sa z toho o chvíľu.“

John sa odvrátil od otvoru s úsmevom smerom k nej a čoskoro začul ohromný výbuch, videl  ohnivú guľu strieľať z EFPčka, zbadal ďalšiu na ceste aj zo spúšťou.

Jeho oči sa rozšírili strachom. „Nie,nie, nie, nie! Čo to robíš?“

Tank nebol teraz blízko EFP. Kto to nastavil na tak skoro? Jedno po druhom, všetky výbušniny odálili predčasne, a tank bol celkom bez poškodenia. Joh cítil ako mu srdce zastavilo a nádej sa pomaly začala vytrácať.

„To je naša posledná šanca.“

Cameronin hlas vzrásol v jeho mysli: Žiaden osud, ale len čo spravíš.

John pomaly zavrtel hlavou. Oh, nebudem sa klaňať a nevzdám sa. Ale môj osud je v rukách mojho otca, strýka a Martina Bedella.

Teraz je čas, Martin. Tvoj ťah, stať sa hrdinom.

Bunker Hammerhead

Explózie takmer oslepili Derekov výhľad a násilne nadával. „Nie, nie, nie, nie!“

Bedell znovunabil svoju zbraň, zvýšil hlas aby ho bolo počuť cez prestrelku vonku. „Musíš byť trochu konkrétnejší.“

„Priamy výstrel od jedného z detí,“ informoval Derek, so zlomeným hlasom. To nemôže byť pravda. „Musím umiestniť jedno z EFP. To nastaví všetky, je to reťazová reakcia, sme len hojdanie vo vetre.“

„Kde je ogre?“ spýtal sa Bedell.

„Prichádza nás všetkých zabiť,“ hlásil Derek. „Kde sakra myslíš, že to je?“

„Kde je tank?“ znova sa spýtal Bedell.

Derek si konečne vyčistil myseľ, skúšajúc potlačiť paniku. „Približne o blok ďalej, pohybujúc sa k nám. Nie je tu žiaden spôsob ako by sme to mohli zabiť. Poskytnem nejakú kryciu paľbu, možno zneškodní niekoľko endoskeletonov. To dá Kyleovi dostatok času vrátiť sa.“

Martin dlhšie pozeral na Dereka. „Reese.....môžeme zabiť toho ogre. Máme ešte jednu magickú guľku.“ Derek pohľadom sledoval posledné EFP posadené v rohu. Bedell sa otočil k Derekovi ešte raz. „Práve sme sa dostali z tadeto.“

Zrazu všetko čo Connor povedal o obede začalo Derekovi dávať zmysel. A Derek Reese bol ochotný obetovať sa aby zachránil svojho brata. „Idem,“ povedal, zdvihnúc EFP a párkrát sa nadýchnuc.

„Nikdy to nedokážeš.“

„On je môj brat,“ portestoval Derek. Musím to spraviť.

„Chceš zachrániť Kyle-a alebo zomrieť pri pokuse?“ zavrčal Bedell. „Daj mi EFP. Prosím.“

Derek pozrel na Martina, a na odhodlanie a kuráž v jeho očiach. Rozhodnutie. „Chcem to spraviť takto,“ povedal Martin. „Musím to spraviť takto.“

Derek  zaváhal, pretože si spomenul na Bedellovu veľkú reč čo mal predtým. „Toto je tvoj osud?“

„To je moja voľba,“ opravil ho Bedell.

Derek pomaly púšťal EFP. „Sprav to. Ale bež, Bedell.“ Martin zamieril k dvrám a Derek ho nasledoval, cítiac, že je potrebné to spraviť. „Počuješ ma? Bež. Musíš sa vrátiť.“ Stále ťa potrebujeme, Martin. Nemusíš sa obetovať, aby si bol hrdina. Musíš len bežať a rýchlo sa vrátiť späť.

Beddel sa zastavil pri dverách, pripravujúc sám seba na šprint. Derrek chytil dvere, pripravený otvoriť ich pre svojho priateľa. „Keď táto vec zhasne, prepadnite tieto vagóny, dostante tých ľudí von,“ rozkázal Martin „Nebuď hrdina,“ rýchlo prikývol Derek a Martin pozrel späť k dverám. „Bež!“

Derek sa zhlboka nadýchol a rozrazil dvere. Martin zmizol uprostred bitky a Derek znova zatlačil a uzvarel dvere, ponáhľajúc sa späť k priezoru a pripavujúc si svoju zbraň.

Ale viac ako ako to, pozoroval Bedella. Martin mu bovedal ako bol v bežeckom tíme na škole, miloval beh, bol najrýchlejší na jeho škole. Teraz Derek mohol vidieť prečo. Martin bežal tak rýchlo, vyhýbajúc sa streľbe a dosiahnuc ogreho skôr ako príde ku Kyle-ovej pozícii.

Keď EFP vybuchlo, Derek pozrel na explóziu rozžiariacu oblohu, jeho srdce sa zastavilo. Nikto nemohol výbuchu utiecť.

Dokonca ani Martin Bedell.

Opičí vagón Skynetu

John videl Kyle-a robiť prestávku k opičím vagónom, keď tlaková vlna z obrovskej explózie náhle zasiahla jeho otca vo vzduchu, hodiac ho na zem. John zúfalo zízal otvorom, snažiac sa zistiť čo vybuchlo.

„Tank,“ zašepkal so šokom. „Oni zničili tank....“

John vrhol pohľad späť na Kyle-a, ktorý pomaly skúšal bojovať so svojimi nohami, žmurkajúc. „Kyle!“ vykríkol John.

Kyle nepekne zakašlal, pozerajúc cez dym na konvoj. „Connor?“

„Na svoje nohy, vojak!“ rozkázal John.

Kyle sa postavil na nohy, bežiac znova k opičiemu vagónu. John uvidel výbuch ohňa z bunkra Hammerhead zničiaci pár Terminátorých stráži, a zničiaci zámky ich vezänia.

Kyle chytil dvere a prudko ich otvoril. „Poďte, poďte!“ zvolal. John vyskočil, vidiac prvý krát čo bolo okolo nich zničené. Desiatky spálených skeletonov 888-čiek a HK tank bol absolútne roztrhaný na kusy.

John mal divný pocit, že niekto šiel s tým von.

Kyle ich viedol všetkých do bezpečia bunkra Hammerhead a 39 bývalých väzňov šlo dole do bezpečia tunelov. Len John zostal v hornej úrovni. Videl Dereka stáť pri priezore bunkra, v ruke stále pevne zvierajúc pušku, pohybujúc sa ako v sne, s rozmazanými očami.

John opatrne pristúpil, dúfajúc, že Derek nebol v šoku alebo niečom takom.

„Connor,“ povedal Derek tichým hlasom.

„Derek?“ čo sa stalo?“ Kde je Martin?“

Derekove oči boli mŕtve, jeho hlas bol jednotvárny, „Je mŕtvy.“

John nečakal tak veľa. Ešte na to nebol pripravený. Cítil, že prudko vydýchol. Stalo sa to. Beddel to spravil; zachránil ich všetkých; bol hrdina. John John si spomenul na Derekove slová s pred roka. Bežal tak rýchlo, ale nikto nemohol utiecť výbuchu ako ten.

„Zomrel....“ povedal pounuro Derek. „Zomrel pre teba.“

A John cítil neznesiteľnú bolesť v srdci, prázdnotu ktorú sotva mohol zniesť. Počuť Dereka hovoriť o tom prvý krát bolo tvrdé, ale toto.....Martin bol mŕtvy. Zomrel pre záchranu Johna Connor, pre záchranu Allison Young, pre záchranu sestier Fieldsových, záchranu každého v transporte. Podstúpil najvyššiu obeť, jeho život za životy ostatných.

Martin bol skutočný hrdina.

Derekove slová znova prúdili do neho, spolu s náporom horkých sĺz.

Zomrel pre teba, John.

Všetci zomrieme pre teba.

Naposledy upravil: merlin131 (19.8.2010 21:20:03)

United we stand, divided we fall

Kapitola 9                                              Born of the Legend - Zrození Legendy

14. listopad, 2025
Sklad č.2
Soukromý byt Johna Connora

John Connor mlčky ležel v posteli a zíral na strop. Je-li kalendář odporu přesný, dnes byly jeho osmnácté narozeniny. Odfrkl si tiše. Jako by bylo co slavit.

Ani si nebyl jistý, jestli ještě někdo slaví narozeniny.

Když se zeptal Allison, jen pokrčila rameny. „Nikdo v tomto roce neslavil narozeniny,“ tiše odpověděla. „od dvou let sem neměla ani jedny.“

„Kdy máš narozeniny?“

„22. Července,“ odpověděla. „Pamatuji si poslední narozeninovou oslavu…“ její oči změkly a zahleděli se do dálky, ústa se protáhla nahoru do malého, ale smutného úsměvu. „Mněla jsem oslavu v Griffit Parku. Moji rodiče… všichni mojí přátelé tu byli. Měli jsme balónky, dort a zmrzlinu…“ odmlčela se, když si vzpomínala. „Viděla jsem kluka jezdit kolem praku na kole a řekla jsem o tom otci. Chtěla jsem to jako svůj dárek k narozeninám. Kolo. Řekl „příští rok.“
Usmála se. „Ty znáš ten příběh odtamtuď.“

John sklonil pohled k podlaze. „nebyl příští rok…“ Protože pouhý měsíc před jejími dalšími narozeninami, život Allison Young a dalších 3 miliard lidí byl zničen, spolu se světem, který znali.

Pomalu se podíval na Allison, která se dívala jinam, jediná slza ji přejela po tváři k třesoucím se rtům. Cítil se hrozně, že jí nutil vzpomenout si na tak hrozné vzpomínky. Jeho vlastní narozeninové oslavy nebyly nikdy moc příjemné. Věděl více, než kdokoli jiný, jaké to je přijít o ty, které miloval.

„Možná bychom ti mohli udělat oslavu příští rok,“ navrhl John.

Allison se na něj skepticky podívala. „Jo, pojďme prostě ven sehnat nějaké balónky a koláče. Možná je Skynet začal vyrábět.“ (dokonalá věta )

„Neboj se,“ řekl John s malým úsměvem. „Něco vymyslíme.“ Protože to byla nová budoucnost, nová naděje. S tím málem, za co mohou být vděční, narozeniny bylo ještě více důležité mít na paměti.
Pomalu přikývla, otřela osamělou slzu, když mu ukázala ukliňující úsměv.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Johne.“

Byly to jeho narozeniny, šestnácté narozeniny. Měly být zvláštní, a to navzdory skutečnosti, že mněli mnohem důležitější věci na práci. Navzdory skutečnosti, že Turek byl ještě venku, matka trvala na tom, že večer budou slavit. Dokonce poslala Cameron pro dort.

To se proměnilo v jeho nejhorší den v životě.
Výbuch přišel zvenku, z džípu. Předtím, než mohla Johna zachvátit panika z Cameronina osudu, Sarkissian a jeho muž prorazil přední dveře, napadli jeho a jeho matku a svázali je. Můž pak násilně tloukl Sáru. V tu chvíli všechno, co se prohnalo Johnovou hlavou byla nenávist a pomsta. Zabil Sarkissiana, zlomil mu vaz.

Jeho první zabití.

Konec nevinnosti.

Cameron přišla do dveří, část obličeje roztrhaná, kousky jejího oblečení spálené od exploze, ale cítil neuvěřitelnou úlevu projít jeho tělem. Byla v bezpečí, naživu. Jeho úleva se pomalu vytratila, když se na něj Cameron podívala, jako by byl cizinec, trochu naklonila hlavu, jako kdyby něco zpracovala před pozvednutím své pistole.

Šok prolétl skrz Johnův mozek a instinktivně se pohnul, cítíc jak ho jeho matka schovávala za své tělo, kryjící ho. Jiný výbuch otřásl domem a Cameron zmizela, spadla po schodech dolů, jeho mysl nevěřícně křičela a on lezl kupředu.

Ne! Nemůže být pryč! Co se to s ním děje? Cameronina ruka se náhle objevila a chytla se podlahy. Sára nutila Johna do akce, strčila ho z okna, když utíkali od kyborga, kterž zasvětil svůj život jeho ochraně.

Utíkali, ale nemohli se skrývat donekonečna. Cameron ho našla, připravená ho zabít když ji Sára chytila mezi dva náklaďáky. Adrenalin v Johnovi, který byl sotva schopný přemýšlet o tom, co dělá, když se plazil po náklaďáku a posadil se za hlavu nehybné Cameron, se šroubovákem v ruce.

Nčekak, že mu bude celou dobu něco říkat.

A ani v nejdivočejších snech nečekal, že mu bude říkat co udělala.

„Johne, to nemůžeš udělat,“ uvedla rovnoměrně. „Ty nevíš co se chystáš udělat.“

„Ano, vím,“ procedil skrz zuby. „Chtěla jsi mě zabít.“
„Ne,“ odpověděla Cameron. Cítil, jak mu bolast trhala jeho tělo, ale nevěřil ji ani na jednu sekundu. Byl to trik. „Johne, to nemůžeš udělat. Neděláš správnou věc, to není správné, Johne.“
Snažil se sundat víčko od portu pro její čip. Šroubovák správně nepasoval do hrany. Nebo možná to bylo tím, jak se mu příliš špatně třesou ruce.

„Věci už jdou správně,“ Cameron začala. „Věci teď už jsou v pořádku, provedla jsem test. Věci už jsou dobře, už jsem spravená.“

John se zastavil, vytáhl ruku a podíval se na ni. „už mi můžeš věřit, vše už je teď pořádku.“

„Na co čekáš?“ Křičela Sára vztekle z kabiny kamionu. John se k ní obrátil, krátké setkání očí. Byla naštvaná i rozzuřená.
„Ona to neví, ona není,“ vysvětlovala Cameron, její tón v hlase se pomalu měnil z obvyklé monotónnosti.“ Už jsem v pořádku. Jsem v pořádku. Rozběhla jsem test. Všechno je perfektní, jsem dokonalá.“

John se cítil zmraženě, necitlivě. Chtěl věřit Cameron. Zoufale toužil jí věřit. Je to trik, pomyslel si.

„Johne!“ Sára křičela a snažila se získat jeho pozornost.

„Omlouvám se za to, co jsem udělala,“ pokračovala Cameron. Její hlas začínal znít více prosebně. Nikdy jí takto dřív mluvit neslyšel, jako teď. Trhalo mu to srdce. „Omlouvám se,“ opakovala. „To jsem nebyla já. Musíš mi věřit to jsem nebyla já. Nebyla jsem to já…“

Znovu jí dal šroubovák k hlavě a její strach a vyděšené výkřiky vzrostli. „Todle nemůžeš připustit Johne, nemůžeš…“ víčko konečně povolilo a čip se ukázal, byl na dosah. Jediné, co musel udělat bylo otočit a vytáhnout ho."
U všeho, co ho mnělo zastavit Cameron zvyšovala prosbu. „Prosím! Poslouchej mě!“ vykřikla zoufale. „Poslouchej mě, já nechci odejít!“Dívala se na něj s očima strachem dokořán, slzy v nich zářili. Cítil bodnutí do srdce. „Prosím, Johne, prosím. Johne, poslouchej mě, já nechci odejít.“

Nechtěl, aby odešla. Její oči se rozšiřovali zběsilostí. „Prosím? John? Prosím?“ Zoufalý, prosebný, uplakaný výraz, který ukazovala mu zakalila mysl. Měl její život ve svých rukách… a nechtěl ji zabít.

„Teď už jsem dobrá! Poslouchej mě, já nechci odejít! Omlouvám se! To jsem nebyla já, já jsem nyní opravena, proběhl test. Všechno je perfektní. Můžeš mi věřit!“
„Johne connor!“ Matčin hlas byl silný, požadoval to, co musel udělat.

Sevřel pevně šroubovák, nakonec rozhodnutý, že jeho matka mněla pravdu. Mělo to skončit hned, když vytáhnout Cameronin čipu by znamenalo, že stejně tak vytáhne kus svého srdce.

„Miluje tě!“ Cameron vyhrkla, plakajíc. „Miluji tě, prosím!“

John cítil, jak mu šok prošel celým tělem. Teprve když slyšel tato slova, nevěděl, jak moc je jeho tajné umírání slyšet. Nemohl dýchat, nemohl myslet. Sára Connor tam už nebyla… náklaďáky tam nebyly.

Byl tam jen on a Cameron, její uplakaný obličej trhal jeho srdce. Nesnášel vidět ji plakat.

„Miluju tě, Johne, a ty miluješ mě!“

John prudce otevřel oči, dech chycený v jeho krku, když jeho vize zmizela. Ale vzpomínka zůstala.

Jeho šestnácté narozeniny.

Nejhorší den jeho života.

Nejlepší den jeho života.

John zabořil obličej do polštáře, zjišťují, že je mokrý od slz. Mohl by někdy někoho milovat tak, jak miloval Cameron Phillips. Nikdo, ani Allison nemohl zabrat její místo.

Pořád mu záleželo na Allison. Možná víc, než by mělo. Nebyl si ani jistý, jak interpretovat to, co cítil. Věděl, i kdyby se staral o Allison, jeho srdce stále patří Cameron.

A mohl si na ni vzpomenout pokaždé, když viděl Allison.
                                                                                  **********************
Březen 2026
Sklad č. 2

Čas plynul po dobu čtyř měsíců bez jakéhokoli útoku.

John věděl důvod zpoždění. John Henry a Weavrová byli zaneprázdněni bojem se Skynetem s jejich strojovým odporem. Plus Skynet se zotavoval ze ztráty zařízení T-888ček, stejně jako nedokázal zabrat Kansas Bunkr, jehož ochraně zasvětil Martin Bedell život, mezitím, co se Skynet vypořádával s těmito překážkami, odpor stále sílil.

Derek a Kyle vzali do výcviku některé z ‚tunelových krys‘, zaučující je v moderních postupech zjišťování a zničení terminátorů. Dokonce i Max a ostatní psi byli udržováni ve formě, i když sám Max prokázal svou hodnotu tím, že zachytí přítomnost nepřátelských lidí. John nevěděl, jestli měl Max lepší šestý smysl o záměrech nebo možná cítil terminátora na Rodrigueze vždy, když byl nějaký Gray v kontaktu s kovem.

Buď jak buď, John byl nekonečně rád, že mněl svého nového psa po svém boku. V důsledku Gradských infiltrátorů, i když Derek řekl Johnovi, aby se poohlédl po nějakém bunkru, kde by vytvořil „Connorův tábor“
Pro pouhých pár vybraných důvěryhodných vojáků, kteří by věděli o jeho umístění, možná by mohl i navrhnout nějakou značku, kterou by museli nosit, aby se dostali dovnitř.

John věděl, že tato myšlenka je teoreticky dobrá, i když si nebyl jistý, kde by mohl najít jakýsi bunkr, který měl Derek na mysli, hlavně něco, co by Skynet nebyl schopen jednoduše najít a vyhodit do povětří.

John zaníceně sledoval jak dny plynuly. Byl Březen 2026. Cameron řekla, že pochází z roku 2027, a počítal dny do jejího konečného nalezení v jeho časové přímce. Samozřejmě, první myšlenka byla první. Pořád musel přesvědči Weaverovou, aby ho zavedla k Johnu Henrymu. John nezapomněl na svůj slib, najít stroj který, v podstatě, zabil Cameron.

John Henry, i když byl na straně odporu, John si nebyl jistý, co bude dělat, když se konečně setká tváří v tvář s vrahem Cameron.

Když neměl v tuto chvíli nic na práci, pracoval na otevření matčiné bedny, kterou sebral z bezpečného domu. Měl strach z toho, co by našel uvnitř a bál se, že by se mohl zhroutit při pohledu na některou ze Sářiných věcí. Nikdy vlastně neměl šanci rozloučit se s ní.

Když konečně bednu otevřel, zjistil, že neobsahuje mnoho. Stejně jako ostatní, měla nějaké oblečení, zbraně a munici, ale on se o to nestaral. Hledal něco sentimentálního, něco pro ní cenného.

Byly tam jen dvě věci, které patřily do této kategorie. Jedna z nich byla malá kartička s receptem na palačinky od Sáry. John se dovolil trochu usmát nad tím. Druhá byla žlutá kniha, kterou neznal, dokud si nepřečetl název. Byla to kopie Čaroděje ze země Oz.

Cítil slzy v očích, když otevíral knihu na prvních stránkách. Vzpoměl si, jak mu jí četla, když byl malý. Četla ji ve Španělštině, vždycky ce mu to líbilo.

Prolistoval knihu až došel k zadnímu krytu, zamračil se na složený kus papíru zasunutého uvnitř. Když opatrně ho opatrně rozložil, s šokem si uvědomil, že to byl dopis.

Dopis od své matky.

Těžce polkl než začal číst.

Milý Johne

Nechtěla jsem pro tebe psát tento dopis. Pořád jsem ho odkládala, protože jsem se nedokázala rozloučit. Ale vypadá to, že tě nemohu vidět v budoucnosti. Kde jsi, já jsem asi už mrtvá. Je-li tomu tak… pak je mi to líto, Johne. Cameron měla pravdu, jsem nemocná. Rakovina. Nevím, jestli ti to někdy řekla, ale když jsme poprvé skočily v čase,  Cameron mi řekla, že umřu v roce 2005 na rakovinu. Přeskočili jsem moji smrt v čase, ale obávám se, že jsme jen odložili nevyhnutelné. Doktoři říkají, že budu mít štěstí, když se dožiju roku. Nejhorší je, že soudný den je další rok. Ani nebudu moci být pohřbena vedle Kyla, tvého otce.

John ucítil slzu stékat mu po tváři dolů, ale tiše se usmál. V jistém smyslu je vlastně vedle Kyla. Jeho otec nosí její snímek blízko k srdci. Setřel si slzy z očí a znovu začal číst.

Ale já se nevzdám. Vím že mám několik uplynulých let odboje ve mně. To ještě není můj čas. Dělám všechno, co můžu, aby sem zabránila Soudnému dni. Ellison mi pomáhá a ve stejnou dobu se stará o Savannu. Ale pokud jsi v budoucnosti, kde jsou stroje pořád nepřáteli... myslím, že jsem neuspěla. Vím, že jsem vždycky říkala ‘neexistuje žádný osud, ale to co děláme’. Ale začínám si myslet, že je to osud, co děláme. Osud, který vytvářejí lidé pro sebe. Přes všechno, co jsme udělali, svět stále končí. Možná se to stane bez ohledu na to, co děláme.

Je-li tomu tak, pak soudný den příjde brzy a není nic, co můžeme udělat pro to, abychom ho zastavili.

Můžeme se na něj jen připravit. Už jsme začali se skladováním potravin a dodávek v podzemních skladovacích zařízeních. Právě teď máme asi deset z nich roztroušených po celém USA a všechny jsou zásobené vším, co budete potřebovat. Uložili jsme je do míst, kde by mněli být ochráněny před střelami a připraveny k použití v budoucnu. Také jsem sledovala Dannyho Dysona, který na sebe vzal po svém otci cestu technologií. Ale místo toho, aby pomáhal Cyberdyne vytvořit Skynet, Danny začal pomáhat naší věci, vytvářel zbraně a technologie pro odpor k použití v budoucnu – z nichž jedna byla plasmová puška, kterou jsi nejspíše našel v pouštním bezpečném domě. Umístili jsme jich několik v podzemním zařízení spolu s jídlem.

Chystáme se pohybovat na chvíli v přípravě na Soudný den. Pokud najdete některé další bezpečné domy, pokusím se tam pro vás taky nechat zprávy. Přiložila jsem návod pro vás na místo, myslím, že je nejblíže k místu, kde jste, pokud jste zůstali v LA, když jsi skočil v čase. Savana mi řekla, abych ti řekla, že nechala uvnitř překvapení pro tebe.
                                                                      ************************
Sklad č.2

Poradní místnost.
„Dobře,“ John začal, celý oblečen do obleku generála, když procházel před davem vojáků v skladu č. 2.
„Vyšlu průzkumnou skupinu do oblasti, kterou mi zanechala má matka. Doufejme, že až se vrátíme, budeme mít nějaké čerstvé zásoby a munici pro použití odporem.

„Dejte si pozor na Skynet,“ varoval Major Perry. „V tuto chvíli nevypustili žádný ofenzivní útok. Něco se děje a mně se to nelíbí.“

John odolal nutkání se usmát. „Ano majore. Něco se děje.“ Magie Weavrové funguje. „Neboj se. Budeme opatrní. Můžeš zde hlídat pevnost?“

Perry rázně zasalutoval. „Ano, pane.“

„Dobře. Kyle, Dereku, vy dva půjdete semnou.“

Allison udělala krok vpřed. „Já jdu taky.“

John zavrtěl hlavou. „Ne, stále se léčíš.“

„Johne, to bylo před čtyřmi měsíci,“ protestovala. „Jsem v pořádku. Půjdu s tebou.“

Naučil se, že je zbytečné dohadovat se s ní. „Dobře, dobře,“ rezignoval. „Kyle, Derek, Allison. Vezmeme i Jasona Reynoldse. Mohu mu věřit.“

„Billy Wisher,“ Derek promluvil.

John napřímil obočí. „Wisher?“

„Je to náš inženýr, dobrý technik,“ připomněl mu Derek. „Taky dobrý chlap. A můžeme využít jeho znalostí. Tvá matka by nenechala dveře tvého bezpečného domu otevřené. Aby byly v bezpečí před plecháčem, Musela mít nějaké šifrované hesla, nebo něco takového. Wisher se přes to dostane.“

John přikývl na souhlas. „Dobrá, přiveďte ho.“

Derek odběhl a za méně než tři minuty se vrátil s Billym Wisherem po boku. John si vzal technika na stranu k vysvětlení. „Půjdeme do bezpečného domu Sáry Connor, a říkal jsem…“

„Sára Connor?“ Wisher opakoval. John viděl překvapený výraz v obličeji.

„Znal jsi ji,“ zeptal se John, soustředěně studující Wishera.

Billy zaváhal, jasně na něco myslel ve své hlavě. „…já… já znám její jméno. Byla první, která poprvé vyhodila CYberdyne do povětří. Nazývali jí teroristou, ale on věděla všechno, a po celou dobu se nám to snažila říct. Přišla do televize v den, kdy Skynet poprvé začal vnímat, varovala nás, abychom si našli útočiště ve venkovských oblastech, v bunkrech… daleko od hlavních měst. Zachránila mnoho životů.“

John polk knedlík v krku. „Byla to hrdinka.“

„Byla to legenda,“ Wisher souhlasil.

Koutek úst se johnovi zvedl do úsměvu, když si pomyslel, Syn legendy…

Otočil se a viděl Kyle Reese usmívat se na něj, téměř hrdě. Ruká mu téměř nevědomě zklouzla do kapsy, nahmatal fotku Sáry Connor, kterou hlídal.

John se otočil ke svým vojákům. „Dobrá, pojďme se přesunout ven!“
                                                                           ************************
Cesta do bezpečného domu byla relativně tichá. Jednou se museli sehnout, aby je neviděl HK prolétající jim nad hlavami, ale žádné terminátoří hlídky jim nědělali potíže. Když dorazily na souřadnice, které jim Sára nechala, Johnovi se naskytl první pohled na dílo jeho matky.

Bylo to mnohem více, než jen bezpečný dům, John si to s posvátnou úctou uvědomil. Byl to kompletní bunkr, uzavřený neproniknutelnými vysokými dveřmi.

„Přes to se nemůžeš dostat,“ zamumlal Derek a poklepal na dveře. „To jsou pancéřové dveře. Protiraketový kryt. Ani nevím, jak by to dokázal zničit Skynet.“

„Proti terminátorům, „ dodal John a přikývl. „I kdyby to našli, nemohli by se dostat dovnitř.“

„Connore,“ zvolal Wisher. John zamířil k Billymu, který mu ukázal malou klávesnici hned vedle pancéřových dveří. „Čtyř písmenný kód,“ vysvětloval Wisher. „Musí to být něco, co si vybrala tvoje máma.“

Jason se zasmál. „To je lehké. J-O-H-N.“ Udělal krok vpřed směrem ke klávesnici, ale John ho popadl za rukáv a táhl dozadu, oči nezpouštějíc z klávesnice.

„Ne,“ řekl pevně. „Nepoužila by to, je to příliš jasné. Je to první věc, na kterou by terminátor pomyslel.“

„Jsou to stroje,“ připomněl mu Derek chladně. „Oni nemyslí.“

„Zpracovávají,“ John se opravil. Co by jeho matka musela použít, aby na to Skynet nepřišel. Kyle? Ne, to bylo příliš riskantní…

Wisher se ušklíbl. „Hmm…“

John přestal přemýšlet kvůli přerušení ze strany jeho tech znalce. „To nezní dobře.“

Billy sebou trhl. „nechci být nositelem více špatných správ, ale máme jen jednu šanci na správný kód předtím, než se to kompletně zamkne. Když s tím začneme v nejmenším manipulovat, zamkne se to taky. To je to, co z toho dělá věc proti terminátorům.“

„Ano, ale tím to dělá i věc proti Johnu Connorovi,“ zabručel John.

Wisher hvízdl mezi zuby. „Jedná se o High-tech zámek. Sakra, Connor.
Tvoje matka určitě věděla, co dělá.

„To ona obvykle dělá.“

A on obvykle ví, co si ona myslí. Kromě nynějška samozřejmě, jednou to potřebuje nejvíce. Co by si vybrala, aby to Skynet ještě neznal, ale John už jo.

„Johne?“ pobízel Kyle. „Říkal jsi, že tvá matka ti napsala tyto souřadnice. Nenapsala tam další stopy?“
John pomalu zavrtěl hlavou. Nebyly tam žádné další stopy, nebo poznámky, našel to na vnitřní straně Čaroděje z ---

Jako by se mu rozsvítila žárovka v hlavě, přišel ke klávesnici,  v písmenech vyťukal hlásku TOTO. Pancéřové dveřě se pomalu otevřely a jeho tým zajásal.

„Co je Toto?“ zeptala se Allison.

„Je to pes z čaroděje ze země Oz,“ rychle odpověděl John.

„Čaroděj ze země Oz?“

Nakonec se John otočil a zadíval se na ni nevěřicně. „Ty jsi nikdy…“ Zarazil se a přinutil sebe si vzpomenout, že Allison nevěděla téměř nic o světě před soudným dnem. „Je to kniha, příběh,“ improvizoval. „Nechám tě si to někdy přečíst.“

Kyle si upravil popruh u zbraně, připraven vstoupit. „Takže, vítejte v kampu Toto.“

Jakmile John vstoupil, v úžasu se rozhlédl po bunkru. Stejně jako zvenku, zevnitř interiér nevypadal jako od bezpečného domu. Byla to kompletní vojenská základna.

Polkl knedlík v krku. Jeho matka se dobře připravila. Připravila to pro něj.

„Hele, podívej!“ Derek vzrušen zvolal. „Všichni můžeme mít vlastní plazmové pušky!“
John následoval Derekův hlas, aby viděl staršího bratra, jak stojí před dlouhou řadou pušek seřazených na stojanu u zdi.

Ale jeho matka zásobila bunkr nejen puškami, Jeepem s rakotemetem na sobě, a ostatními výbušnými zbraněmi, také naplnila celé místnosti potravinami nepodléhajícíma kažení, jako jsou plechovky s polévkou, konzervované zeleniny a ovoce v konzervách.

Jasonu reynoldsovi při pohledu na to spadla brada. „Je tu pro nás dost jídla na roky!“

John opustil vojáky v potravinové místnosti a vešel do malých kancelářských prostor mimo hlavní tunely. Uvnitř byl jednoduchý stůl a židle a na desce stolu byla plyšová žirafa, podobná té, co nosila Sav---ne, byla to ta, kterou Savannah celou dobu nosila.

John jí zvedl, uviděl malý dáreček přivázaný na nohu zvířete. Normálně napsáno „Pro Johna,“ děkuji ti, že jsi mě zachránil a naučil jsi mně zavazovat si boty. Chybíš mi. Milovaná Savannah.“ Něžný úsměv dosáhl jeho očí a musel zamrkat kvůli slzám.

Přímo pod žirafou byl poskládaný kus papíru. Johnovi poskočilo srdce, když si pomyslel na dlaší dopis od jeho matky. Už ho rozkládal, když Kyle a Jason strčili hlavy dovnitř.

„Hej, Connor, nechceš nám pomoct?“ Zeptal se Jason. „Naložíme nějaké věci na Jeep a dopravíme je zpět do Skladu č.2. Odtud můžeme rozvážet do všech dalších táborů, které potřebují jídlo.“

John roztržitě přikývl, znovu složil dopis a strčil si ho do své vlastní kapsy, hned vedle obrázku Cameron. Pak následoval Kyla a Jasona ze dveří.
                                                                       ****************
Sklad č. 2

Bojovníci odporu ve skladu č.2 byli více než šokováni, když John Connor do tábora přijel s náklaďákem plným jídla a plazmových pušek, spolu se skvělou správou, že posádka vyhodila do vzduchu hlídku T-888 se kterou se setkali na spáteční cestě. Raketami naložený jeep dělal přijezdy a odjezdy mnohem rychlejší a bezpečnější, než kdykoli předtím.

John netrpělivě nechal Reesovím bratrům distribuci pušek a vytváření plánů na dodávku potravin potřebných pro bunkry, vešel do svého pokoje a znova vytáhl matčin druhý záznam z kapsy.

John otevřel dopis, klesající dolů k podlaze. To bylo ze dne 19. dubna 2011. Nadechl se. Znal to datum. Den, kdy se Skynet zrodil. Jejich den, kdy selhali.

19. duben 2011 – Skynet se stal aktivním, stejně, jak jsme předvídali, a to i přes naše největší úsilí. Podle toho co mi řekla Cameron, máme dva dny před vypuštěním raket Skynetem. Zkusíme varovat lidi. Danny se naboural do živého televizního vysílání a byli jsme schopni upozornit veřejnost, doufali jsme, že nám budou naslouchat a utečou z měst, aby hledali útočiště. Nevím, kolik jich mi věřilo. Neměla jsem žádný důkaz, jen připomenutí, že jsem věděla o způsobu, jakým se Skynet dostane zpět, když ještě neexistoval. Pokud to nepomůže k tomu, aby lidé začali myslet, tak už nevím co.

Pamatujete si, jak šel Derek, Cameron a já na misi Serrano Point? Ellison a já jsme se dozvěděli, že Weavrová to vzala, když jsme zastavili terminátora Greenwaye. Když zmizela, našli jsme žádost, kde odkazuje Ellisonovi nejen Serrano Point, ale také Zeira Corp. Pokud jde o Serrano Point samotný, Danny tvrdě pracoval na instalaci speciálních High-tech systémů pro použití pro tebe a odporu ve tvojí budoucnosti. Podle toho, co mi řekl Derek, věřím, že Skynet se dostane k využití tohoto zařízení dříve, než ty, tak jsme jako protiopatření skryle určité věci. Vysvětlím ti to později.

Allison, Danny, Savannah, a já se jdeme schovat do tábora Toto, když bomby padaly. Pokud toto čteš, předpokládám, že jste již na tomto místě. Věděla jsem, že zjistíš kód. Byl to vlastně nápad Savany. Četla jsem ji čaroděje ze země Oz a navrhla nazývat bezpečný dům Toto táborem.

Mimochodem, když už jste tady, znamená to, že jste našli všechny zásoby, které jsme vám nechali. Doufám, že to pomůže. Danny strávil spoustu času navrhováním a hledáním lidí pro výrobu všech těch plazmových pušek. Jsem si jistá, že to Derek a Kyle ocení.

John se šťastně usmál. Ano, bratři Reesové byli velmi nadšení z vynálezu Dannyho. Otočit se zpět k dopisu. Tentokrát bylo uvedené datum Soudným Dnem.       

21. dubna 2011 – Už je to tady, Johne. Všechno, pro co jsme bojovali, abychom to zastavily. Jsou to už dva dny, co byl Skynet zapnutý. Danny zde zřídil televizní obrazovku, abychom viděli, co se děje nad zemí.

Johne… je to strašné. Neumíš si ani představit, Apokalypsu, a já jsem ráda, že jsi byl ušetřen od vidění hrůzy obraného systému Skynetu. Viděli jsme živý přenos ze zpravodajských stanic, těsně před tím, než Atomové zbraně všechno zničili. Dětské hřiště… stejně jako v mé noční můře. Nedokázala jsem se dívat. Bylo to mnohem horší než to, co mi řekl Kyle, mnohem horší vědět, že to příjde, a není možné to zastavit.

Viděl vodoznak na papíře, kde spadla matčina slza. John těžce polkl. Jeho matka měla pravdu. Nedokázal si představit, Apokalypsu. Nechtěl to vidět. Ale nezdálo se to fér, že on přeskočil ty hrůzy, když všichni ostatní si to museli prožít. Jeho oči se vrátili na stránku, uvědomil si, že v další části, v bolesti a žalu Soudného Dne, matka začala psát jeho otci.

Ah, Kyle… Vím, že si tohle nikdy nebudeš moci přečíst. Vím, že ti John nemůže říct o nás, že tě pošle zpátky v čase. Ale já jsem navždy vděčná, že jsi tam byl, abys mě zachránil, že onoho osudového dne, jsi mi dal syna, hrdinu, který zachrání svůj svět. Byl jsi tam pro mě, když jsem tě potřebovala nejvíce. Náš společný čas byl příliš krátký, ale já tě miluju víc než život samotný. Dokonce i po té, co jsi byl pryč, udržela jsem si tě ve svém srdci, tvoje vzpomínky mě povedou přes temné časy. Budu tě vždy milovat.

Johne... nemyslím si, že máme více času. Takže chci, abys mě poslouchal. Danny proměnil Serrano v moderní základnu, která může být použitá odporem, ale jak jsem řekla, stroje nad ni budou mít kontrolu dřív. Danny skoval věci jen pro tvoje použití. Pod hlavním zařízením je tajná oblast, která nemůže být nikým nalezena, pokud neví, že je tam. Stroje jí nebudou schopné najít. Když se tam dostanete, budete muset udělat díru do podlaží v suterénu. Je to jediný způsob, jak zajistit, aby zůstalo místo skryté. Uvnitř, Danny zařídil vybavení pro tvoje použití. Dal vám možnost přeprogramovat Terminátoři čipy, o kterých vím, že je budete muset použít pro vyhrání této války.

Jsem hrozně pyšná Johne. Vím, že budeš velký vůdce. Jsi nejodhodlanější, nesobecký, starostlivý člověk, kterého znám. Věřím, že povedeš lidskou rasu skrz temné časy. Ty jsi teď jejich zachránce.

Omlouvám se, že nemůžu být stebou o něco déle, musím tě opustit se slovy Kyle Reese, které mi řekl, slova, která jsi mi řekl. Slova, která mi pomáhala v čase, kdy jsem byla sama a vystrašená, slova, která ti teď musí pomoci, protože jsi ve stejné pozici. ‚Nemohu ti pomoci v tom, čemu budeš brzo čelit, kromě toho, že budoucnost není pevně dána. Musíš být silnější, než si myslíš.‘

Musíš být silný Johne. Musíš být silný pro každého. Musíš je vést skrze temné časy. Musíš být jejich zachránce, ten, kdo zničí Skynet.

Miluji tě.

- Sára

Na chodbě bylo ticho, až na tlumené vzlykání pocházející z pokoje Johna Connora.
_____________________________
Dokončeno 

Malinká zajímavost: Allison slaví narozeniny 22. července, Summer 24. července, to je ale blízko, že

Naposledy upravil: Blackdejd (7.3.2010 12:04:34)

Will you join us?

Kapitola 11                                    Born to Conquer - zrodený k víťazstvu

2. december, 2026
Bunker Zlatá ryba

John konečne vytiahol s malým oddielom na cestu k okraju oceána, do bunkra Zlatá ryba, s jedlom a zásobami. Vedel, že niekoľko jeho vojakov sa divilo, prečo John Connor vždy došiel k bunkru Zlatá ryba behom. Uprímne povedané, bolo to pretože odkedy ju stretol v tejto časovej osi, cítil absolútnu nutnosť ochraňovať Riley. Nemiloval ju, samozrejme že nie, ale staral sa o ňu, a a ona bola o neho tiež. Zomrela pre neho, rovnako ako Martin Bedell, rovnako ako Derek a Sarah.

Nemohol zostať stáť a pozerať, čo sa s ňou stane.

Jessie, dôstojníčka na Zlatej rybe, stretla jeho tým pri vstupe, keď Major Perry a poručík Reynolds začali ťahať niektoré bedne.

„Priviezli sme jedlo,“ oznámil Jessie John. „Skutočné jedlo.“ Vzal páčidlo a otvoril bedňu, vyťahujúc dve plechovky, držiac ich mimo jej kontrolu. Jeho nenávisť k Jesse zomrela pre niečo, ale len pretože vedel, že toto nebola rovnaká Jesse ktorá zabila Riley. Nie teraz, prinajmenšom. Túžba ublížiť jej, aby zaplatila za všetko čo mu spôsobila, tu stále bola, akurát hlboko ukrytá, ale chápal, že aspoň na túto chvíľu ju potrebuje. Bola vrchný námorný dôstojník v bunkri Zlatá ryba a cenným aktívom. A eventuálne nebezpečným rebelom.

Jesse si vzala dve plechovky z jeho rúk a pozrela na ne zvedavo. „Mrkvy a jablká, huh?“

John cítil slová prebodnúce jeho srdce. Riley-ne slová....slová ktoré počula od Jese....jeho oči sledovali Jesse-ne jedlo, pretože si uvedomil, že náhodou vybral z kontajnera zaváraného ovocia jablká a mrkvy.

Jesse sa pousmiala. „Mrkvy a jablká,“ zopakovala. „Jediná dobrá vec, že pochádzajú z tejto vojny-„

Mrkvy a jablká, šťastne pomyslel, povedala Riley. Počula túto frázu od Jesse a až doteraz nevedel, prečo to použila. Zavrtel hlavou. Odštartoval som frázu. Celý môj život je paradox!

Keď Jesse znova na neho pozrela, videl nový rešpekt v jej očiach. „Ďakujem....generál.“

John odpovedal úsmevom, jemu vlastným „Nie je začo.“ Zdvihol polievku z bedne.

„Reynolds, Perry, vezmite túto vec, kam vám veliteľka Floresová povie,“ rozkázal. Pozrel znova na Jesse. „Nebude vám vadiť, ak navštívim váš civilný tunel?“

Jesse sa zamračila, nepochybne premýšľajúc prečo, ale prikývla v súhlas. „Samozrejme.“

John kývol na jeho vojakov a ustúpil. Teraz si pamätal rozmiestnenie bunkru Zlatá ryba a vedel cesty civilného tunela napamäť.

Rileyna tvár sa rozžiarila, keď ho uvidela vstúpiť do tunelov. Naposledy, keď tu bol, vyžobral diely pre Allisonin narodeninový bicykel a to bolo, keď zistil, že Riley sa narodila dva dni pred súdnym dňom, a nikdy v živote nebola vonku. Ako neskorý narodeninový darček, ju vzal von z bunkra, kde práve v diaľke zapadalo slnko. Jej pohľad prekvapenia ho hrial pocitom tepla pri srdci a jeho čin len slúžil pre prehĺbenie jej zmyslu pre rešpekt a obdiv k nemu.

„Hey, Riley,“ povedal priateľským úsmevom. „Priviezli sme niečo pre všetkých.“ Použil svoj nôž na otvorenie vrchu jednej plechovky a Riley sa na to pozrela, zdvihnúc obočie.

„Čo je to?“ opýtala sa.

Podržal plechovku. „Polievka,“ povedal. „Je to jedlo, skutočné jedlo.“

„Jedlo?“ zopakovala, pozerajúc zvedavo na neho. „To je tvoje?“

Konečne pochopil, že stále nebola ochotná vziať jedlo do úst, bez ohľadu na to aká bola hladná. „Neboj sa,“ povedal. „Priniesli sme niečo pre každého. Malo by to vydržať pre všetkých dlhú dobu.“

Konečne si vzala a začala jesť, jej oči sa rozšírili v šoku. Uvedomil si, že asi nikdy neochutnala ozajstné jedlo, vo svojom živote. Narodila sa dva dni pred súdnym dňom, s najväčšou pravdepodobnosťou bola u pestúnov. A po smrti jej rodičov, musela jesť odpadky ako všetci ostatný.

Jeho srdce sa zlomilo kvôli nej. Ukázal jej slnko, ale ona nikdy nevidela svet. Nikdy nechodila do školy, nevyšla si von s priateľmi, nikdy nerobila jednoduché veci ako jedenie teplého mäsa a nemala sprchu.

A úprimne povedané, to bola jeho chyba. Pretože sa mu nepodarilo zastaviť súdny deň.

Pozrela na neho s úsmevom medzi sústami polievky. „Ďakujem ti, John.“

Tieto jednoduché slová uznania spôsobili, že jeho myšlienky sa náhle zastavili. Náhle nenávidel ako sa na neho pozerala s úctou, s vďakou, s nadšením. Nie druhom nadšenia, ktorý by mala vyjadriť na ňom, alebo niečo také. Nepozrela na neho očakávajúc niečo iné na oplátku.

Jednoducho pozrela na neho s posvätnou úctou. Vyzerala ako keď mladé dieťa uvidí Mickyho Mousa v Disneylande po prvý krát. Bol to prvý pohľad človeka, ktorý bol zachránený od strašného osudu alebo dokonca trápnej situácie.

Bol to pohľad lásky.

Bol to pohľad človeka dávajúci ho svojmu hrdinovi.

A nenávidel to. Nezaslúžil si to. Nič z toho. Nezaslúžil si ich lojalitu. Nezaslúžil si ich obetu, ich lásku. Bol vrah, klamár, zlodej, najhorší z najhorších. Každý koho poznal bol zabitý kôli nemu. Prečo si zaslúžil aby títo ľudia šli za ním na smrť? znova?

Bol si vedomý toho ako falošne a plasticky jeho úsmev vyzeral. „Uži si polievku,“ povedal rýchlo predtým ako sa zdvihol na nohy a odišiel z civilných tunelov, ignorujúc spôsob akým zvyšok ľudí úctivo stál, keď okolo nich prechádzal, dávajúc mu pohľad úcty rovnako ako Riley.

**********
Sklad č.2
Súkromná štvrť Johna Connora.

Mal zoznam pre jeden. Spísal list o každom, kto pre neho zomrel. Zoznam bol príliš dlhý na jednu osobu. Každý, koho miloval, každý o koho sa staral.....všetci boli mŕtvy.

Nebol dostatočne silný, aby ich zachránil. Prečo by to teraz mal meniť?

„Si v poriadku?“

Trhol hlavou a pozrel na Allison stojacu na dním, jej tvár vyzerala ustarane a smutne. Nepočul ju prísť.

„Sklamal som všetkých,“ zamrmala, hlasom ťažko zrozumitelným. „Sklamal som....každého. Nemohol som zachárniť ľudí o ktorých som sa staral najviac.“

Nemohla chápať všetko, nevedel nič o jeho účasti na smrti Dereka, Riley, Charlieho, dokonca Cameron. Ale nezastavil ju keď prišla bližšie a položila ruku na jeho rameno.

„Pamätáš si, keď som s tebou hovorila po Martinovej smrti?“ jemne sa spýtala. „Teraz to nemôžeš nechať tak. Potrebuješ trúchliť, John. Prekvapujúco jej spomienky ti nepomôžu. To bude....zmeníš sa na jeden zo strojov. Cítenie, nariekanie, plakanie....to všetko nás odlišuje od nich. Plakanie ťa robí človekom.“

Cameron plakala, pomyslel mimochodom. Bolo to niečo čo žiaden stroj predtým nespravil. Tak čo to robí z nej?

„Musíš akceptovať ich smrť,“ pokračovala Allison. „Musíš to nechať tak. Musíš chápať, že to nebola tvoja chyba.

„Ale bola,“ namietal.

„Som si istá, že si nemysleli toto.“

Mala pravdu, samozrejme. Ich posledné myšlienky neboli o Johnovom zlyhaní. V skutočnosti to bol pravý opak. Charlieho posledné myšlienky boli Prosím John, choď! Zadržím ich. Nedostanú sa k tebe, kým mám k tomu niečo povedať.  Derekova posledná myšlienka pravdepodobne bola Som rád, že som to ja a nie Joh. Dúvam že on a Srarah to spravili. Martinove konečné slová boli Nemôžem utiecť tomu výbuchu....ale záchrana ich životov stojí za moju smrť.

Jozh cítil ako pomaly začína vzlykať nad svojimi zdrvujúcimi spominkami. Allison mala pravdu. Nikdy skutočne nesmútil. Mal to všetko ukryté hlboko v sebe, ako spomienku, že ich sklama, ako spomienku že zlyhal toľko krát. Ale steny, ktoré vybudoval okolo týchto emócií nemohli zostať navždy. Eventuálne sa nakoniec rozpadnú.

Zrazu bol v náručí Allison, plačú nekontrolovateľne, a ona ho len držala, hladiac ho po vlasoch, presne ako spravila prvý krát keď ju stretol. A bolo mu jedno kto ho videl, komu sa zdal slabý alebo nevhodný ako vodca. Pretože potreboval ich nechať ísť, potreboval vedieť, že jeho život je podstatný, že všetci týto ľudia zomreli pre neho, nie kôli nemu. Nezomreli len pretože verlili v to čím sa stane ale pretože ho milovali pre to kto bol, v ten čas.

A John Connor plakal. Plakal kvôli všetkým. Kvôli Charliemu, kvôli Riley, kvôli Derekovi. Kvôli Sarah, Ellisonovi a Savannah, všetkých ktorý zostali s jeho úlohou, zastaviť nezastaviteľné; za predčasnú smrť Sarah na leukémiu. Plakal kvôli Martinovi Bedellovi, ktorý obetoval svoj život za Johnov a tridsať deväť ďalších vojakov.

Plakal kvôli Kyleovi, vediac, že musí poslať svojho otca na smrť s rozkazom zachrániť jeho matku a zabezpečiť jeho vlasné narodeni. Plakal kvôli Allison, vediac v hĺbke duše, že skôr alebo neskôr zomrie kôli nemu, rovnako ako všetci ostatný.

Ale zo všetkého najviac, John Connor plakal kôli Cameron. Kvôli čipu s jej spomienkami ktorý má teraz k dispozícii, jednoducho čakajúci kým sa vráti telo. Čakajúci na Cameronin návrat. A plakal pretože to bola jeho chyba, že obetovala svoj čip na prvom mieste, jeho chyba že sedela bez pohybu, keď vstúpil do suterénu. Jeho chyba. Pretože cítila potrebu chrániť ho dokonca na konci, dokonca po jeho rozhodnutí zachrániť jeho matku, ktoré ju stále takmer všetko, jej poškodenie sa takmer nedalo opraviť. Všetko pretože súhlasila vyslobodiť jeho matku, aj napriek žiadosti Sarah Connor, všetko kvôli tomu, aby mu dokázala, že ho miluje.

A tak nejak....toto spravilo jeho bolesť v srdci horšiu.

Ale je len jedna cesta, ako to spraviť, len jedna cesta ako napraviť všetko, aby ich životy – ich obete – boli zmysluplné na porazenie Skynetu raz a navždy.

John rýchlo vstal, jeho oči boli suché, jeho tvár tvrdá rozhodnosťou. Teraz prišiel čas povstať, byť silný. Spravý to pre nich, pre každého kto žomrel, aby on mohol žiť.

Pozrel na Allison. „Zvolaj vojakov.“

**********
Sklad č.2
Zasadacia miestnosť

Zasadacia miestnosť bola plná vojakov ozbrojených a plne pripravených na bitku. Niektorý boli z bunkra Zlatá rybka, ktorý prišli späť s Johnom po jeho zásobovacom behu s hlavným ťažením. John rozoznal Dietzeho, vojaka ktorý pôvodne pochyboal, že John je vodca odporu.

Akonáhle Derek, Kyle a Allison vstúpili do miestnosti, John sa práved dostal k bodu zasadania.

„Ideme si vziať Serrano Point,“ oznámil.

Miestnosť bola na chvíľu mŕtvolne tichá a niekoľko vojakov si vymenilo ustarostené pohľady. Kyle si váhavo odkašľal.

„Connor, to je jedno z hlavných oporných bodov Skynetu,“ vysvetlil.

John pokojne priívol. „Viem. Obsadíme to, takže jednoduchšie môžeme vyhrať túto vojnu. Ak spustíme teraz útok, možno ich môžeme prichitiť bez stráže.“

Derek sa zatváril znechuten. „Nemôžeš prekvapiť stroje, John. Uvidia, že prichádzaš.

„Nie,“ odpovedal John s ironickým úsmevom, pomaly sa mu objavujúcim na tvári. „Neuvidia nás prichádzať. Tentoraz máme výhodu a máme moment prekvapenia. Prvýkrát sme zjednotení. Jednotky Skynetu sú rozdelené, rovnako ako bol odpor na začiatku. Získal som spravodajské informácie že veľké jednotky Skynetu pracujú v inej základni. Tento nový porojekt používa zdroje a bezpečnosť Skynetu v Serrano. Teraz, centrum Skynetu má stále porblém, ale jednotky Skynetu sú naďalej rozdelené kvôli skutočnosti, že veľká skupina sa zhromažďuje mimo LA, pripravujúc sa na boj s niektorými našimi spojencami.

Poručík Dietze zdvihol ruku a zavrtel hlavou. „Počkaj minútu, Connor,“ povedal. „My máme tam niekde spojencov? Sú časťou odporu?“

„Nie, nie technicky,“ odpovedal John.

Dietze sa zamračil. „Ale je to nejaký druh jednotiek odporu?“

Viac ako rebélia, pomyslel si John, skôr ako odpovedal, „Áno.“

Dietze vyzeral skepticky a podozrievavo. „A týto ľudia bojujú za nás?“

„Týto...priatelia,“ pomyslel, nie skutočne nieje schopný ich volať ľuďmi, „....bojujú za zastavenie Skynetu, rovnako ako my.“

„Tak prečo nie sú v odpore? To je niečo čo si nám nepovedal, Connor,“ protestoval Dietze, s dvíhajúcim sa hlasom. „Kto sú týto záhadný spojenci, a prečo sme o nich nepočuli?“

John zaváhal, zvažujúc povedanie pravdy vojakov. Ale nie, teraz nie je na to čas. Odpor by to v tomto bode nikdy nepochopil, prečo niektoré stroje boli na ich strane. Ešte nezačal s procesom preprogramúvania a vedel že musel vyvstať nejaký spor. Nie, Weaverová mala pravdu. Bude čas na všetko.

Ale teraz ešte nebol.

„Nemôžem ti to povedať,“ odpovedal John, skúšajúc aby jeho hlas nevyznel príliš ospravedlňujúco. Nepotreboval to vysvetľovať Dietzemu alebo komukoľvek inému. Oni potrebovali byť schopný nasledovať jeho rozkazy. „NIe teraz. Ver mi, ale toto musí zostať nateraz tajomstvom.“

Dietzeho nozdry sa rozšírili hnevom a zaťal zuby. „Tajomstvo?“ vypľul. Jeho oči prešli na Allison, ktorá ako zvyčajne stála poslušne po Johnovom pravom boku. „Ty...“ začal Dietze, adresujúc terz jej. „Vieš o tom? Táto tajomná jednotka? Povieš nám o tom? Jeho žalostne malá druhá vo velení?

Allison neuhla na Dietzeho obviňujúce slová. Pozrela na zlomok seknudy na Johna, predtým ako úprimne odpovedala. „Áno. Viem.“

Diethe sa so smiechom zasmial, zavrtiac hlavou a neústupne pozrel na Joha. „Nie, ty nám povieš o čo ide, Connor. Poprvé, si len sedemnásťročný chlapec, dávajúci nám rozkazy.....“

„Má teraz osemnásť,“ odsekla Allison, skočiac na pomoc Johnovi. „Ale on je teraz vypelejší, ako si ty bol v celom svojom živote.“

Dietze spravil ohromený krok smerom k nemu a Allison sa pripravila na boj, ale Derek sa postavil medzi nich, s tvárou červenou od zlosti a odstrčil Dietzeho späť.

„Nechaj to!“ vykríkol. „Dietze, prehnal si to!“

Dietze sa zamračil, ale neskúšal bojovať s Derekom. „Nebolo to po prvý krát.“

Kyle si udržiaval pokoj počas celej akcie, aj keď John mohol povedať, že jeho otec by sa v skutočnosti zapojil do boja ako prvý s Allison. „Connor má dôvod pre svoje tajomstvo,“ pokojne vysvetlil.

John cítil, že musí dať každému určitú poistku. „Sľubujem, že to nakoniec zistíte. Ale dnes je táto otázka irelevantná. Dnes bojujeme. Pre tentokrát máme výhodu nad Skynetom, moment prekvapenia. Máme nové zbrane a sme konečne na povrchu so strojmi. S našimi novými plazmovými puškami, je to rovnaké pre nás ako pre nich: jedna rana do halvy, a idú dole. Teraz budú silnejší, presnejší. Ale my sme rýchlejší a máme väčšie počty ako si myslia. Nebudú čakať že udrieme tak silno. Ideme von všetci.“

Dreek sa otočil v zmätku, s rozšírenými očami.“ Všetci von? Connor, ak prehráme....“

„To sa nestane,“ povedal pevne John. „Toto je čas. Toto je naša budúcnosť, náš osud.“

„Osud si vytvárame,“ dodala ticho Allison.

***********
December 8, 2026
Pláž Avila, Kalifornia
Elektráreň Serrano Point

John si pripravil svoju pušku, tak ako ostaný vojaci v jeho týme ako sa približovali na ich kryciu pozíciu. Nikdy predtým nebol v Serrano Point, ale chápal, že Cameron, Derek a jeho matka zachránili elektráreň v jednom bode. A na základe toho, čo jeho matka povedala v liste, Danny a Ellison spolupracovali s Weaverovej Zeira Corp-im, v znovuotvorení elektrárne, inštalujúc ďalšie funkcie a špeciálnu počítačovú technológiu v na skrytom poschodí aby ju John mohol v budúcnosti využiť.

Zhlboka sa nadýchol a pozrel na Allison. „Buď opatrná,“ varoval.

Bezstarostne sa usmiala. „Vždy som.“

„Naposledy ťa strelili,“ pripomenul jej.

„To bolo iné,“ povedala Allison s rýchlym mávnutím ruky.

„Myslím to vážne,“ trval na svojom. „viac neskáč pred guľky, okay? Sľúb mi to.“

Allisonin pohľad bol mŕtvolný, sebavedomý a súcitný naraz. „To nemôžem sľúbiť, John. Teraz by si to mal vedieť.“

Prižmúril obočie. Skoro zomrela pri pokuse zachrániť jeho život, on by nedovolil, aby sa to stalo znova. „Nenechám ťa zomrieť za mňa.“

„Tu skutočne nie je nič, ako by si ma mohol zastaviť,“ odpovedala, pripravujúc si pušku.

John si povzdychol a zovrel pery. Posledná vec, ktorú by chcel bolo dopustiť, aby si ublížila, ale jej oddanosť k nemu bola skutočne udivujúca, presne tak ako si ju nezaslúžil.

„Dobre,“ rozkázal tlmeným hlasom, aj keď ešte boli ďaleko, takže ich stroje nemohli počuť. „Presuňme sa!“

Derekov hlas vykríkol do vysielačky jednotky. „Connor? Kyle a ja si vezmeme 132-hú na bočný útok.

„Dobre,“ odpovedal John.

Jeho plán volal po plnom útoku na na strojových obyvateľov elektrárne. Stovky vojakov z rôznych rozličných bunkrov bolo v tejto oblasti s ich zbursu novými plazmovými zbraňami, čítajúc pozemný útok, kým niekoľko ďalších čakalo ďalej vzadu, pripravujúc sa spáliť ich vozidlami, väčšinou s raketometmi a guľometmi vzadu.

Skynet to nebude čakať.

John's team was going to be one of the groups that would ultimately fight their way inside Serrano Point and clear out the facility while the rest of the Resistance took care of the machines that would be coming outside to launch their own attack against the humans.

Johnov tím bol jednou zo skupín, ktoré v konečnom dôsledku budú pojovať na ich ceste k Serrano Pointu a vyčistia zariadenie, kým zvyšok odporu sa postará o stroje, ktoré by prišli z okolia na spustenie ich vlasného útoku na ľudí.

Derekov hlas sa ozval z rádia znova, „Connor! Máme spoločnosť! Stroje prichádzajú.“

John rýcho nastavil svoje rádio na prenos k všetkým komunikačným zariadeniam v oblasti. „Dobre, to je ono! Zabite nejaký kov!“

Všade okolo neho, odpor pokročil a obloha sa rozžiarila modrou a fialovou žiarou strieľajúcich plazmových pušiek a ich smrtiacich výbuchov. Terminátori boli všade, neschopný udržať sa znova po priamom zásahu do hlavy.

Joh na pochyboval rýchlo cez chaos, strieľajúc na hlavy T-800, ktoré prišli z Serrano stretnúť sa s odporom. Bol to beh na adrenalíne, ale adrenalín sám nebol príčinou jeho smrtiacej presnosti a zručnosti. Vyletel z krytia, presúvajúc sa ďalej, streliac dva endoskeletony na ceste opätujúce paľbu, ktorá preletela neškodne okolo neho.

Keď sa skrčil na novom mieste zbadal pozíciu Jasona Reynoldsa, otočil sa a zbadal svojho bývalého spolužiaka s očami rozšírenými nedôverou. „Kde si sa takto naučil strieľať, Connor?“

„Moja mama,“ začal John, váhajúc tesne ako dodal popod fúzy, „.... a moja najlepšia priateľka.“

John si povdzychol, spomínajúc si ako mu Cameron podávala pušku.

Cameron, nepotrebujem ďalší tréning,“ trval na sovjom. „Moja mam ma učila skoro celý život. Mal som pušku v rukách, prakticky odkedy som sa narodil.“

„Sarah Connor je efektíny učiteľ,“ súhlasila Cameron. „Ale sú tu veci, na ktoré ťa ani ona nepripraví. Sú tu veci, ktoré nevidela.“

„A ty si videla?“

Cameron pomaly prikývla. „Áno, videla.“

John sa konečne nadýchol, vzal si zbraň z jej rúk a nabil ju. „Tak čo máš pre mňa?“

„Poprvé,“ začala. „Musíš pochopiť ako bojujeme, ako sa pohybujeme. Ak budeš na otvorenom priestranstve, okamžite ťa zabijeme. Musíš používať krytie.“

Johnove oči sa obrátili. Johnove učenie sa len začínalo. „Viem že....“

Cammeron urobila niekoľko krokov preč, a otočila sa tvárou k nemu. „Vystreľ.“

„Čo?“ zaváhal John, so zmätkom. Skutočne si myslí, že ju použije ako cieľ pre prax? „Nebudem na teba strieľať, Cameron!“

„Nič sa mi nestane,“ povedala pokojne.“Vystreľ.“

Položil pištoľ, neústupne vrtiac hlavou. „Nie. Daj niečo iné. Jablká alebo plechovky, alebo hocičo.“

„Jablko nie je pohyblivý terč.“

John zaťal zuby. „Tak daj iný pohyblivý terč.“ Stroj alebo nie, nie je možnosť ako aby začal na ňu strieľať.

Cameron sa zastavila, spracúvajúc jeho žiadosť. „Pôjdem nájsť Dereka.“

„Hej, hej, hej!“ vykríkol John, dvíhajúc na protest ruky. „Počkaj! Nie!“ Toto rozhodne bebol spôsob, že by chcel použiť Dereka ako praktický cieľ.

Ale Cameron sa na neho len usmiala. „Znova som ťa oklamala.“

Na koniec, navliekyli figurínu do šiat a Cameron ju tiahla cez líniu, efektívne vytvárajúc ilúziu pohybujúceho sa cieľa. Na zavolanie, John vystrelil, trafiac sa priamo tam, kde mala figurína hlavu.

Pozrel na Cammeron kvôli schváleniu, ale nebol prekvapený keď videl jej tvár stoickú ako zvyčajne. „Si presný,“ uviedla.“ A možno by si zabil T-600. Ale ziadny novší model by si nezasialhol, predtým ako by ťa rozstrieľal. Bol by si mŕtvy.“

„Oh,“ zamumlal John. „Skvelé.“

„Potrebuješ sa pohybovať Keď strieľaš. Si presný, ale teraz potrebuješ byť presný s pohybujúcim sa mierením a pohybujúcim sa terčom.“

John zavrtel hlavou, skúšajúc vyložiť si jej mätúce vyhlásenie. „To je šialené.“

„To je tréning.“ opravila ho Cameron.

Nebol si úplne istý, čo to na neho prišlo, nebol si úplne istý prčo to spraivl ale našiel sa zvierajúc neobratne zbraň, mieriac na brucho figuríny namiesto hlavy.

Cameronina tvár nezobrazovala žiadne nejasnosti alebo zvedavosť. Jednoducho prišla k nemu a chytila jeho ruku, prinútiac ho aby sa nadýchol pri kontakte. Zámerne postavila barrel k streľbe na hlavu.

„Teraz by si mal toto vedeiť,“ poznamenala.

John si dovolil malý úsmev, a zrazu bol rád, že jeho matka a Derek boli preč. „Yeah, ale niekedy je pekné mať pomoc,“ odpovedal. Cameron dal svoje ruky preč z jeho a jednoducho sa na neho pozrela, s hlavou naklonenou na stranu. Zahryzol sa do pery, popustiac zbraň a pozerajúc na ňu s výrazom mučenia. „Povedz mi niečo. Môžeš....môžeš cítiť bolesť? Keď ťa strelia?

„Mám senzory bolesti, áno,“ vysvetlila. „Cítim vnem, ale nemôžem to potlačiť.“

„Takže....“ vypočítal John. „Vždy, keď zachytíš guľku letiacu na mňa, ťa to bolí.“

„Fyzicky, áno,“ súhlasila. „Nie emocionálne. Som šťastná.“

„Šťastná?“ zopakoval, trochu ohromený a zdesený. Môže byť terminátor samovrah?

„Áno,“ súhlasila Cameron. „Som šťastná, že ťa môžem chrániť pred týmito guľkami. Som šťastná že môžem zachrániť tvoj život. „Jej oči vyzerali mäkšie keď vyslovila tieto slová, dokonca jej tón bol nežnejší ako zvyčajne. John prehltol bolestivý knedlík v hrdle. Bolí ju to, zopakoval sám pre seba. Bolí ju to zastaviť guľky za mňa ale je šťastná, že je to ona a nie ja. Samotná obeť. 

Líska

Cameron zdvihla zbraň zo zeme a podala mu ju ešte raz. „Teraz. Musíš pokračovať v tréningu,“ John uchopil pevne zbraň, rozhodnúc sa práve o tom, že musí  zamieriť viac vpravo. Pretože bol viac presnejší, opätuje rýchlejšie paľbu....a menej ublíži Cameron, keď zachytí guľky za neho. Pozdvihol zbraň ešte raz.

„JOHN!“ cameronin zúfalý hlas náhle vykríkol.

John si vyčistil hlavu, vychádzajúc zo spomienky a uvidel modrý pruh svetla rútiaci sa priamo k nemu. Bez mihnutia oka spravil krok späť a zachránil si život, keď laser Terminátor vybuchol vedľa jeho ramena a začal nepríjemne horieť. John zasyčal bolesťou.

„John!“ zavolala Allison po druhý krát, jej hlas bol podfarbený panikou a obavou

„Som okay,“ uistil ju. „Je to len popálené.

Len popálené....

John zavrtel hlavou, zavrel oči ako by ich sa mohol uzavireť.

zastaviť spomienky. Prestať na ňu myslieť! Potrebuje sa sústrediť!

*********

Vnútrajšok Serrano Point

John prerazil spodnú úroveň, streliac ďalšie T-888-čky do hlavy. „Čisto!“ počul Kyle-a vykríknuť keď sa on a Derekova jednotka stretla s Johom v srdci zariadenia.

„Myslím že sme všetci,“ povedal Derek, utierajúc si pot z čela. „Kde je tajný vchod, o ktorom hovorila tvoja mama?“

John znova skontroloval mapu. „Presne tu,“ zahlásil. „Ale musíme spraviť dieru do podlahy. Nenechala žiaden druh skutočného vchodu, inak by ho stroje našli.“

Derek ukazál na jedného zo svojich vojakov, ktorý mu podal malý balíček C4, ktorý Derek umiestnil na podlahu. „Ústup,“ varoval, čakajúc kým každý ustúpil do bezpečnej vzdialenosti, predtým ako stlačil rozbušku. 

Explózia nebola veľmi veľká, betónová podlaha sa vyparila v dymovom prachu a John zakašľala, hľadajúc očami zavlažovanie. Urobil krok dopredu a nahliadol do diery, jeho oči sa rozjasnili, keď to spravil.

„To je ono!“ vydýchol. Vnútri, dokázal že tam dole bola miestnosť, skrytá úroveň, ktorú jeho mama postavila pre jeho využitie, čo sa jej podarilo ukriť pred strojmi po celý čas.

„Počkaj, John,“ varoval Derek. „Radšej nechaj vojsť trochu vzduchu. Necheš sa otráviť na smrť. 
Po tom čo sa vzduch prečitil, John bol prvý, kto zišiel do diery, pozerajúc sa v úžase, že tam bili desaťročia počítače a zariadenia, komplexné laboratóriaá, jedlo a zásoby potravín, náhradné diely pre autá a motocykle....a všetko čo potreboval pre začatie preprogamúvania.

„Wow....“ vydýchla Allison. „John....tvoja mama....“

„Hovor mi o tom,“ odpovedal, rovnako ohromený. Priblížil sa k stolu kde bola malý nahrávač a stoh pások spolu s malým kusom papieraz poznámkového bloku. John ho zdvihol v nádeji, že by mohol byť od jeho mamy.

Namiesto toho videl, že to bolo napísané Ellisonom.

John,

Prepáč, že to musíš počuť odomňa. Ale požiadala ma aby som ti napísal tento list....len aby si vedel čo sa talo.

Sarah Connor dnes zomrela.

Povedal mi, aby som ti povedal, že nič z toho, nieje žaidna budúcnosť ktorú práve vidíš ak toto čítaš, nie je tvoja chyba. Nebolo nič, čo by mohla spraviť, aby to zastavila, ale len ty to môžeš skončiť. Verila v teba, JOhn. Verila Verila, že si bol jediný, kto mohol zastaviť Skynet, ale tiež povedala, že tiež potrebuješ veriť sám v seba.

Môžeš pravdepodobne odhadnúť, čo boli jej posledné slová. „Žiaden osud, ale len čo robíme.“

Nechala ti tieto pásky, všetko čo zaznamenala odkedy sa začalo bojovať. Je to všetko čo vedela a dúfala že ti to pomôže stať sa lepším vodcom.

Toto zariadenie je vybavené množstovm počítačovej technológie, žakže môžeš robiť svoje veci s Terminátorími čipmy, môžeš vyhrať vojnu. Toto bolo jej posledné priane, aby bol jej popol tu v našom tábore v Serrano. Povedala, že nechce nechať Skynet použiť svoje telo na vytvorenie Terminátora aby sa dostal k tebe. Táto žena aťa milovala viac ako čokoľvek iné, John. Skutočne dúfam, že sa staneš tým, kým tvrdila. Danny, Savannah a ja zriadime pamätník na tomto poschodí. Myslím že by si ho chcel vidieť.

Veľa šťastia, John.

James Ellison

John zažmurka, potlačiac slzy, keď jedna z kaziet v prehrávači začala hrať, takmer plakal keď hlas Sarah Connor začal hovoriť, mladý a silný.

„Páska 7. 10-ty november. Kde som? Čo je najťažšie pre mňa je skúsiť sa rozhodnúť čo ti poviem a čo nie. Ale, predtým, myslím že si dosť starý aby si pochopil tieto pásky. Mala by som ti povedať o tvojom otcovi? Chlapče toto je ťažké...“

John rýchlo vypol prehrávač, bokom pozerajúc na Kyle-a Reesa. Nebol si istý, či jeho matka spomenula jeho otca menom v nahrávke, ale neriskoval to s Kyleom v miestnosti.

Pohol sa preč od stola vzadu a konečne uvidel pamätník, o ktorom hovoril Ellison. Bola to drevená doska s nápisom vytesaním Dannym alebo Ellisonom.

SARAH CONNOR. „Žiaden osud, len čo sami robíme“

Vidiac tieto slová, jej meno....skutočnosť ho konečne zasiahla že bola skutočne, naozaj navždy preč. John Connor sa úplne rozpadol, slzy mu stekali po tvári, nestaral sa kto si o ňom čo myslí.

A ani jeden z vojakov si nerobil srandu, žiadna z tvárí alebo činov neboli ako by bol detinský alebo slabý. Miesto toho všetci stáli ticho a úctivo, vážne umožňujúc Johnovi na chvíľu trúchliť.

Kyle sa rýchlo postavil za neho, hľadiac na hrob Sarah s pohľadom bolesti a smútku a John mohol vidieť že Kyle bojoval o kontrolu nad vlastnými emóciami, rastúcou vlhkosťou v očiach. A bez rozmýšľania, John naraz objal svojho otca, vzlykajúc do silných ramien Kyle-a Reesa, jeho telo sa otriasalo vzlykmi.

Stratil matku a získal otca.

Ale ako miloval Kyle-a, jeho otec nikdy nemôže nahradiť lásku jeho mamy a jej vplyv v živote. Zasvätila celý život na jeho ochranu, trénujúc ho, pripravujúc ho na pochmúrnu budúcnosť. Brala guľky, čelila Terminátorom, policajtom a dokonca smrti, to všetko pre záchranu sveta, záchranu budúcnosti. Bola najsilnejšia osoba akú poznal a nezdalo sa správne, že to čo vyzeralo malé ako rakovina ju nakoniec dostalo. Dalo by sa očakávať a ona by chcela aby šla po nej celá čata Terminátorov a obetovala sa pre životy ostatných. Mala zomrieť ako hrdina.

Ale, v skutočnosti, zomrela.

A v jej smrti, sa stala legendou.

************
Vonkajšok Serrano Point

„Zatiaľ tu nemôžeš zostať, Connor,“ povedal Derek, jeho hlas bol ešte pochmúrny od boja. „Stroje môžu skúsiť to znovuzískať a my nemôžeme riskovať že tu budeš, keď sa to stane.“

„Tak sa vrátim do skladu č.2,“ odpovedal strnulo John Sklad č.2 bol viac ako domov pre neho, v každom príúade. Mal tam Kyle-a, Allison a Maxa. Mohol byť tam spokojný ešte chvíľu dlhšie.

„Nemôžeš zostať viac v sklade č.2,“ povedal Derek, zavrtiac hlavou. „Stroje vedia kto si. A ak sa rozhodnú poslať vraha, sklad č.2 ho nebude môcť zadržať. Nie si tam v bezpečí.“

„Nikto nie je nikdy v bezpečí,“ odpovedal chladne John; slová jeho matky len priniesli novú vlnu smútku a straty.

„Možno áno,“ súhlasil Derek. „Ale niektoré miesta sú bezpečnejšie ako iné. Ako tábor Toto.“

„Toto?“

„Je to perfektné,“ vysvetlil Derek. „Môžeš si vziať elitnú skupinu a dať prístup len im. Nikto iný o tom nebude vedieť. Je to skryté, to je dobrá ochran. Tie oceľové dvere sú neprístupné. Dokonca môžeš spraviť určitý druh vstupenky, ktorým budeš vedieť, či Terminátor skúša vstúpiť.“

„Tábor Connora,“ povedal John, konečne si uvedomiac, čo má spraviť. „Beriem si teba a Kyle pobeží do skladu č.2

„Myslím že sa presunieme zo skladu č.2,“ odpovedal Derek. „Sknyet nás mohol označiť, keď sme začali náš pochod sem do Serrano. Myslím že by sme ho mali opustiť aspoň na chvíľu. Idem teraz do „Firebase“ a Kyle zostane tu aby sa ubezpečil, že môžeme udržať Serrano a eventuálne presunúť veliacu základňu sem.“

John nemo prikývol.

Bolo to ako to muselo byť. Vojna začala ešte raz, v novej fáze. Odpor bol vyzbrojený novými zbraňami, takže Skynet bude nasledovať. Možno teraz poslal T-1000 alebo TX. Možno teraz poslal Cameron.

Musí byť silný. Kvôli Allison, kvôli jeho mame, kvôli Cameron. Musí vytvoriť tábor Connor, využiť Serrano Point. A bude bojovať. A nakoniec Skynet padne.

John Connor bude dobyvateľ.

Naposledy upravil: merlin131 (27.2.2010 20:34:59)

United we stand, divided we fall

13. kapitola                                        Born to Lose - zrodený k strate

Serrano Point

John sedel civiac na rádiové zariadenie Ashdowna, ktoré mu nechal, držiac palec jednej ruky na signáli. Derek a Kyle obaja stáli naproti nemu, len sledujúc a čakajúc kým John vydá rozkaz.

Ale on nič nehovoril. Ashdown zmrzačil Johnov odpor. A možno mal starší Generál pravdu, možno John nebol schopný viesť ich proti Skynetu. Možno Derek a Kyle by mali byť vodcami, nie on.

„Generá,“ začal Derek a odkašlal si.

„Neviem!“ vyprskol John. Pozrel bezmocne na Dereka. „Neviem čo spraviť. Myslel som, že viem, ale neviem.“

Derek neodpovedal, ale Kyle prehovoril. „Potrebuješ ísť domov, John. Do tábor Connor. K Allison. Len potrebuješ čas.“

„Čas na čo? Prejsť cez to? Ako sa dostaneš cez niečo ako toto?“

„Bolesť môže byť kontrolovaná,“ odpovedal Kyle. „Neodstavíš ju. Musíš sa cez to dostať a ísť ďalej.“

John sa natiahol a zdvihol rádiové zariadenie. „Derek, ty zostaneš tu a budeš mať na starosť Serrano Point. Kyle, ty pôjdeš späť somnou do táboru Toto.“

Obaja bratia Reesový prikývli na súhlas.

„Čo sa chystáš spraviť? spýtal sa Derek. „Ohľadom Ashdowna. O zvyšku odporu.“

„Odpor.“ John by sa smial, ak by nebol v takej depresii. Odpor viac nebol. Nebolo viac odporu Johna Connora. Bol prevzatý Ashdownom. Malý počet vojakov, ktorý mu nechal, sa nemohol novu postaviť armáde Skynetu. A skôr alebo neskôr, jeho zostávajúci vojaci si uvedomia, že bojovali prehratú bitku a prejdú na Ashdownovu stranu.

A čo by mal spraviť ohľadom toho?“

„Neviem,“ zašepkal. „Jednoducho neviem čo ďalej.“

************
Tábor Toto, alias tábor Connor

Každý už spal keď on a Kyle dorazili späť do tábora Toto. John ukázal svojmu otcovi jeho miestnosť a zamieril k vlastnej, zastaviac sa pred Allisoninou miestnosťou. Mala by vedieť, že je v bezpečí domova, zvlášť ak bol dlhšie, ako jej prvý krát povedal.

Okrem toho, mal práve potreboval vidieť niekoho známeho, niekoho milujúceho a starostlivého, súcitného. Nebol si istý, ako by mu mohla vlastne pomôcť v súčasnej situácii, ale vedel, že by to skúsila.

A bola takmer vždy schopná utešiť ho.

Okamžite sa posadila na svoju posteľ, keď vstúpil do miestnosti. „John! Si späť!“

Zaváhal vo dverách, s očami upretými na podlahu. Allison vyzerala, že okamžite zaznamenala, že niečo je zle, pretože okamžite prišla na k jeho boku, pozerajúc na neho ustarostene. „John...čo sa deje?“

Zahryzol sa do pery, a pomaly zavrtel hlavou. „Je koniec. Je po všetkom.“

Allison sa zamračila, stále zmätená. „Čo je?“

„Odpor. Tábor Connor....všetko to....“

„John, čo sa stalo?“

Generál Ashdown to spravil, pomyslel John s hnevom a zamračil sa. „Je tu muž, Generál Ashdown. Prišiel do Serrana a povedal, že zjednocuje odpor. Má signálne zariadenie, ktoré ruší a vypína stroje. Niektorý z mojich vojakov odišli a pripojili sa k nemu. Rozdelil môj odpor napol.“

„John...“ jej hlas bol zmučený, samozrejme vedela ako bolestné to bolo pre Johna vidieť niečo čo postavil na nohy. „Je mi to ľúto.“

Stále cítil šok z udalostí, ktoré sa stali, ale jej prítomnosť mu pomaly prinášala malú mieru pohodlia a dovolil si kvôli nej malý úsmev.

Jeho oči našli jej....mäkké a starostlivé. A zrazu, skoro bez rozmýšľania, sklonil k jej hlavu, a ona naťahovala krk k nemu.

A skoro to spravil.

Skoro sa skompromitoval. Skoro ju pobozkal. Skoro sa znova zamiloval.
Skoro zradil Cameron.

A to bolo posledné na čo pomyslel, predtým akoby ho zasiahol výstrel, pritlačil o stenu, a očami rozšírenými a plnými strachu a hrôzy z toho čo mohol spraviť. 

„Nie,“ zašepkal. „Toto....toto sa nemôže stať. Ja....toto nemôžem nikdy spraviť.“

Jej tvár ochabla a videl, že jej ublížil, dokonca ju sklamal, ale nehľadala u neho niečo, neskúšala ho zmanipulovať na čokoľvek. Len jej záležalo. Chcela ho spraviť šťastným a keď prehovorila, bolo to s láskavosťou, súcitom, akoby to boli tiež jej vlastné pocity. 

„Kvôli Cameron,“ zhodnotila.

John ťažko prehltol. „Áno.“

Allison zaváhala. „John....Cameron by ťa nechala ísť. Chcela by aby si bol šťastný.“

John pomaly potriasol hlavou. Ale ona nie je mŕtva. To je to, čo ti nemôžem povedať. Myslíš, že ona je mŕtva. Myslíš, že ju nemôžem nechať ísť, pretože je mŕtva, ale pravda je, že ju nemôžem nechať ísť, pretože ona sa vráti. Teraz pochopil. Úplne a absolútne. Videl, že to je pravda v Allisoniných očiach, v spôsobe ako na neho pozerala. Padla pre neho, ťažko padla, ale on nemohol byť jediný pre ňu.

A to nebolo fér voči nej, že pokračuje v čase strávenom s ňou, v rozpore s ňou. „Ospravedlňujem sa,“ zašepkal, vychádzajúc z jej izby a náhliac sa do tunela.

*********

Vo vnútri tábora Connor, si Kyle trel sánky, keď Derek priniesol správu z Serrano, že ďalšie jednotky sa rozhodli pripojiť k Ashdownovmu rastúcemu, silnejšiemu odporu.

John sedel naproti nemu, stoický a tichý. Všetko sa rozpadá. Jeho odpor, jeho vzťah s Allison, jeho celý život.....

„Nemôžeme takto pokračovať, John,“ povedal ticho Kyle. „Strácame mužov.“

John sa zhlboka nadýchol. „Čo chceš, aby som spravil?“

Kyle sa zahryzol do prery, akoby sa nenávidel za to čo chce navrhnúť, ale vedel, že to bola jediná cesta. „Nepáči sa mi to o nič viac ako tebe, ale myslím že by sme sa mali k nemu pripojiť.“ Keď John pozrel vyčítavo na neho, Kyle neohrozene zdvihol ruku. „Ty sám si povedal, že potrebujeme byť spojený s cieľom poraziť Skynet. Táto....rivalita o vodcovstvo nepomáha našej veci. Je to bolestivé pre nás aj nich a Skynet vyhrá, ak necháme túto trhlinu medzi ľuďmi rozdeliť na teba a Ashdowna.“

John to nerád priznal, ale Kyle mal pravdu. „Takže hovoríš, že sa máme k nemu pripojiť?“

Kyle bol ticho predtým ako pomaly prikývol. „Áno.“

John pozrel na Jasona Reynoldsa, ktorý čakal vo dverách. „Prines mi rádio jednotky.“

Jason prikývol, predtým ako prudko vybehol a vrátil sa o dve minúty neskôr s rádiom, ktoré dal Johnovi Ashdown.

„Connor.“ ozval sa rázne hlas Ashdowna. „Si pripravený prijať vlastné rozhodnutie?“

John videl Kyle skrútiť pery, keď sa Ashdown stával jeho vodcom. „Pripojíme sa k tebe,“ povedal John s jednotvárnym hlasom, keď hovoril do rádia.

„Dobre. Bol som prekvapený, keď som to od teba počul, Connor“ Ashdowov tuhý hlas sa ozval cez prímač. „Samozrejme ťa budeme využívať na útoky na centrum Skynetu, ale len dovtedy, kým sú tu ďalšie drobnosti, o ktoré sa musíte starať, plukovník.“

John za zamračil na titul, uvedomiac si s tichým hnevom, že Ashdownove malé velenie ho nezahŕňalo v hodnosti generála. Bol som degradovaný, pomyslel si skľúčene.

Kyle sa nahnevane natiahol za rádiom, pripravený pripomenúť Ashdownovi, že John bol generál, ale John chytil otcovu ruku a potriasol hlavou. „Teraz na to nie čas,“ povedal. „Musíme byť spojený, pamätáš?“

Kyle zaváhal, ale pomaly prikývol, stiahnuc svoju ruku k boku.

„Ste blízko VLA Skynetu (nemám tušenie čo to znamená),“ povedal Ashdown. „Takže som prikázal niektorým tvojim jednotkám vyjsť von. Akokoľvek malá je tvoja jednotka, verím že máš dostatok palebnej sily, spraviť to.

„Ďakujem Vám,“ odpovedal John.

„Ďakujem Vám, pane,“ opravil ho Ashdown.

„Nie je začo.“

„Neďakoval som ti, ty idiot,“ odsekol Ashdown. „Vždy používajte „pane“ keď hovoríte s nadriadeným, To som ja.“

John zaťal zuby a odpovedal. „Áno, pane.“ Ashdown vypol rádio bez toho, aby sa obťažoval Johnovi odpovedať. John odolal nutkaniu hodiť jeho vlastný vysielač oproti betónovej stene jeho bunkra.

„Aké sú tvoje rozkazy, Connor?“ spýtal sa Kyle. „Ohľadom VLA Skynetu.“

„Poďme to najprv preskúmať,“ začal John. Rád by som videl, proti čomu stojíme, predtým ako tam pošleme Dereka a jednotku Serrano Pointu.

„A čo my?“ opýtal sa Jason.

John spravil krok k svojmu poručíkovi. „Reynolds, chcem aby si vzal družstvo do Firebase. Potrebujú teraz viac lekárskych potrieb.“

Jason prikývol a usmial sa. „Máš to mať, generál.“

John si dovolil malý úsmev. Jeho vojaci boli stále oddaný a lojálny jemu, neakceptujú Ashdownove prevzatie. Pozrel na Allison a jeho úsmev zmyzol.

Nepozrela do jeho očí, jej oči odrážali nekonečný smútok. A on vedel presne prečo.

Snažil sa udržať hlas priateľský, len aby sa uistil, že vie, že sa nebude na ňu hnevať za minulú noc. „Bol by som rád, ak by si šla s nimi. Máš určitý základný lekársky tréning a môžeš tam byť obrovský prínos pre chorých. Lauren a Sydney tam môžu byť tiež.“

Nereagovala tak ako čakal. Len malý úsmev, ktorý mu dala, mu povedal, že rada uvidí Lauren a Sydney znovu.

Zlomil ju.

Konečne pozrela na neho, s očami studenými a sústredenými. „Áno, pane,“ povedala ostro, predtým ako sa otočila a nasledovala Jasona.

*********
Vonkajšok tábora Toto

John si hodil na rameno pušku a batoh a vyrazil za Kyle-om Reesom. Vyrazili pešo, ale z trochy informácií, ktoré získal od Ashdowna, VLA Skynetu bolo pre dobrý dôvod preč, uzavrieť pobrežie a bunker Zlatá rybka, rovnako ako tábor Connor.

„Mali sme zobrať vozidlo,“ navrhol. „Bude to rýchlejšie a je nebezpečné byť vonku za denného svetla, zvlášť na nohách.“

„Sme cieľom v oboch smeroch,“ jednoducho odpovedal Kyle. „Používajú infračervené videnie v noci.“

„Yeah, ale nepotrebujú infračervené videnie počas dňa. Pretože sme lepšie viditeľný.“

„Nehádam sa, necháp ma zle,“ odpovedal Kyle. „Mali by tu byť nejaké vozidlá uskladnené v Griffith Parku, ak ich zatiaľ Skynet nenašiel. Väčšina nefunguje, takže nie sú veľmi použiteľné na zničenie Skynetu, tak ako tak. A oni nemajú radi ničenie ostatných strojov.“

„Kanibalizmus strojov,“ zamrmlal John. Aspoň stroje rozumejú hodnote ostatných strojov. Bolo veľmi ľudské. Rovnako ako John a jeho odpor verili, že všetok ľudský život je posvätný, stroje mysleli rovnakým smerom.

A niektoré cítia o ľuďoch to isté, spomenul si. Ako Weaverová, John Henry a Cameron.

Kráčal za Kyleom asi pol hodin, až kým Kyle zastavil an veľkej plošine nad údolím.

„To je Griffith Park?“ spýtal sa John, pozerajúc okolo, čo zostalo na tomto mieste.

„Yeah, poznáš to?“

„Allison mi o tom hovorila,“ odpovedal John. „To bolo miesto, kde mala poslednú narodeninovú párty pred súdnym dňom.“

Kyle-ove oči sa naplnili smútkom. „Viem. Povedala mi to tiež. Najskôr to vyzerá teraz odlišne.“ Pozeral okolo, na ich možnosti ohľadom vozidla. „Vyzerá, to akoby tu bol niekto iný.“ Zostali tu len tri vozidlá, mohol vidieť John. Jedno bolo celkom rozbitý Chevrolet, jedno bolo minivan len s tromi kolesami a jedno bola odťahovka.

Poškrabal sa na nose. „Si si istý, že môžeš opraviť jedno z týchto?“

„Úprimne povedaní, neviem či môžu byť opravené,“ odpovedal Kyle, žmurkajúc. Prešiel okolo predku Chevyho, otvoril dvere a pozrel dovnútra. „Ah, no dobre. Niekto rozobral motor....a použil ho na diely.“

„My alebo Skynet?“ spýtal sa John.

Kyle pokrčil ramenami. „Stavil by som na odpor. skynet by pravdepodobne vzal celú vec.“ Presunul sa k minivanu. „Tri pneumatiky neboli veľmi ďaleko....výbuch, motor nevyzerá veľmi pekne. Vyzerá to, že odťahovka je naša posledná šanca.“

John nasledoval otca okolo nákladiaku, starostlivo ho skúmajúc. „Nevyzerá veľmi zle,“ pripustil John. Odplazil sa pod vozidlo. „Len potrebuje trochu vyladiť....môžeš mi podať kľúč?“

Kyle otvoril dvere kabíny a vytiahol nástroje, podávajúc kľúč Johnovi.

John sa usmial. Celá táto situácia bola absurudná. Len on a Kyle pracujúc na aute...akoby sa tvárili ako normálna rodina. Ak by mal skutočný život so svojim otcom. Pravdepodbne by trávil čas, robením vecí ako táto, opravovaním áut, hraním baseballu na dvore, pracujúc na motoroch.....

„Potrebuješ niečo ďalšie?“ spýtal sa Kyle.

John zavrtel hlavou. „Nie. Vďaka, oci.“

Hneď ako to slovo opustilo jeho ústa, strnul a vytreštil oči v čistom strachu. Čo som to spravil? Počul to? John vykĺzol zpod auta, jeho tvár bola červená a začal sa koktavo ospravedlňovať.

Ale Kyle nevyzeral podozrievavo alebo zmätene. Miesto toho, zdalo sa akoby mal niečo povedať na oplátku. „Connor....“ zaváhal, predtám ako znova začal. „John...viem že si môj nadriadený dôstojník a tak, a dúvam že ti nebude vadiť čo o tom poviem, ale myslím, že si mi ako syn, presne ako sa domnievam, že Allison je moja dcéra.“

John cítil ako sa mu tlačia slzy do očí a ťažko prehltol. „Naozaj?“

Kyle sa pozrel na Johnove oči, ktoré vyzerali ustráchane. „Nie si blázon? Alebo si sa zbláznil?“

„Nie, nie,“ trval na svojom John, utierajúc si oči. „Ja len.....nikdy som nemal skutočného otca.“

Kyleove láskavé oči sa rozžiarili a na jedenkrát v jeho živote, John mohol konečne vidieť jeho skutočného otca s milujúcim pohľadom, opatrovateľským spôsobom. A to bolo zvláštne, nádherné, niečo na čo čakal celý život, vidieť a cítiť ale nikdy to neočakával.

„Takže,“ povedal Kyle, pretnúc Johnove myšlienky, späť k práci. „Myslím, že vieme, ktoré vozidlo si vezmeme.

„Dobre,“ povedal John so slabým pokuom o optimizmus. „Nikdy predtým som nejazdil na odťahovke.“

Obišiel auto a sadol si na sedadlo spolujazdca. Jeho prsty automaticky prešli na kradnutie, ale zastavil sa, pozerajúc zvedavo na Kyle-a.

„Zostali tu tieto autá, kvôli súdnemu dňu?“ spýtal sa.

Kyle prikývol. „Tak dlho ako viem, áno.“

John natiahol ruku a stiahol slnečnú clonu, zachytiac hrdzavý kľúč. Kyle zdvihol obočie, zrejme zapôsobil, a John vložil kľúč do zapalovania a otočil.

Ale kľúč, poznačený rokmi hrdze a korózie, praskol v zapaľovaní, nechajúc Johna nemo civieť na neho.

Kyle si odkašľal. „Bola to dobrá myšlienka.“

John si povzdycho, hodiac zvyšok kľúčov na stranu predtým ako sa vrátil k jeho pôvodnej akcii: ukradnúť.

***********
Na ceste k VLA Skynetu

„Ako Ashdown presne očakával, že uzaviremie VLA Skynetu?“ opýtal sa Kyle zo sedadla spolujazdca, keď John šiel pozdĺž bývalej cesty, plnej sutiny.

John pokrčil ramenami. „Možno myslí, že naše plazmové zbrane sú lepšie, ako čokoľvek čo mohol vyžobrať.“

„Napriek tomu,“ zamrmlal Kyle. „Bolo by to krajšie, ak by sme našli nejaký druh vzdušných jednotiek. Vieš, lietadlá alebo helikoptéry. Spravili by našu prácu ľahšiu.

„Alebo by sme boli ľahšie ciele,“ odpovedal John. „Ale boli by sme schopný lepšie bojovať s HK-čkami.“

„Čo presne je VLA Skynetu? a čo si myslíš, že VLA znamená?“ opýtal sa Kyle.“

John pokrčil ramenami. „Veľmi veľké zhromaždenie? Všetko čo viem, že je to zbraňová základňa nejakého druhu. Okrem toho, máme rozkazy zbombardovať to miesto.“

John spomalil vozidlo, zastavil a vystúpil. „Mali by sme radšej ísť zvyšok cesty pešo. Dostávame sa bližšie a aerostaty Skynetu budú počuť prichádzajúci nákladiak. Budeme tichší na nohách.“

Začul raketu zlomok sekundy predtým ako vybuchla na ceste dvanásť stôp za ním. John sa vrhol schovať za nákladiak, sledujúc výbuch na ceste, vyhadzujúc kusy betónu do vzduchu. Otočil hlavu, aby si zakryl tvár pred plameňmi.

Vedľa neho bol Kyle s rozšírenými očami. „Museli nás počuť prichádzať.“

John vyliezol soza nákladiaku. „Boli preč,“ uvedomil si so šokom,“ Minuli nás.....nikdy neminú......“

„John, pozri!“ vykríkol Kyle. John pozrel smerom, kam jeho otec ukázal. V diaľke bol terminátor, terminátor akého nikdy nevidel. Bol to obrovský, monštruózny stroj s drápmy ako zbraňami. Johnove ústa sa pomaly otvorili. Zblízka musel byť stroj skoro tak veľký, ako päť poschodová budova!

„Kyle, čo je to za vec?“ vydýchol.

„Zberač Skynetu,“ odpovedal Kyle, pozorujúc na vzdialeného obra. „Počuli sme príbehy o tom. Skynet použival opičie vagóny na branie väzňov do tábora, ale teraz používa niečo nové. Tieto zberače a HK transportéry berú teraz ľudí do centrály Skynetu. Nejaký druh R & D programu na ktorom stroje pracujú. Nikto to nevidel zblízka.....“

„Tak nech to tak zostane,“ povedal John rýchlo. „To je prečo nás to minulo? Pretože nás to chce ako väzňov?“

Kyle potriasol hlavou. „Je to mimo dosah. A nemôže sa to pohybovať rýchlo, ale stále sa potrebujeme presunúť.“

John zobrel ďalekohľad a zahľadel sa na monštruózneho terminátora. Zberač zbadal Johna a Kyle-a mimo dosah, pretože znížil raketomet a John si všimol pohyb blízko jeho nohy. Zameral sa na kus stroja, vyraziaceho z každej nohy.

Motocykle, uvedomil si so šokoom. Vyzerajú ako motocykle.....dvaja terminátorie motocykle bez jazdcov sa k nim teraz približovali neskutočne vysokou rýchlosťou.

Johnove oči sa rozšírili a drgol lakťom do Kyle-a. „Nastúp, nastúp!“

Kyle chytil volant, naštartoval motor, a vyrazil, s so podivným motocyklami za chrbtom.

„Čo sú tieto veci?“ vykríkol Kyle.

„Ty to nevieš?“

„Nikdy predtým som ich nevidel!“ odpovedal Kyle, jeho hlas bol vysoký. „Myslel som, že by si to mal vedieť ty! Povedal si, že vieš čo prichádza! Ako tekutý kov alebo čokoľvek.....!

„Yeah, ale nikdy som nepočul o tomto! Možno pretože si nikdy neposlal motocykle do minulosti aby vraždili ľudí!“

„Dobre, teraz to sprav,“ odseok Kyle, mračiac sa do spätného zrkadla na približujúce sa stroje. „Stupídny moto-terminátori....“

„Dostali sa bližšie,“ varoval John. „Nie je spôsob, ako by sme mohli utiecť týmto veciam!“ Vyklonil hlavu z okna, pozerajúc späť na rýchlo sa približujúcich moto-terminátorov. „Udrž nás stabilných,“ prikázal Kyleovi, chytiac svoju plazmovú pušku.

„Čo si---„

John ignoroval zvyšok Kyle-ovho dotahu, lezúc cez zadné okno a sadnúc si na zadnú časť nákladiaku. Zamieril s plazmovou puškou a vystrelil, ale stroje sa skúsene uhly strele. John sa otočil ku kbíne, a zakričal na Kyle-a, „Traf trosky! čokoľvek môžeš nájsť!“

Namiesto toho aby sa vyhýbal ostatným vozidlám a objektom, Kyle si to namiril priamo na nich, posielajúc lietajúce trosky späť do cesty motocyklom. John pocítil záblesk víťazstva....ale potom sa pomaly vytratil, keď videl motocykle obratne manévrovať troskami po cestách, ktoré by žiaden ľudský jazdec nemohol zvládnuť.

„Pekelné stroje,“ zasyčal John. Vystrelil ďalšiu plaznovú guľu, ale moto-terminátor sa znova uhol a John sa zamračil, položil zbraň na bok a zameral sa na prácu, ktorú mohol spraviť na zadnej časti nákladiaka.

Barel oleja by mal stačiť. Stroje môžu byť riadené počítačom, ael pneumatiky sú stále pneumatiky. Ktoré majú sklz. S výkrikom, udrel oboma nohami do barelu, zraziac ho z nákladiaku na cestu. Znova chytil pušku a vystrelil na odrážajúci sa barel, čo spôsobilo explóziu v spŕške klzkého oleja. Jeden z motocyklou to zasiahl, a on spadol na stranu, havarujúc do skalnatej stráne.

Ďalšiemu sa podarilo úplne uniknúť. John zovrel pery a strčil hlavu dovnútra kabíny. „Dochádzajú mi možnosti!“

Kyle zaťal zuby. „To sme dvaja.“

Ukľudňujúco, John sa uškrnul. Otočil hlavu späť k zadnej časti nákladiaku s očami zameranými na kábel odťahovky. Dýchajúc s námahou, strhol páku nadol, nechávajúc ťažký hák spadnúť na cestu. Hák sa odrazil a Kyle vysokou rýchlosťou jazdil zo strany na stranu.

Hák sa zachytil na spodný rám moto-terminátora, účinne pripojac stroj na kábel odťahovky. S výkrikom víťazstva, John stlačil tlačidlo a začal navíjať hák a kábel, zdvíhajúc motocykel mimo cestu do vzduchu.

„Hey, Kyle,“ povedal s úsmevom, otočiac sa k otcovi v kabíne. „Pozri na—„ strnul, keď uvidel čo bolo pred nimi.“ „.....to....“ dokončil. HK prišlo zhora, vypustiac rakety na vozovku pred nich, blokujúc cestu.

Po prvý krát počas horúčkovitej naháňačky, John si uvedomil, že boli na moste....a tu nebolo kam ísť.

Kyle dupol na brzdy a Johna takmer hodilo na chrbát, keď jeho otec prudko otočil volantom, udržujúc  ich od prázdnej diery, ktorá sa práve objavila na moste.

Moto-terminátor bol stále zaháknutý na kábli odťahovky a keď sa kýval okolo Johnovej hlavy v širokom oblúku, zachytil sa o ľavé krídlo vznášajúceho sa HK-čka a zničil motor.

Výsledná explózia rozmetala šrapnely na odťahovku a John si zakryl hlavu pred smrtiacimi kovovými projektilmi.

„Pozri vľavo!“ zakryčal Kyle. John sa otočil a uvidel transportér Skynetu vznášajúci sa tesne nad mostom. Niečo obrovské z toho povstalo a chvíľu trvalo, kým si John uvedomil, že to bol obrovský zberací terminátor, ktorý na nich vystrelil na ceste.

Obrovské ruky stroja spadli cez strechu odťahovky a uzavreli sa okolo Kyle-a, zdvihnúc ho z nákladiaka ako handrovú bábiku.

„Kyle!“ vykríkol John. Vrhol sa na svojho otca, keď ho pazúr vyniesol do vzduchu. Kyle vystretou rukou chytil Johnovu.

Ale ako zberač hojdal svojou rukou okolo Kyle-a, John sa vytrhol z ruky svojho otca a pristál na sutinách a úlomkoch betónu z mosta.

Počul svojho otca volať jeho meno, akoby to bolo z diaľky, a John zastonal, snažiac sa postaviť na nohy a uvideť zberač vložiť Kyle-a do transportéra, nepodhybne hromaždiaceho ďalších zajatcov Skynetu.

Bez rozmýšľania, John sa rozbehol a skočil z mosta, tvrdo pristanúc na vrchu transtoprtu, v ktorom bol uveznený Kyle. Hladko skĺzol na stranu, pristanúc na rímse, kde bolo vidieť väzňov držaných vo vnútri. Jeho srdce sa takmer zastavilo.

Očakával, že tam budú nejaký ďalší ľudia vo vnútri transportu.

Nečakal však, že ich bude tak veľa.

Pritisol svoju tvár na železnú tyč, ktorá oddeľovala väzňov od slobody. „Kyle!“ vykríkol.

„John!“ pretlačil sa Kyle davom, s očami rozšíremnými, keď uvidel Johna stáť na vonkajšku transportéra. „Nie!“ protestoval Kyle. „Opusť ma! Vypadni odtiaľto! Si dôležitejší!“

Nie, ty si! Chcel protestovať John. Bez teba nebudem ja! Nie len to, ale John bol odhodlaný nestratiť otca znova.

„Vypadni, teraz!“ rozkázal Kyle. John pozrel dole na zem. Transportér sa pohyboval rýchlo, ale vznášal sa bližšie k zemi, blízko hučiacej rieky. Nebolo to príliš ďaleko na skok. Zranil sa, nie veľmi, ale prežije. Obrátil svoj pohľad späť ku Kyle-ovi.

„John,“ povedal silno Kyle. „Ak tu zostaneš, tak ta chytia tiež. Nemôžeš to dopustiť. Potrebujú ťa, Connor. Allison ťa potrebuje!“

John cítil výčitky vo svojom srdci a Kyle dosiahol rukou cez mreže, pevne uchopiac Johna.

„Connor....ak chceš žiť.....nemôžeš ísť somnou.“

John ťažko prehltol a pevne zovrel Kylovu ruku, keď prikývol. „Vrátim sa.“

Kyle si uvolnil ruku a John zoskočil na bok transpotru, ťažko dopadnúc na zem, cítiac ostrú bolesť v kolene, a absorbujúcu časť nárazu. Zatiaľ nezaregistroval svoju vlastnú bolesť, bojazlivo sa poobzeral, pozorujúc, či nejaké aerostaty mohly hlásiť jeho pozíciu transportéru. Ale našťastie, ani zberač ani transportér, ani sprievodca si ho nevšimli keď padal, a transportér pokračoval v ceste.

John skúsil postaviť sa na nohy, ale zasyčal, keď mu bolesť prešla cez nohu. Zvalil sa späť na zem, rozvalil sa na chrbát, dívajúc sa na horúce, oslepujúce slnko.

Bol na zlom mieste. Počas denného svetla, v blízkosti VLA Skynetu, ktorý bol stále plne funkčný. Nemal žiaden spôsob, ako zavolať pomoc, žiaden spôsob ako získať Kyle-a späť.

Mal to spraviť sám.

Kylove slová prúdili späť k nemu. Bolesť môže byť kontrolovaná. Jednoducho ju odstav.

John sa pomaly zdvihol na nohy, blokujúc protesty jeho zranenej nohy. Celé jeho telo ho bolelo z bitky, explózie, pádu. Ale musel to potlačiť. musel ísť do bezpečia, nasledovať transportér, zachrániť Kyle-a Reesa.

Ak nezachráni svojho otca, budú všetci mŕtvy. Všetky nádeje sa vytratia.

Kyle mal pravdu, uvedomil si John. Nemmohol pomôcť sám. Ale musel nasledovať transport, vidieť kam ide, a potom...čo potom? Vtancovať a vziať Kyle-a z pracovného tábora Skynetu?

Ale transportér nemieril k táboru. Kyle mu povedal, že opičie vagóny, pozemné transportéry Skynetu, ich vždy berú do tábora. Ale tento nové lietajúce transportéry išli niekam inam. A bolo tu len jedno miesto, kam mohli ísť.

Centrála Skynetu

Mesto strojov, hlavná dŕžava Skynetu. Žiaden človek neodišiel, ak vstúpil do centrály Skynetu. A žiaden ktorý bol násilne vzatý, sa nevrátil živý. Nebolo to len nebezpečné, pokúsiť sa tam vstúpiť, bolo to nemožné. Bola to samovražda.

A závažnosť situácie mu konečne svitla.

Práve ho stratil.

Stratil Kyle-a Reese-a.

Naposledy upravil: merlin131 (2.3.2010 23:01:51)

United we stand, divided we fall

15. kapitola                                        Born to Save - Zrozen k Záchraně

U.S.S. Jimmy Carter

John Connor tiše seděl na ubikaci pro posádku Jimmyho Cartera, levý rukáv vyhrnutý, mrzutě zíral na čárový kód, který byl  natrvalo vypálen na jeho těle.

Mlhavě zaregistroval, že vstoupila Allison, ale sotva na ní reagoval, když se posadila vedle něj.

„Nenávidím to,“ zašeptal, hořkost a znechucení bylo znát v jeho hlase. „To… je to ostuda. Jako kdyby se mi vysmívali. Utahovali si ze mě. Jako bych byl jeden z nich.“

Allisonina tvář se zkřivila. „Johne, víš, že to není pravda.“ Neodpověděl a ona se přisunula blíž, naklánějíc k němu hlavu, takže se dívali přímo do očí. „Chceš vědět, co to znamená?“ Zeptala se pevným hlasem. „Neznamená to, že tě Skynet dostal. Znamená to, že jsi přežil. Jsi dost silný, abys přežil. Jsi dost silný k útěku. Nikdo tě nebude soudit podle té značky. Ve skutečnosti k tobě budou vojáci vzhlížet. Známená to že jsi silný, Johne.“

Stáhl si rukáv dolů, zakrývajíc nechutnou značku. „Nelíbí se mi to.“

Něžně se usmála. „Chce to nějaký čas. Byl jsi vězeň proboha. Máš právo na nějaký posttraumatický stres.“

Neodpověděl, Allison si vzala jeho dlaň do své, proplétající své prsty s jeho. „Bude to v pořádku…“

Prudce se otevřeli dveře a Jesse vstoupila do jeho pokoje, její tvář zneklidněná. „Connore, to musíš slyšet.“

John se rychle zvedl, ve spěchu ji následoval do komunikační místnosti, Ashdownův hlas se ozýval ze všech rádií… ze všech rádií na světě.

„Vše, co máme shodíme na centrálu Skynetu,“ zakončil Ashdown. „To je naše maximum, jinak zemřeme. Máme signál, potřebujeme vaši podporu a palebnou sílu. Útok začne zítra. 0400. Celosvětově.“

John sáhl po vysílačce. „Útok?“ zeptal se. „Ne, ne, musíte odložit bombardování. Centrála Skynetu je naplněna zajatci.“

„Connore?“ Ashdownův hlas byl plný zlosti, jako by čekal, že John bude jeden, kdo bude mít námitky.
„Toto je válka za přežití lidské rasy. Velení něco stojí. Myslel jsem, že tvoje matka-voják tě toto naučí.“

Johnovi prsty pevněji stiskly vysílačku. „Vy nechápete, co děláte!“ Pokud Kyle Reese zemře uvnitř centrály Skynetu, válka skončí. Stroje by vyhráli. „Hele, jen zpožděte útok!“ John prosil. „Půjdu tam sám. Dejte mi čas, dostat ty vězně odsud!“

Téměř viděl, jak Ashdown pevně kroutil hlavou. „Ne, Connore,“ řekl generál s povzdechem. „Teď není čas na hloupou záchranou misi.“

„Jsou to lidské bytosti,“ namítl rozzlobeně John. „Nebudeme útočit na ty vězně tam. Nebudu zabíjet vlastní lidi.“

Ashdown bezpochyby ztratil trpělivost. John to cítil v jeho hlase. „Nezabíjíme vlastní lidi. Tomu se říká vedlejší škody, chlapče. Oběti jsou nezbytnou součástí války. Nemohu tomu zabránit. Musím přijímat rozhodnutí vytvořená pro dobro lidstva.“

„Dobro lidstva?“ John vybuchl. „Mohl byste mě poslouchat…!“

Ashdown ho drze přerušil: „Chlapče, nemáš tušení, proti čemu stojíme.“

Já? Nemám tušení? „Ne, to ne,“ trval na svém. „Vy nechápete, co je v sázce. Ty nevíš, co příjde, co se bude muset stát, abychom tuto válku vyhráli! Jaké úkoly budou muset lidé vykonat, aby přežily!“

Ashdownův hlas byl více podrážděný, než zvědavý, když se zeptal: „o čem to mluvíš-„

„Kyle Reese je tam.“

„To je jeho osud,“ odpověděl chladně Ashdown.

John cítil hněv, který ho pálil v hrdle. „Ne, to je  náš osud! On je klíčem ke všemu! K budoucnosti, k minulosti. Bez něj stratíme vše!“

Ashdown zůstal smrtelně klidný, tvrdohlavý, neúprosný. „Zůstat do konce, Connore, to je řád. Zůstaneme do konce.“

„Pokuď to uděláme, jsme mrtví!“ John vykřikl. „My všichni jsme mrtví!“ Jeho hlas se odrážel celou komunikační komorou. Ashdown neodpověděl, jaky by na tom ještě záleželo. John věděl, že je tzv. nadřízený neustupoval. Nebylo nic, co by mohlo změnit generálovo rozhodnutí. Ashdown už neposlouchá. Šla udělat jen jedna věc.

„Jdu s nebo bez vašeho svolení, generále.“

Ashdownův chladný hlas odsekl: „Potom jste právem zbaven velení.“

To byla konečná, ozval se zvuk ukončení spojení a John hodil vysílačku zpátky na stůl, podívaje se na vojáky uvnitř Jimmyho Cartera.

Tvář Jesse byla klidná, připravená a důvěřující. „Neslyšela jsem poslední část.“ John se pousmál, ale její tvář nevykazovala známky pobavení, nebo pohrávání. Byla smrtelně vážná. „Budeme tě následovat, Connore. Půjdeme zachránit ty lidi.“

„A co bomby?“ Zeptala se Allison ustaraně. „Ashdownovi lidé zhodí ty bomby, a když se tam dostanete do pasti, jako vězni na místě, které se promění v ohnivou kouli.

„Není to hezká představa,“ zabručela Jesse.

Měla pravdu. I když, John věděl. Bylo by k ničemu, infiltrovat centrum Skynetu, pokud by odpor nezahájil útok stejně. Byl jen jeden způsob, jak to zastavit.

„Je Wisher tady?“ zeptal se náhle.

Allison se zamračila a naklonila k němu hlavu. „Billy Wisher? Myslím, že ano, proč?“

„Řekni mu, aby pohnul zadkem a co nejdříve sem přišel,“  nařídil John. „Mám pro něj práci.“
                                                                ********************
„Můžeš,“ řekl Wisher, ustupující od komunikačního zařízení. „Je to pro tebe připraveno, šéfe.“

„Co přesně budeme dělat?“ zeptala se Allison, skepticky zvedající obočí.

John zvedl vysílač. „Kontaktujeme odpor.“ Stiskl tlačítko, čekající na Billyho znamení, že je nyní John hlavním vysílačem rádiových vln, stejně jako Ashdown, když dal příkaz k zahájení útoku.

Těžce polkl. „Tady je John Connor. Pokud to posloucháte, patříte k odporu. Vím, že většina z vás mě nezná, ale možná jste o mě slyšeli. Moje matka byla Sára Connor. Byla zavřena v ústavu pro duševně choré, když se všechny snažila varovat před Apokalypsou. Snažila se jim říct o Skynetu, o strojích, o Soudném Dnu, ale oni neposlouchali. Vyprávěla o tom, jak její syn John Connor- já – vyroste a povede odpor k vítězství. O Soudném Dnu, varovala vás všechny, co příjde. Varovala vás, abyste se mohli dostat do bezpečí. Pomohla vám přežít. Teď se snažím dodělat práci, kterou začala. Práci, kterou tu pro mě nechala. Možná ste slyšeli, co mé síly doposud udělali. Zničili jsme celou továrnu na T-888. Zabrali jsme Serrano Point. Vím, co příjde, a to bude mnohem horší, než co jste kdy viděli, ale já vám můžu pomoci bojovat. Vím, jak bojovat proti těmto věcem.“

Zhluboka se nadechl, podíval se jednou na Allison, která se usmála a přikývl její jistotě. „Je mi jedno, jestli věříte, že mým osudem je vést lidstvo. To nevadí. Ale to víte. Ashdown si žádá, aby nás zničil. Hluboko uvnitř Skynet Centraly drží lidské zajatce, z jakého důvodu, to nevím. Výzkum a vývoj určitého druhu. Ale hlavní je, že jsou uvnitř centrály Skynetu lidé. Stovky, možná tisíce lidí chycených jako vězni. General Ashdown vám řekl, ať zaútočíte na centrálu Skynetu dnes. Žádám vás-“ odmlčel se, zavrtěl hlavou a přeformuloval to: „Ne, já vás prosím, abyste počkali. Nezahajujte útok, nespouštějte svoje signální zařízení. Jdu zachránit ty vězně. Pokud to ne… pokud zautočíme a zabijeme tolik nevinných životů, nejsme jiní, než Skynet. Ashdown chce, abyste bojovali jako stroje. Chce, abyste byli chladní, vypočítavě rozhodnutí. Ale my nejsme stroje- Když ztratíme naši lidskost, kdybychom ztratili pohled, že všechen život je posvátný, pak co tedy děláme? Jaký má smysl zvítězit v této válce? Proč teda nedáme na ně, když budeme jednat jako oni?“

Znova se odmlčel, aby se uklidnil. „Někdy jsou oběti nezbytné, ano. Ale ne teď. Ne, pokud by to znamenalo obětování naší lidskosti. Prosím, počkejte. Věřte mi, když říkám, ře pokud zaútočíme dnes večer, je naše lidstvo ztraceno, naše naděje do budoucna budou ztracené. Tady je John Connor. Neexistuje žádný osud, jen to, co děláme pro sebe. Musíte si teď zvolit svůj osud.“

Vypnul vysílačku a vyšel z komunikační místnosti bez dalšího slova.
                                                                ********************
U.S.S. Jimmy Carter

„Pomůžete mi?“ Zeptal se John. Weavrová stála před ním, zvěděvě naslouchajíc jak jí John vylíčil svůj plán. „Jsi stroj,“ pokračoval. „Můžeš se dostat dovnitř centrály Skynetu a vypnout vnější obranu, ne?“

Weavrová klidně přikývla. „Ano, můžu. Ale nechci.“

„Co?“ John cítil, jak mu zamrzla krev v žilách. Obrátila se nakonec na něj? Snaží se, aby se ujistila, že nemůže zachránit Kyla? Jakému účelu by to sloužilo?

„už je někdo uvnitř, kdo vám může pomoci,“ uvedla namísto.

„Uvnitř,“ John opakoval, snažící se zpracovat důsledky jejích slov. „...Špeh? Stroj?“

„Samozřejmě, že stroj,“ odpověděla Weavrová. „Bylo by dost těžké mít nějaký jiný druh špióna uvnitř centrály Skynetu, že? Ale moje pomoc není jediná, kterou potřebujete. Jak chceš dostat vězně ven?“

John zaváhal. „Myslel jsem, že bychom s nimi odletěli, ale nemáme letectvo… ale Ashdown má. Mohu-li někoho v jeho řadách přesvědčit…“ Oči  zamyšlené, tvořily plán. „Možná mě neposlechne, ale myslím, že vím, kdo bude poslouchat.“

Bez plýtvání další minutou, John Connor seběhl do tunelů Jimmyho Cartera, našel Jesse v řídícím středisku, mluvící s velitelem lodi.

„Jesse, musíš pro mě něco udělat,“ začal John. „Dietze je v sídle Ashdowna. Chci si sním promluvit, zeptat se ho, jestli nemůže poslat Ashdownovy letecké síly.“

„Co?“ Jesse vypadala překvapeně. „Myslíš si, že mě bude poslouchat?“

„Byla jsi jeho velitelem ve zlaté rybce,“ odpověděl John. „Respektuje tě. Pokuď ho někdo může dostat zpátky na cestu, jsi to ty. A já ho potřebuju, abych dostal tým pilotů, kteří budou moci přiletět vrtulníky do centrály Skynetu.“

„Co, když to neudělá?“

John pomalu zavrtěl hlavou. Není jiná možnost. „Udělá to. Protože když osvobodím ty vězně, potřebujeme rychlý transport ven.“

„Ani nevíme, jestli tě lidé v rádiu poslouchali,“ Jesse protestovala. „Já ani nevím, jak chceš naplánovat tak velkou záchranou operaci. Teď chceš leteckou podporu… Connore, nemůžeme létat kdekoli v blízkosti centrály Skynetu… obrených systému-„

„-Bude vypnutý,“ dokončil John hladce. „Takhle tam vstoupíme.“

Jesse zkřížila ruce. „Jak jsi je vypnul?“

John na zlomek vteřiny zaváhal. „Přítel.“

Nedal čas Jesse klást další otázky. „Jen se ujistěte, že tam Dietze dostane ty vrtulníky.“

Jimmy Carter brzy přijel k pobřeží a John se připravil jít ven sám zachránit vězně.

„A co zbytek vojáků?“ Zeptala se Allison. „Budou ti chtít pomoci. Speciálně Derek. Kyle je konec konců jeho bratr.“

„Vím,“ John souhlasil. „Ale toto je infiltrační mise. Musím jít sám. Musíš jim to vysvětlit.“

Allison ho pevně objala. „Jen se bezpečně vrať zpátky, ano?“

John se na ni uličnicky usmál. „Any, ano, Generále.“

Usmála se a když se otočil k odchodu, volala za ním. „Co mám říct zbytku tvých mužů, když zjistí, že chybíš?“

Úsmě se pomalu rozšířil po celé Johnově tváři.

„Budu zpátky.“
                                                                ********************
Velitelská ponorka odporu

Hluboko pod vodou, generál Ashdown pokynul svým technikům. „Zapněte signál. Přikažte odporu zahájit útok.“

„ehm, pane,“ začal technik, váhavě, stahující jedno sluchátko dolů. „Vyčkávají.“

Šok vybuchl v obličeji Ashdowna. Čekají? Co si to sakra mysl? „Cože? Co se stalo?“

„John Connor to udělal,“ odpověděl nervózně technik. „Dostal se na naěe linky a rozeslal univerzální rádiový přenos žádající aby bunkry vyčkali. Musel mít sakra řečí. Žádný z nich nereaguje na naše příkazy. Nezaútočí, dokud jim to on neřekne.“

Ashdown se odvrátil od technika, pěsti sevřené ve vzteku. Když vyslovil to jedno slovo, vztekle vyplivl prokletí.

„Connor…“
                                                                ********************
Centrála Skynetu

John Connor tomu stále nemohl uvěřit, jak to bylo neskutečné. Byl uvnitř sídla Skynetu a žádný ze strojů Skynetu to nevěděl, díky terminátorským špiónům Weavrové, kteří deaktivovali vnější obranné systémy a nějak držet ostatní stráže Terminátorů dále od jeho lokace.

V jednu chvíli málem narazil na hlídajícího Terminátora, ten ale šel jinam, a on se rozhodl, že to musí být jeden ze špiónů.

Děkuji ti, Weavrová, pomyslel si s úlevou.

Jakmile byl uvnitř centrály Skynetu sám, netrvalo mu dlouho najít vězení. Zpočátku udivil nad nedostatkem stráží, pak si připoměl, že byl sám uvnitř Skynetu. Nepotřebovali stráže. Byl pravděpodobně prvním člověkem, který vůbec dobrovolně vstoupil.

Všichni vězni brečeli, nebo divoce křičeli ve svých buňkách. John stiskl několik kláves na počítači a vrata věznice se otevřela, stovky vězňů se tryskem hnali za svobodou. John marně hledal v davu Kyle Reese.

Nebyl mezi těmito vězni.

Ustaraný, John následoval dav k několika vrtulníkům, čekajících, aby je odvezli do bezpečí. Dietze musel projít.

„Začíná tu být horko, Connore,“ jeden pilot křičel z kokpitu vrtulníku. „Máme příchozí Aerostaty a vosy. Museli vydat nějaký tichý poplach.“

John zaváhal a podíval se zpátky k továrně. Ne, ujistil sám sebe. Kyle nemůže být mrtvý, musel být někde tam. „Nemohu odejít bez Kyla. Dostaňte je ven. Najdeme jinou cestu.“

Pilot pochopeně přikývl a zvedl vrtulník do vzduchu. John běžel zpátky davem. Musel najít něco uvnitř Skynetu, čím by mohl odletět.

„Hej!“ Vykřikl do davu lidí. „Potřebuju pilota!“

Slyšel, jak uctivě šeptaly v chaosu nástupů do vrtulníků odporu. „John Connor potřebuje pilota…“

Mladá žena vykročila, oči ocelově pevné. „Connore! Tady. Blair Williams. Jsem nejlepší, kterého jste dostal.“

John rychle přikývl a ukázal do zařízení. „Pojď se mnou.“

Běželi zpět do zařízení, Blair ho vedla klikatými tunely do další velké místnosti, tentokrát s helikoptérou uvnitř. Vrtulník Skynetu.

„Viděla jsem ho, jak přilétal,“ vysvětlila.

„Nastartujte tu věc,“ nařídil John. „Vypoj připojení ke Skynetu, takže to budem moci použít k letu odsud.“

„Máš to, Connore,“ odpověděla Blair. Ukázala chodbou. „Slyšela jsem, jak několik vězňů mluví o tom, jak drží důležité osoby zajaté ve velké části tam dole mnoho samostatných buněk.“

John přikývl a Blair šla přeprogramovat helikoptéru. John běžel chodbou, zjišťující, že se Blair zmínila a nabourala se do počítačového panelu, aby to otevřela.

Dveře jedné buňky se otevřeli a John si skoro oddechl, když viděl Kyle Reese klopýtat ven.

„Kyle!“ vykřikl. Kyle se podíval na něj, ale neusmíval se. Ve skutečnosi, jen zíral, jako by se díval rovně skrz Johna. Nebo do něj.

Pak Kyle zacukal rty do úsměvu a zvedl ruku nahoru. Když John uviděl, jak se kůže vlnila ve stříbro, lidská ruka se pak proměnila v nějaký druh elektrické zbraně.

Terminátor!

John se sklonil, když energetický paprsek odstřelil kus betonu z kameného pilíře nad hlavou. Schoval se za roh, jeho tep bušil míly za minutu. Co je to za věc?

Někdo ho chytil za rameno a když John vzhlédl uviděl Kyla Reese. Skutečného Kyla reese. „Pojď se mnou, jestli chceš žít!“ Kyle vykřikl, vytáhl Johna na nohy.

John ho rychle následoval, když se podíval se na Terminátora, Kylova forma pomalu mizela do jakési bizarní vnitřní kostry, kterou nikdy předtím neviděl. Pak, téměř okamžitě se stříbrný kov zavlnil a odhalil krásnou postavu blondýnky v červené kombinéze s vlasy, přitáhlými do drdolu na hlavě… John byl šokován pohledem a rychle pozvedl plazmovou pušku, střelil přímo do žaludku. Výbuch ji srazil na záda, ale dobře věděl, že jí to nezastavilo.

Začal sprintovat chodbou za Kylem. „Co to je?“

„Není to tak docela jisté,“ odpověděl Kyle, když utíkali.“ Ale je to ještě horší, než jsi říkal. Když jsem se sem dostal, prošel jsem spoustou počítačů a továren a spoustu vězňů o tom mluvilo. Je to prototyp jednotky nazývající se jako T-X. Skynet v současné době zřejmě nemá dostatek tekutého kovu na masovou produkci, může vytvořit jen jeden opravdový model T-X, i když stále vyrábí nové endoskeletony.“

„Musíme tohle místo zničit, než ich Skynet dokáže shromáždit více,“ řekl John rychle.

Světla najednou zhasla, takže byli v naprosté tmě. „Musíme se odsud dostat,“ Kyle zašeptal.

„Před nám je vrtulník Skynetu,“ John oddechoval. „Čeká tam na nás pilot.“

Dosáhli hangáru Skynetu a Blair vystrčila hlavu z vrtulníku ven, dívající se zmateně a nervózně. „Connore? Co se děje? Kdo vypl světla?“

Než mohl odpovědět, něco zasyčelo nad temenem hlavy a John se mimoděk přikrčil, otočil se aby viděl jak se T-X rychle blíží, dobíjející zbraň ve své ruce. „leť!“ křikl, v panice, když on a Kyle skočili do vrtulníku Skynetu.

Blair zapnula motor, ale T-X je doběhl první. Vrazila ruku do okna vrtulníku, sáhla po Blair, která se posunula na její místo, kňučela, když jí prsty T-X skoro přejeli po krku. Stroj vrazil ruku do kontrolního panelu helikoptéry, elektrické jiskry začali odlétat a motor se zastavil.

John se rozběhl a vyskočil z vrtulníku, tvrdě přistál na jeho ještě nedoléčené koleno. T-X se obrátil ke zvuku a začal ho sledovat.

„Běžte!“ John vykřikl na Kyla Blair. „Vypadněte!“   

Kyle neústupně zavrtěl hlavou. „Ne, nenecháme tě jako návnadu!“

„Jsem jediný, kdo může!“ John rychle odsekl. „Já jsem ten, kterého chce!“ T-X se blížil a John se otočil a vyrazil tmavou chodbou a doufal, že se Kyle a Blair mohli dostat do bezpečí.

Nedoběhl daleko potemělým tunelem, když na něčem na podlaze uklouznul a tvrdě přistál na něčem kulatém a hladkém. Světla na okamžik zablikala a John viděl, že je to lebka… lebka Terminátora, ale ne ta, co viděl předtím. Tohle bylo něco jiného. Více Aerodynamičtější, úplně jiného.Stejnou lebku viděl, když se T-X změnilo z Kyla na blondýnku. Byla to lebka T-X. Narazil na továrnu T-X.

Slyšel, jak se pomalu metodické kroky blížily a vydrápal se na nohy, dostával se dále do továrny, narazil do stolu a shodil pár malých předmětů, které se rozzvučely na podlaze.

Trhl sebou, protože věděl, že zvuk by mohl určit jeho přesnou polohu. Světlo náhle znova zablesklo a John se otočil k běhu, když uviděl T-X stojící vedle něj.

Silná rána ho poslala přes místnost, narazil do jiné tabulky kovových dílů. Jeho hlava prudce narazila dozadu a ucítil v ústech krev. Šáhl si rukou na hlavu a uvědomil si, že z ní taky krvácí z nárazu.

T-X se plížil blíž, dřepl si vedle Johna a natáhl se pro něj. On se kroutil a snažil se od ní dostat dál, ale přitiskl se ke zdi, neměl kam jít, kam utéct. Prsty ho ale nechytla pod krkem nebo za paži. Dotkla se jeho čela, stáhla ruku a hleděla na krev, která byla nyní na prstech.

Pak udělala něco, co se Johnovi znechutilo, obrátil se mu žaludek. Zvedla prst k ústům a olízla ho. Skvěle, pomyslel si znechuceně John. Teďka začal Skynet dělat Terminátory-upíry.

Naklonila hlavu, vypadala, že něco studuje, a najednou si uvědomil, že to byl krevní test, co ověřoval jeho totožnost. T-X zřejmě dostal odpověď, protože vstala, usmála se podivně lidským způsobem.

„Identifikovaný předmět: John Connor.“

„Proč?“ dusil se, plival z plných úst krev ven. „Proč pořád lovíte mě?“

„Protože jste John Connor,“ odpověděl T-X. „Vůdce lidského odboje. Ty jsi hrozbou pro Skynet.“

John zavrtěl hlavou. „Ale Ashdown stojí v čele odporu… já jsem nic.“

T-X pohodila hlavou. „Podívej se kolem sebe, Connore. Kdo vede tuto misi? Kdo má odvahu udělat nemožné… a dokáže to? Či příkazy následuje Odpor? Kdo jim řekl, aby se stáhli? Kdo sedí ve své ponorce v domění, že je v bezpečí, vysílá signál, který sledujeme?“

„Signál,“ zamumlal John, zakašlal slabě. Ashdown se sám prozradil, vysílal signál, o kterém si myslel, že vypne stroje. Místo toho, John měl pravdu. Skynete nebyl zranitelný. Byl to trik, trik, takže Skynet je může vystopovat, najít a zničit celý odpor v jednom záběru.

„Ashdown je zanedbatelný,“ T-X přidal.“Ty, John Connor, ty jsi vůdcem lidstva. Ať už si to uvědomuješ, nebo ne.“

Napřímila se a proměnila svoji ruku v motorovou pilu. A John Connor už neměl sílu k pohybu. Neexistoval způsob, jak by teď mohl uniknout.

Je mi to líto, Cameron, pomyslel si zoufale. Lituju, že jsem nemohl vydržet pro tebe.

Cameronin hlas mu odpověděl slovy, která pronesla už dávno.Někteří lidé se nikdy nevzdají. Někteří lidé budou vždycky bojovat.¨

John adrenalin začal pumpovat a psychicky se proklínal za to, že se chtěl vzdát. To bylo to, co udělal.
Musel přežít… To není můj čas!

Za sebou nahmatal a uchopil dlouhou ocelovou tyč, otočil ji kolem sebe a vykřikl. Kovová tyč narazila do tváře
T-X sotva ji zmátla. Udělal to znova se stejným efektem. V tomto bodě se zřejmě bavila nad jeho posledním zoufalým pokusem. Adrenalinovým bušením, John otočil kopí tak, jak jen dokázal. Dopadla na její hlavu a způsobila, že se otočila o celých 360° kolem krku. Jakmile byla hlava zpátky na svém místě, prostě se usmála a naklonila hlavu na něj.

John se přesunul, kymácel se na stranu a postavil se na nohy. T-X se na něj vrhl minul jeho nataženou nohu o pouhých pár centimetrů. Svojí setrvačností spadla na zem. John se odtáhl pryč, spěchal hlouběji do továrny v zoufalé naději, že najde cestu ven.

Místo toho, se dostal do slepé uličky.

John skoro přestal dýchat. Ne! Musí existovat způsob!

Otočil se za sebe, T-X se pomalu blížil, ruka stále předla a vrněla hrozivě. John zády ke zdi, se zoufale snažil udržet prostor mezi ním a smrtící Terminátorskou jednotkou.

Co teď, Cameron?

Její klidný hlas odpověděl.někdy je příjemné mít pomoc.

Než se stačil zamyslet nad tím, co tím myslí, Něco stříbrného a ostrého projelo skrz hrudník T-X, prorazilo to její palivový článek. Jiný kovový hrot prošel hlavou, našel čip i tam a zničil ho.

T-X spadl na zem a John se díval na klidnou, nehybnou tvář Catherine Weavrové.

Nikdy v životě jí neviděl radši.

„Johne Connore,“ uvedla. „Je nerozumné, abys ty sám potřeboval záchranu.“

Zasténal, snažící se postavit na nohy. „Jo, špatný John Connor,“zavrčel. „Budu se snažit příště bojovat víc.“

Posadil se a díval se kolem sebe na stoly s částmi, které jsou nyní vidět, protože se světla opět zpla.

„Co to je?“ Zeptal se a zvedl malý obdelníkový objekt.

„Jaderný palivový článek,“ odpověděla Weavrová.

John stuhl s rukou kolem něj.

„Je studený,“ zašeptal, když jeho prsty přišly do kontaktu s jejím palivovým článkem. Jeho dech se zrychlil. „To je dobře, že?

Cameron nekývla, jen odpověděla: „Ano.“ Zůstala nehybná, stejně jako on zůstal nehybný na ní, jeho srdce bilo tak rychle, byl si jistý, že mohl slyšet dunění kolem své hrudi.

„To je dobré,“ pokračovala, její hlas byl tichý a něžný. „To je perfektní.“

Těžce polkl, posunul se k ní blíž způsobem, který přinesl její obličej pár centimetrů blíž k ní.
Jejich oči se setkaly, její oči se dívali do jeho s nepopíratelnou něhou a láskou.

„Johne… je čas jí.“

„Johne!“ Weavrová opakovala, tentokrát prudčeji. „Je čas jít.“     

John si narychlo snažil vyčistit mysl, umístil palivový článek zpátky na stůl. „Počkej…“ uvědomil si.“Mohu vyhodit tohle místo s pomocí tohoto…“

Umlkl a začal drátem spojovat články do provizorní výbušniny, udělal z nich spoušť
Neviděl, jak se Weavrová pomalu usmívala, šťastná, že udělal pokrok, začínal myslet na věci na vlastní pěst.

Učil se.
                                                                ********************
Velitelská ponorka odporu

„Střela Skynetu se rychle přibližuje!“

Ashdown vyskočil ze sedadla, oči v šoku nevěřícně vytřeštěné. „Co? Jak nás mohli najít?“

Slova mu odešla z úst, věděl už odpověď. Technik se díval na něj, v očích mu už nedůvěřoval a nerespektoval ho jako svého vůdce. Místo toho, jeho obličej byl naštvaný a obviňující.“Jak? Protože John Connor měl pravdu. Skynet není zranitelný. Byli jsme oklamání. Pomocí signálu nás sledovali.“

„Dopad rakety za patnáct sekund!“

Ashdownovi oči se zavřely žalem. Velmi nerad to přiznával, John Connor zachránil lidskou rasu před vyhynutím. Pouze Ashdown vysílal signál, ne celý odpor, jak chtěl Skynet.Pouze Ashdown byl zabit za svoji pošetilost.

Poslední myšlenka předtím, než střela zasáhla ponorku byla na Johna Connora, jak měl celou dobu pravdu.
                                                                ********************
Centrála Skynetu

Přístavní hangár

„Zůstali jsme tu trčet,“ řekla Blair ostře když se John přiblížil. „To, co rozbilo ovládání.“ John se za sebe podíval jednou, už věděl, že Weavrová znova zmizela.

Měkký dusot vrtulí způsobil, že se všichni tři podívali nahoru, zpozorovali další helikoptéru pomalu klesat na přistání v hangáru Skynetu.

Derek Reese vyskočil a sevřel ho v těsném obětí. John cítil srdečný úsměv na jeho tváři při bratrovském shledání. Blair šla rovnou do kokpitu a John nastoupil vedle ní, následovali je Derek s Kylem.

Jakmile byli v bezpečné vzdálenosti, John stiskl prstem spoušť, která spustila palivové články, otočil se a viděl centrálu Skynet okamžitě zmizet v obrovském výbuchu jaderného požáru, hřib se kroutil k obloze a celou ji zakryl.

Mohl si jen představovat, jaké by to bylo vidět toto na Soudný Den, výbuchy tisíckrát větší, vyskytující se na celém světě, smrt miliónů lidí v rozpětí jedné sekundy.

„Kam to bude, Connore?“ Zeptala se Blair.

John odtrhl oči od destruktivní scény. „Serrano Point,“ řekl jí.

Zbytek letu byl klid…, než přiletěli do Serrana, kde Dietzovo ukradené letectvo už dosedlo. Všichni vězni a vojáci hlasitě zajásali, když John vstoupil do bunkru, jejich ohlušující řev z vítězství téměř úplně přehlušily všechny ostatní zvuky úplně.

Dietze k němu přistoupil a vypadal rozpačitě a provinile, ale také omluvně. „Promiň, Connore,“ řekl rebelský voják tiše. „Nikdy bych neodešel následovat Ashdowna.“

Několik dalších Johnových bývalých vojáků, ti, kteří změnili loajalitu, důrazně kývla, bezvýhradně souhlasila s tvrzením Dietze.

John přikývl, uklidňujícím úsměvem. „Odpouštím ti. Vám všem.“

„Hej. Generál…“

přes jásot davu, John sotva slyšel tichý hlas za ním, když si nevědomky uvědomil, že ho poslouchá. Allison mu přišla vstříc a objala ho.

Zazubil se hravě. „Říkal jsem ti, že se vrátím.“

Usmála se a vesele se rozhlížela v davu lidí. „Všichni naši vojáci se hned vrátili,“ uvedla. „A zbytek čeká na tvoje rozkazy.“

Naklonil obočí. „zbytek?“

Allison se usmála, vzala ho kolem ramen a vedla ho k vysílačce. „zbytek odporu,“ vysvětlila vzrušeně. „Ty, které Ashdown vedl. Čekají. Čekají na tebe.“

John se pomalu posadil na sedadlo, mítně šokován. Netušil, že by to bylo možné. Slova Weavrové měli pravdu ještě v něčem. Byl vůdcem LA odporu, ale teď si právě získal důvěru po celém světě, globální odpor.

Nyní se John Connor opravdu stal vůdcem.

Zvedl vysílačku, dal si ji ke rtům a stiskl tlačítko.

„Tady je John Connor, pokud tohle posloucháte, patříte k odporu…“ 

_______________
Dokončeno 

Naposledy upravil: Blackdejd (7.3.2010 21:02:48)

Will you join us?